Armando z Konga chodí po Ústí s černou páskou na rukávu. Se známými hovoří vesele, usmívá se, ale začátkem března se v jeho životě cosi změnilo.V jeho rodném městě došlo k výbuchu. Následky? Přes dvě stě padesát mrtvých a ještě více zraněných při sérii explozí v metropoli Konžské republiky Brazzaville. Výbuchy údajně vyvolal požár v jednom z muničních skladů na vojenské základně.

Kdesi daleko v Kongu něco bouchlo. Všímáme si toho asi podobně jako zprávy o počasí. Ale vy jste z Konga. Co to pro vás znamenalo?
Když jsem se dozvěděl o výbuchu, bylo to pro mne nepředstavitelné. Nevěřil jsem tomu, že byla zničena celá čtvrť Mpila. V té čtvrti jsem chodil do školy, měl jsem tam příbuzné a kamarády. Někteří z nich jsou dnes již mrtví.

Jaký byl váš první pocit, když jste se o té tragédii dozvěděl?
Já jsem se to dozvěděl až den poté. Řekla mi to přítelkyně. To je blbost, jsou dvě Konga, odsekl jsem. Ale vrtalo mi to hlavou. Uvažoval jsem, pokud mělo dojít k výbuchu, muselo to být ve čtvrti Mpila, kde je velký kasárenský komplex, a tudíž i spousta munice. Kasárna jsou ve středu čtvrti, poblíž jsou i školy. Naštěstí k výbuchu došlo v neděli, tedy děti nebyly ve škole. Jenže v neděli byli také asi všichni lidé doma, takže stejně bylo ve čtvrti hodně lidí.

Předpokládám, že jste hned volal domů rodině, je to tak?
Předtím jsem si s rodinou dopisoval, v posledních letech je přece jenom spojení již poměrně laciné, takže jsem volal rodičům a strýci, bratrům a sestrám, ale od výbuchu spojení neexistuje. A to je pro člověka nejhorší, když neví nic. K výbuchu došlo 4. března a nedovolal jsem se jim ani včera.

Je to jenom vaše zkušenost?
Zkouším se dovolat každý den. Nejsem sám, kdo čeká na jakoukoliv zprávu. Vím asi o padesáti českých občanech, kteří se podobně jako já narodili a žili v Kongu. Neustále si mezi sebou telefonujeme, zda někdo neví něco nového, ale zatím prakticky nevíme nic. Uvnitř jsme úplně bezmocní. Ani nevíme, jestli našim doma můžeme s pomocí humanitárních organizací nějak prospět. V takové situaci, kdy víte, že byla zničena celá čtvrť, všechny domy, jsou tam stovky mrtvých a máte tam stovky přátel a desítky příbuzných, je jakákoliv jasná zpráva dobrá. Nejstrašnější je nejistota.

Kongo Brazzaville je pro vás rodné město a čtvrť Mpila je spojena s vaším mládím. Jaké máte na ni vzpomínky?
Bohužel, je to pro mne důvěrně známá čtvrť, kde byla kasárna a kolem je normální bytová zástavba. Nikdo nevěděl, že v kasárnách je spousta munice. Jsou tam ženisté a tankisté. Do Mpily jsem chodil do základní školy a na gymnázium. Z té budovy dneska určitě nic nezůstalo.

Vy jste bydlel s rodiči přímo v té nešťastné čtvrti?
Ne. Z ústeckého pohledu jako bych bydlel v Neštěmicích a chodil do školy v Krásném Březně. Taková byla minimální vzdálenost mého bydliště od Mpily, kam jsem chodil do školy. Bohužel, v Mpile mám strýce s tetou a s jejich dětmi, velmi mnoho kamarádů a spolužáků. Když jsem se dozvěděl o výbuchu a o zničení čtvrti Mpila, znamenalo to, že byli buď zranění, nebo zemřely více než dvě stovky lidí, které jsem znal a nikdy je už neuvidím. Nejhorší je, že dodnes nevím, kdo z nich zůstal naživu.

V Ústí vás všichni znají jako Armanda, je vám 45 let, ale již od 13. září 1985 žijete v České republice. Proč?
Přijel jsem do Československa studovat. Ale byly administrativní problémy s uznáváním našich škol, takže ačkoliv jsem měl gymnázium a měl jsem zde studovat práva, nakonec jsem udělal zdravotní školu. Pracoval jsem potom dlouhá léta jako zdravotník. V Ústí nad Labem jsem od roku 1991. Přišel jsem sem spolu se svou tehdejší manželkou, která zde byla doma.

Takže jste z Konga pryč již desítky let. Jaké to je?
Přiletěl jsem do Čech jako student v devatenácti letech. Ale vzpomínky na blízké a na mládí nevyblednou. Spíše naopak. Pokud jde o můj život v Čechách, léta jsem pracoval převážně v Ústí jako zdravotník a později se stal také lektorem francouzštiny. Mám v tomto oboru bakalářský titul.

Proč jste se zaměřil u nás v Čechách na francouzštinu?
Kongo Brazzaville, jako bývalá francouzská kolonie, má pro žáky kromě národního jazyka lingalštiny nebo kikongštiny jako oficiální jazyk také francouzštinu. Od mládí jsem měl ve škole francouzštinu. Proto se také zprávy o tragédii 4. března objevily v Kongu ve všech třech jazycích.