Druhá světová válka nezačala v roce 1939. Pro mnohé se tak stalo mnohem dřív, už počátkem třicátých let a její kořeny tkví hluboko ve století devatenáctém. Zabránit se jí možná dalo roku 1918, na mírové konferenci ve Versailles.

To, že k ní nakonec dojde, muselo být ale jasné všem, když Adolf Hitler nastoupil do úřadu říšského kancléře. Když pak v Sudetech v parlamentních volbách roku 1935 odevzdala většina ústeckých Němců své hlasy Sudetoněmecké straně Konrada Henleina, kdekdo už tušil, že je zle.

Součet hlasů, které strana získala, totiž dalece přesahoval výsledky, dosažené při předchozích volbách Německou nacionální stranou (DNP) a Německou nacionálně socialistickou dělnickou stranou (DNSAP), postavenými mimo zákon již v roce 1933.

Příčiny tohoto posunu je nutné hledat ve vleklé hospodářská krizi, na Ústecku trvající až do roku 1938 a v nedůsledné i netaktní národnostní politice vlády, jež tak dokonale nahrávala na smeč nacistické propagandě, která získala velkou část dřívějších voličů sociální demokracie a komunistů.

Ostatní demokratické strany samozřejmě změnu politického názoru ústeckých voličů německé národnosti nesledovaly se založenýma rukama. S antifašistickým programem vystoupili sociální demokraté a komunisté. Často však z ideologických důvodů nepostupovali jednotně.

Kupříkladu 4. července 1937 se v Ústí konalo celostátní setkání 3 000 příslušníků sociálně demokratických sportovních a branných organizací Republikanische Wehr, jež mělo na programu i veřejné shromáždění na dnešním Mírovém náměstí na podporu sjednocení všech protinacistických sil. Jenže shromáždění místní komunisté bojkotovali, stejně jako další velká shromáždění sociální demokracie v srpnu 1937.

Ti se zas na oplátku neúčastnili krajské demonstrace přátel lidové fronty na Mírovém náměstí 5. září 1937, již připravili komunisté. Národnostní intolerance tak mohla nabírat obludných rozměrů.

Například 11. září 1937 poškodili na výstavě v městské knihovně mladí henleinovci obrazy Ernsta Neuschula a neustávajícími výhrůžkami jej donutili vystěhovat se z města. Pravdou ale je, že příklon sudetských Němců k nacismu nešlo odvrátit.

Nedokázaly to ani ostatní protifašistické demonstrace lidové fronty. Konečné rozložení sil se ukázalo během prvomájových setkání roku 1938. Tentokrát všichni místní antifašisté demonstrovali jednotně. Promluvili tu starosta Leopold Pölzl za německou sociální demokracii i Jaroslav Kubista za české národní socialisty.

Dopolední demonstraci za obranu republiky navštívilo na Mírovém náměstí 20 tisíc účastníků z řad německých a českých sociálních demokratů, komunistů, českých národních socialistů, Sokola a dalších. Jenže ve stejný den odpoledne se tu sešlo na 70 tisíc stoupenců Konrada Henleina. Ten předtím hovořil k tisícům nacistů v Jablonci, Liberci a Děčíně.

Od nás ještě stihl další sedmdesátitisícové shromáždění v Teplicích a pochodňový průvod v Žatci. Do Mnichovské konference zbývaly jen necelé tři měsíce.