Řekněte, kolik opravdu stály ty diskutované lavičky v Městských sadech?
V rozpočtu bylo 144 kusů laviček různých velikostí a tvarů, ale jedné typové řady. Z toho bylo šest velmi atypických. Cena každé lavičky v rozpočtu zahrnuje mimo její dodávku od výrobce také vykopání základů, zabetonování, dopravu a manipulaci a kotvení lavičky chemickými kotvami. Přípravář vycházel při sestavování ceny z nabídky výrobce celé typové řady lavic. Jinak 138 kusů lavic se všemi zmíněnými operacemi jsme nabízeli za cenu, která se pohybovala od 5 600,- Kč do 9 900,- Kč. Těch šest atypických nabízel výrobce v ceně 57 000,- Kč za kus. My jsme jejich cenu při závěrečné úpravě nabídky snížili na 48 000,- Kč za kus, protože jsme předpokládali, že dojednáme výhodnější cenu. Uvedené ceny říkám bez DPH. Toto je úplná a přesná informace na téma „lavičky“. Když se někde píše, že v parku jsou lavičky každá za 60 tisíc korun, je to lež.

Dobře, ale co je na takové atypické lavičce tak drahého?
Když si půjdete koupit krytinu na střechu, nabídnou vám metr čtvereční běžné krytinu třeba za 300 korun, jenže k tomu potřebujete krajovou tašku, která má trošku jiný atypický tvar, a za tu jednu jedinou dáte také třeba 300 korun. Přiznám se, že jsme uvažovali o tom, že tyto atypické lavičky vyrobíme sami. Zkušební kus jsme dokázali udělat sice o něco levněji, ale ne tak podstatně, abychom riskovali horší kvalitu např. povrchové úpravy. Přeci jen, oni jsou specializovaná firma.

Proč jste tedy nenabídli jiné, levnější lavičky?
Městský mobiliář byl v rekonstrukci parku výrazným prvkem a jen dobrodruh by mohl nabízet něco jiného, než je doporučeno jako standard v projektu. Pak se můžete dostat do střetu s autorskými právy architekta, projektanta nebo investora.

Někde jsem zaslechl, že tam nakonec těchto šest nejdražších laviček ani není, co je na tom pravdy?
Těch šest atypických lavic jsme dodali a předali investorovi a město je má určitě ve svém majetku. Naopak jsme dodali navíc ještě o něco menší typy kvůli dispozičním úpravám vyžádaným projektantem při kompletaci mobiliáře v závěru stavby. Například ale v parku není žádná, často zmiňovaná skluzavka za 500 tisíc korun. Tento výrobek byl v původním projektu, ale byl investorem vyřazen, nebyl dodán ani účtován.

Má vaše firma kvůli parku hodně pošramocenou pověst?
Určitě, a to mně právě vadí. Nemám nic proti tomu, když lidé žádají informace a když se jim nelíbí, že se proti nim ozvou. To je jejich právo. Ale nelíbí se mi, že když si někdo napřed vymyslí konec příběh a tomu konci se pak přizpůsobují všechny informace. Soukromí investoři se na nás dívají jinak. Vnímají to, že někde proběhly nějaké negativní informace. Přitom my jsme vždycky měli zakázky z 80 procent ze soukromého sektoru. Považuji za důležité v této souvislosti uvést, že v roce 2009 jsme vyhráli dvě zakázky pro město. U jedné z nich jsme museli zdůvodňovat neobvykle nízkou cenu, aby- chom nebyli vyloučeni, protože naše nabídka byla asi o 20% nižší než u dalšího uchazeče v pořadí. Čtyři nebo pět let předtím jsme s městem žádnou smlouvu neuzavřeli a od roku 2009 do dneška také ne.

Na vašich stránkách je, že jste rekonstrukci Městských sadů realizovali za 77 milionů. Už jste je dostali zaplacené?
Cena bez daně byla necelých 65 milionů, takže to odpovídá. Jinak my jsme od města zaplaceno dostali.

Kolik milionů na této zakázce vaše firma vydělala?
Při sestavování ceny se běžně kalkulovalo se ziskem deseti procent na zakázce. Musím přiznat, že na zakázce Městské sady jsme těchto deseti procent nedosáhli. Ovšem něco jsme každopádně vydělali, jsem za to rád a nestydím se za to.

Takže říkáte, že žádný prostor pro korupci zde nebyl?
Prostor pro korupci se dá asi hledat vždycky a všude. My jsme ho ale určitě na této zakázce nevytvářeli a nevytvářeli jsme si ani podmínky nějakým předražováním pro nepřiměřený zisk. Jsou to nesmysly.

