Spolu se Sasy se do Čech vraceli vypovězení protestantští navrátilci, kteří se chtěli znovu ujmout svých majetků a panství. V mnoha případech byli tito navrátilci od 1. prosince 1631 přímo zodpovědní za získávání válečných kontribucí pro saská vojska.

Zabavený lup pak putoval po zamrzlém Labi přes hranice. V Krásném Lese si dokonce na jednom statku saský vrchní komoří spolu s plukovníkem von Taubem svůj lup schovávali. O všechno ale přišli, když se tu 27. února 1632 rozhořel požár, po němž vše lehlo popelem.

Válečné operace

Saský kontingent v Čechách se brzy ukázal být příliš slabý pro plnění svého úkolu. Proto kurfiřt Jan Jiří přikázal dvornímu maršálkovi, plukovníku Bernhardu von Starschedelovi, opětovně seskupit mušketýry z rozpuštěných hraničních pluků.

Starschedel také odeslal dva prapory o celkové síle 400 vojáků do Ústí, později též dalších 600 mužů. Následovalo je na rozkaz plukovníka von Schwalbacha 200 mušketýrů podplukovníka Speetha. Dalších 6 praporů o síle 1200 mužů poskytl také plukovník Ditrich von Starschedel z Freibergu.

Toto množství vojáků způsobovalo saskému vojenskému veliteli Danielu Knorrovi velké obtíže. Pro některé z nich dokonce nenašel žádné ubytování, potraviny či krmivo, takže museli odejít do Litoměřic a dál. Po obsazení Prahy se kurfiřt i jeho podmaršálek Arnim vrátili do Drážďan. Přes Ústí cestovali 25. prosince.

V akci

Koncem února následujícího roku 1632 již Ústecko přišlo o veškeré zásoby. Lidé neměli ani jarní osev. Začátkem března pak kurfiřt zarazil dovoz potravin pro svá vojska a namísto toho nechal zřídit v Ústí proviantní sklady, které měly být naplněny z místních zdrojů.

Jak však poznamenali zásobovací komisaři, naplnit je šlo jen velmi ztěžka. Co nešlo pobrat sedlákům a měšťanům, odebrali jinde císařským vojskům za pomoci přepadů nebo z konvojů či skladů, ponechaným svému osudu.

Jak dokázali saští vojáci řádit, si můžeme doložit na příkladu březenského statku. Výši zdejších škod nechal vyčíslit jeho správce Phillibert de Bois jedním z ústeckých radních. Sasové zde ukořistili 135 sudů vína, 100 kusů hovězího dobytka, 500 ovcí, 72 prasat, 16 koní, 102 korců chmele, několik set korců obilí a sušeného ovoce.

Při rekvírování zničili nový formanský vůz, dveře, okna, zámky, truhlice, stoly, židle, láhve, nádobí a mnoho dalšího. Obdobně pak postupovali i na jiných místech. Nad krajem se vznášela hrozba hladomoru.

Vévoda Albrecht

O konec saské okupace se postaral generalissimus Albrecht z Valdštejna. Ten v prosinci 1631 opětovně přijal od císaře Ferdinanda II. post vrchního velitele císařské armády. Se svou čtyřicetitisícovou armádou zahájil na jaře 1632 ofenzívu. Vytlačil Sasy z Prahy a postupoval na sever.

Je však pravda, že s kurfiřtem vyjednával již předtím separátní mír, ovšem neúspěšně. Proto poslal v lednu svého švagra Adama Erdmana Trčku do Ústí, aby se pokusil dojednat mírové podmínky s Arnimem.

Ten asi později svého odmítnutí litoval, neboť po svém příjezdu do Ústí, 4. června 1632, musel urychleně balit a spolu s armádou, jíž nemohl vyplatit, utéct do Saska. Na ústupu zanechal proviant i většinu lupu. Přikázal zapálit litoměřický most a vzal si jako rukojmí císařského proviantního správce, rychtáře Salomona Freudenberga a starostu města Adama Fockeho.

Zakrátko Ústí obsadilo valdštejnské vojsko, patrně regiment plukovníka Gottharda von Scherffenberg. Mýlí se však každý, kdo si myslí, že lup se vrátil právoplatným majitelům.