Každý den dojíždí na ekofarmu do Slavošova u Povrlů, aby sedmdesáti koním snesla modré z nebe. Šikovným dětem radí, jak si získat důvěru ušlechtilého zvířete, které neumí lhát, dospěláky šokuje svou profesionalitou.

Lucie Škábová stojí pevně na zemi a nerada prohrává. Ve svých snech často vidí mezinárodní závody, novou tréninkovou halu a studium v Brně.

„ Moje kamarádky ve škole si hrály na princezny, já si vystřihovala koně z časopisů. Bydlela jsem s rodiči v Rychnově a každou chvilku s koníkem jsem si musela tvrdě odpracovat ve stájích. Hnůj mi voněl jako kolínská a jediný děda věřil, že to myslím vážně," uvedla svérázná odbornice přes koně.

Už je to prý dvacet let, kdy osedlala ošklivého poníka, který se jmenoval Sany. „ Nikdo ho nechtěl, byl paličatý jako já. To byly mé sportovní začátky," s úsměvem pokračuje Škábová.

Později se seznámila ve Velké Veleni s paní Šlamborovou, která ji dala potřebné sportovní základy. Dodnes je její poradkyní, konzultantkou, zpovědnicí. První opravdu závodní kůň se jmenoval Spoty a potom přišly vavříny vítězství i pěkná dřina. Národní licence, zkoušky všestrannosti, trenérská škola v Chuchli, mezinárodní licence sportovního jezdce.

Houževnatá Lucie bodovala na různých místech republiky ve vytrvalostních závodech, absolvovala parkurové skákání, dostihy. Hlasitě a bez přetvářky říká, že na závody nejezdí chválit soupeře, ale vyhrávat.

„V letošním roce musím bodovat ve třech vytrvalostních závodech, abych se kvalifikovala na Mistrovství světa do Francie, které bude v listopadu příštího roku. To je můj velký sen! Pojede se 160 km a můj kůň Žoly se těší víc než já," klidným hlasem popisuje průběh náročného závodu.

Žoly, Lamia, Oregon, Šimla. To jsou jména koní, které důvěrně zná a kterým věnuje svůj čas. „Kolem velkého stáda koní ve Slavošově je spousta práce, nahodilý divák vnímá pouze barevné louky a romantický západ slunce. Realita je složitější a někdy pěkně bolí. Pro kvalitní výcvik sportovních koní tu chybí krytá hala. Někdy ji skutečně vidím ve svých snech, stejně jako vysokoškolské koleje v Brně," se šibalským úsměvem řekla Lucie Škábová.

Zpracoval Miroslav Vlach