Co bylo na celém rekonstrukci Městských sadů tak drahého, když mezi Ústečany koluje, že to mohlo stát maximálně 30 milionů? Přeci jen za 80 milionů by se dalo postavit deset luxusních vil.
Rekonstrukce Městských sadů byla definována objemem a druhem prací, typem dodávek a podmínkami realizace danými zadávací projektovou dokumentací a zadávacími podmínkami a stavebním povolením. Ty jsme ocenili jako celek tak, jak jsme považovali za obchodně správné a konkurenceschopné podle podmínek na trhu v roce 2009. S tím jsme podali nabídkovou cenu, za kterou jsme byli připraveni stavbu realizovat a stojím si za tím, že stavbu ocenili naši pracovníci se vší odborností a obchodně správně. Nebo čekáte, že se na tomto malém prostoru dá pustit do vysvětlování, že se muselo počítat s prováděním zemních prácí převážně ručně a s vysokými náklady na ochranu kořenových systémů, že je skutečně vysoká cena předepsaných herních prvků, že jsou skutečně drahé certifikované skluzavky, že jenom komunikace stály 20mil. Kč, že jsou v parku všemožné sítě a rozvody, že jeden strom bylo předepsané kácet horolezeckou technikou a cena přes 30 tis. Kč za tyto práce při dodržení všech bezpečnostních předpisů není nenormální, že do položek bylo nutné zakalkulovat také náklady na oplocení celého staveniště (je to zákonná povinnost zhotovitele), náklady na střežení (jenom toto stálo cca 700 tis. Kč) a další a další?  Pochybovače uklidní snad to, že díky všem možným vyšetřováním a kontrolám z různých úrovní až po EU nebude existovat asi prověřenější veřejná zakázka. A jestliže je někdo skutečně přesvědčený, že se dá dlouhodobě ve stavebnictví podnikat za ceny o 50% nižší, než  je běžné , tak tady existuje tržní hospodářství. Ať se do tohoto oboru pustí, zaměstnává potřebné profesní dělníky, udržuje strojní a technické vybavení, dodržuje všechny možné i nemožné předpisy, získává autorizace a certifikáty, zpracovává kvalifikovaně 20 nabídek na zakázky, aby aspoň jednu získal. Popřeji mu mnoho štěstí. 

Jenže vysvětlete Ústečanům, proč se muselo „utopit“ 80 milionů v parku, kde to nakonec není moc vidět.
Nesouhlasím s tím, že to v parku není moc vidět. Z nepříjemného prostoru ve středu města, kde jste se bál jít jinudy než hlavní cestou a to ještě hodně rychle, protože v zanedbaném pralese sídlili bezdomovci a narkomani , se stalo místo hojně užívané lidmi z okolí. Jinak nákladnost projektu je věcí návrhu architekta a investora, ne zhotovitele. Dala se investovat také polovina peněz, třeba 40 mil. Kč. Jednalo by se ale o úplně jiný rozsah a jiné vybavení. Také jsem pro to, aby se příště více diskutovalo o záměrech už ve fázi přípravy projektu. Podle mě město tuto rekonstrukci schvalovalo v době, kdy bylo jednodušší na ni sehnat potřebnou dotaci s malým podílem financování z rozpočtu města, proto si mohlo dovolit (v dobrém) velkorysejší projekt a tak nešetřit.

Díval jsem se na stránky vaší firmy a v kolonce nabídka pracovních příležitostí máte napsáno nula. Je nyní ve stavebnictví krize?
Nyní je velmi těžká situace. Mám informace od projektantů, že se připravuje minimum staveb. Z toho se dá usuzovat, že minimálně další dva roky bude ve stavebnictví špatná situace. Nikoho nepřibíráme, naopak propouštíme a budeme propouštět. Máme kolem stovky zaměstnanců, některé jsme již propustili a bohužel ještě dalších možná 10 15 bude muset časem odejít. A nejedná se o špatné zaměstnance. Někteří jsou u nás mnoho let.

Kromě dostavby hotelu na Větruši, kde jste dělali základovou konstrukci, se podílíte také na výstavbě Bloku 004 na Mírovém náměstí vedle Paláce Zdar. Zde je vaše zakázka podle webových stránek za 50 milionů korun. Kdy díra z náměstí zmizí a bude tam konečně něco stát?
Z celkového objemu naší části práce je zatím prostavěna asi čtvrtina. Nyní stavba stojí. Jsme vázáni smluvně a čekáme, až investor dostane stavební povolení na vrchní stavbu. Mám jenom informace, že se řešily nějaké problémy s hygienou, se zastíněním okolních domů a podobně a v souvislosti s tím se upravuje projekt. Rádi bychom se na to vrhli hned, ale opravdu nevím, jestli začneme opět stavět v řádech týdnů nebo měsíců. Věřím, že svoji část díla budeme moct dokončit letos.

