Během sedmileté války se Ústí dočkalo pruské okupace. Muselo opět snášet různé ústrky a kontribuce nepřátelských armád. Objevil se tu ovšem i proslulý pruský král Friedrich Veliký osobně.

Nedaleko Ústí se utábořil výkvět pruské armády pod velením prince Ferdinanda. Po obsazení Ústí převzal vrchní velení nad pruskými jednotkami v Čechách generál Keith. Ten nechal stavět pontonový most přes Labe a vyčlenil celkem tři stovky černých husarů pod velením maďarského podplukovníka Strozziho k útoku na děčínský zámek, kde se usadila rakouská posádka.

Návštěva mocných

Stavba mostu ovšem trvala příliš dlouho, do provozu se dostal až 22. září a tak husaři postupovali po levém břehu s tím, že se přeplaví ve Svádově na prámech.

Následující den Ústečané zažili divokou noc. Od Děčína sem doléhalo hřmění kanonády a na protějším břehu, v Kramolech, zaútočili na sto Prusů, střežících most, rakouští panduři, doposud ukvartýrovaní ve zříceninách střekovského hradu.

Hned dopoledne přitáhly k Ústí pruské posily v síle 4,5 tisíce mužů. Ti celé okolí doslova vyjedli, nejhůře Krásné Březno. Generál Keith pak přesunul svůj hlavní stan z Kočkova do Habrovic. Zdejší lidé se opět dočkali vyplundrování svých zásob. Neušel tomu ani chlumecký zámek.

28. září pak do habrovického štábu dorazil sám Friedrich II. Veliký, v doprovodu svého bratra, prince pruského. Přenocovali v Božtěšicích, ráno král vykonal přehlídku vojsk, prohlédl si pekárnu na ústeckém Tržním, dnes Mírovém náměstí, nařídil zničit těžce postavený most z pontonů. Pak odjel do Trmic, kde si na zámku zřídil hlavní štáb.

Útok pandurů

Ráno nařídil přesun svým jednotkám ve třech proudech. Sám vedl jeden z nich , přes Hliňany, Řehlovice, Kletečnou a Velemín. O dva dny později, 1. října 1756, se Prusové s rakouskými jednotkami střetli v bitvě u Lovosic a donutili je ustoupit.

Do Ústí pak proudily stovky raněných vojáků, kteří byli namačkáni nejen v klášteře, ale i v domech měšťanů. Král Friedrich ještě přenocoval 13. října ve Varvažově a za dva dny už převzal do svých rukou kapitulaci Saska.

Nastal 22. říjen a labské údolí naplnila palba a sténání raněných. Dvě stovky Chorvatů a pandurů zaútočily na pruskou jednotku o zhruba stejné síle. Boj trval do sedmi večer, pak se habsburští vojáci stáhli.

Ve stejný den prodléval pruský král v Hliňanech. Pak jeho vojsko odtáhlo do Saska. Místo nich ale 27. října přišel do města prapor Chorvatů pod velením hraběte Draškoviče. Vojáci se tu chovali nakonec úplně stejně, jako Prusové. Sebrali, na co přišli.