„Chlapi, ty ramena byste si měli trochu zmenšit,“ říká udiveně Jan Kraus ze skupiny historického šermu Anno Dominy hokejistům z HC Slovan, když jim vybírá kostýmy. „Nevejdete se mi do toho!“

Je čtvrtek, krátce po poledni a hokejový tým Ústeckých Lvů se připravuje v ateliéru v Kramolech na fotografování a filmování pro svou kampaň na letošní sérii zápasů play off. Pokud vyhrají, nastoupí proti poslednímu týmu extraligové soutěže, a jak se říká, vítěz bere vše!

Na fotografování dohlíží Přemysl Zeman, který má propagaci ústeckého hokeje na starosti. „Loni jsme naše hráče stylizovali jako vojáky,“ připomíná mi. „Letos to chceme víc spojit s historií města a jeho obyvateli. Jelikož je hrad Střekov gotický, tak jsme si vybrali právě toto období. Zbroje, do nichž se kluci oblékají, do gotiky zapadají.“

Náhle nás vyruší jeden z hráčů. „Můžu být jako moderní rytíř? To tričko si můžu nechat, ne?“ ptá se napůl vážně, napůl z žertu.

Zeman mu odpovídá sice s úsměvem, ale ironicky. „To víš, že jo. Sundat.“ Hned mu přizvukuje nadšeně asistentka s kaštanovými vlasy a tváří přizdobenou piercingem. „To tričko dolů! Tričko dolů!“

Asistentka, která se jmenuje Karolína Mádlová, je jinak další členka Anno Domini. Ta mi později vysvětluje, že vedoucí skupiny, Jiří Baran, nemohl na focení přijít kvůli pracovnímu vytížení. „Jirka je umělecký kovář a vše, co má pan Klobouček jako král na sobě, narychlo vyrobil speciálně pro tuto příležitost.“

O kus dál okolo hráčů oděných do středověké zbroje pobíhá fotograf Miroslav Rosendorf. Hokejisté jsou evidentně nesví a snaží se vyhovět jeho pokynům, jak mají mávat s mečem, palcátem, případně obouruční sekerou.

Tu zrovna vyfasoval Miroslav Třetina. „To je hokejka,“ povídá uznale a napřáhne ji. Na hlavě má helmu typu barbuta. „Jofa to není, no,“ povídá mu Kraus, když Třetinovi helmu zkouší, jak mu bude sedět na hlavě. Jelikož ji má moc v očích, nezbývá, než do ní dát vycpávku.

„Hele, s těma vyraženejma zubama teď vypadáš s touhle helmou líp,“ dělají si z něj legraci ostatní hráči. Sotva pořeší příliš velkou helmu, je tu podobný problém s královskou korunou. Kapitánovi družstva, Honzovi Kloboučkovi, nesedí a pořád mu sjíždí do čela.

„Ona nejde zmáčknout, je to odlitek, a jak to udělám, vypadají z ní kameny,“ vysvětluje mu šermíř Kraus. Jen to dořekne, jeden z kamenů padá. „Nejde to nějak vycpat tím molitanem?“ ptá se ho asistentka. Zdá se, že to nepůjde, ale nakonec zkombinují obě řešení. Korunu trošku zmáčknou i vycpou molitanem.

Pak už jen stačí vzít královské žezlo, korunu a zapózovat před objektivem. Jakmile je po všem, Klobouček se s chutí kostýmu zbavuje. „Páže! Páže!“ volá na asistentku Karolínu a ta kolem něj pobíhá jako skutečné pážátko a stahuje z něj železné rukavice, hrudní plát nebo „zlatý“ řetěz z krku.

„Já myslím, že je to super nápad, ale ta zbroj je docela těžká,“ líčí mi později další hokejista Ústeckých Lvů, Miloslav Čermák. „Měl jsem ji jen chvíli, ale stačilo mi to. Pro mě je to takový zpestření v životě.“

Za co příště?

Tip Ústeckého deníku, jak by se mohli ústečtí hokejisté profilovat příští rok: Za Krásku a netvory (manželka kapitána Jana Kloboučka – modelka Andrea Vránová – by byla kráska, hráči by byli převlečeny za netvory)