Stavba stojí už rok a půl. Jaké vám to přináší komplikace?
Zvyšují se náklady na staveništi, a i když jdou na vrub investora, nedělá nám to žádnou radost, nic to nepřináší nám ani jemu.

A co kvalita stavby, nebude tou prodlevou ohrožena?
U těchto monolitických staveb to nehrozí. Určitě to přinese více nákladů například na odstranění rzi na železných výztužích, ale jinak se nic stát nemůže.

Na jaké největší stavbě jste se podíleli? Na vašich stránkách uvádíte, že jste stavěli nový areál nemocnice na Bukově za 830 milionů.
Tam jsme byli jen jednou ze čtyř firem, které se na výstavbě podílely, a je to už hodně dávná historie. Největší naší samostatnou stavbou byl asi Palác Zdar, kde naše práce byla v hodnotě asi 300 milionů korun.

Tam jsem slyšel, že se asi o 5 milionů investorovi prodražilo opláštění, kdy se muselo zvolit speciální sklo, které nemá zelený lahvový nádech, ale bude jen čiré. Je to tak?
Palác Zdar je moje srdeční záležitost. Je pravda, že byla velká diskuze architektů s investorem. Architekti tvrdili, že pokud tam nebude navržený typ opláštění i s tímto čirým sklem, ztrácí dům svého ducha a stane se z toho tuctová stavba. Já si myslím, že měli pravdu. Byl by to jen tuctový omítnutý blok.

Jako subdodavatelé jste se také podíleli na výstavbě lanovky na Větruši. O té se mezi veřejností také spekuluje, že byla předražená.
My tu zakázku nedělali, vyhrál ji Viamont. My jsme stavěli jen základy a pilíře horní stanice. Jinak mně připadá úsměvné, když se povídá o lanovce na Větruši, že jde o předraženou zakázku. Tam si myslím, že vůbec žádný prostor pro předražení nebyl. My jsme se také zúčastnili výběrového řízení, které bylo otevřené, tedy nikdo nemůže nic zpochybňovat ani kvůli nějaké losovačce apod. Dávali jsme cenu, která byla tak nízká, že kdybychom to vyhráli, tak jdu a vyskočím z okna. A pokud vím, tak Viamont to vyhrál ještě s cenou asi o 6 milionů nižší. Jestli na tom neprodělali, tak hluboce smekám.

Co říkáte na konec losování ve veřejných výběrových řízeních?
Losovačky se nezaslouženě zprofanovaly. Kdyby se jasně upravila pravidla, aby nebylo možné s tím manipulovat, tak by to byl dobrý pomocník pro zjednodušení výběru dodavatelů veřejných zakázek. Ovšem v dnešní době je to neudržitelné, nedůvěra veřejnosti je obrovská a je dobře, že budou zrušeny. Na druhou stranu ale ani nový zákon o veřejných zakázkách nepovažuji za dobrý.

Vy jste také společníkem ve společnosti Ski areál Zadní Telnice, řekněte nám, kdy bude lanovka tam?
Bohužel stále není dokončený územní plán Zadní Telnice a to je problém i pro případnou dotaci. Nyní to vypadá, že v dubnu by mohl být plán schválený. Hledáme cestu repasovaného zařízení z ciziny, ten rozdíl ceny oproti nové lanovce je asi 80 procent. Předpokládáme, že tato investice by se pak mohla vejít do patnácti milionů.

Bude lanovka konečně už příští sezonu?
S odřenýma ušima by to mohlo vyjít, ale nejsem úplný optimista. Problém je se zamluvením repasovaného zařízení, to už se musí dělat nyní. Jenže my pořád nevíme, kdy ten nový územní plán nakonec bude.

Co vy a politika? Byl jste, nebo jste v nějaké straně?
Já jsem nebyl a nejsem v žádné straně.

A hádáte se o politice s manželkou, která jakožto bývalá soudkyně kandidovala na senátorku za TOP 09 a nyní za stejnou stranu sedí v ústeckém zastupitelstvu?
Hádáme (smích). Ne, spíš v dobrém dohadujeme. Máme mnoho společných názorů i na tuto oblast. Podporuji ji v jejích krocích, ale zároveň jsem i jeden z velkých a upřímných kritiků. Např. tvrdím, že místní TOP 09 je stranou mnoha výrazných a kvalitních osobností, které buď potáhnou za jeden provaz a budou se umět demokraticky občas přizpůsobit jeden druhému. Já se jí do politiky nepletu a nechci plést. Na druhou stranu musím zdůraznit, že ona nemá nic společného s firmou, ve které pracuji. Tam si do toho nenechám mluvit a zasahovat zase já. V rámci jakéhosi nefér politického boje se totiž objevovaly narážky, že má manžela z té a té firmy.