Hvězdnou sedmdesátku oslaví letos ústecký sochař Michael Bílek. Seznam výstav obou aktivních umělců by zabral několik stránek. Prosvětlená grafika Aleny Bílkové prošla celou republikou a magickou stopu zanechala v Polsku, Dánsku i ve Francii.

Od roku 1971 bydlí manželé Bílkovi v příhraniční obci Petrovice a jejich chaloupka s čp. 399 se nedá přehlédnout. Tajemná bílá kopule na zahradě ledacos naznačuje a veliká hvězdná mapa v pracovně odhaluje druhý svět moudrého umělce.

Restaurátor

Kovář, sochař, malíř, řezbář, restaurátor Bílek je zapáleným badatelem vesmírných cest. S úsměvem a s příznačnou skromností popisuje své začátky hvězdného pozorovatele vzdálených galaxií, kde celý svůj život hledal odpovědi na své otázky.

„Také jsem pěstoval včely a často rozmlouvám se starými mistry dávných dob, když se snažím najít lék pro nemocné a poraněné sochy hlavně na severu Čech. Při obnově sochařských děl minulosti se mi otevírají duše autorů a dávají mi možnost přenést časem jejich poselství. Je to krásná služba plná radosti z poctivé práce,“ komentoval dlouhý seznam restaurátorských prací Bílek.

Sochy Michaela Bílka můžete spatřit ve sbírkách v Národní galerii v Praze, Oblastní galerii v Liberci, Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Nejznámější sochou v Ústí nad Labem je Múza z roku 1988, která je umístěna v divadle.

„S uměleckou fantazií se člověk musí narodit, nedá se získat,“ tvrdí Bílkovi. Sochař Michael Bílek, rodák z Turnova, dovede poutavě vyprávět o svém dětství. Přes kovářské umění našel cestu k sochařství. Pískovcové a mramorové sochy později nahradilo voňavé dřevo, kde jedinečný výraz v obličejích tichých postav naznačuje lidský příběh.

„Ano, každá moje dřevěná socha má svou lidskou předlohu. Rozesmátý děda s mladíkem ve žlutém svetru, to je má vzpomínka na mládí,“ klidně a rozvážně vysvětluje umělec. Za celoživotní uměleckou činnost byli manželé Bílkovi navrženi na Cenu hejtmanky za rok 2011 (osobnosti regionu).

Zpracoval Miroslav Vlach