Své mládí jste strávila v Ústí, kde jste se narodila a také studovala. Proč jste nakonec zakotvila v Praze?
V Praze jsem si našla manžela, se kterým mám dvě dcery. Ale do Ústí se vracím za rodiči a v Brné máme chatu, takže sem jezdím docela často.
Jak na Ústí vzpomínáte?
Ústí je pro mě rodné město s velkým R. Miluji České středohoří s Milešovkou. To je pro mě ta krásná česká krajina. Ale musím říci, že Ústí jako město se mi moc nezamlouvá. Hlavně po architektonické stránce. Z nových staveb se mi líbí Mariánský most, dobrý nápad je lanovka na Větruši. Už jsem s ní také jela. Je to cesta, jak Větruši zatraktivnit.
K Větruši máte asi vřelý vztah, že?
Určitě, bála jsem se, jak to s ní dopadne, když vyhořela. Bydlela jsem ve Staré ulici a měla jsem z pokojíčku krásný výhled právě na Větruši a hrad Střekov.
close
zoom_in
Objevilo se někdy Ústí ve vašich knihách?
Nevím, jestli je někde výrazně napsáno, že jde o Ústí, ale intenzivně je vepsaná místní univerzita v knihách Madona v kabátě a Madona bez kabátu. To bylo pro mě takové rozloučení s prací odborné asistentky.
Kdy jste se rozhodla, že budete spisovatelkou?
Už v dětství. Po gymnáziu jsem šla na ústeckou Pedagogickou fakultu obor český jazyk dějepis. Chtěla jsem studovat hlavně literaturu. Následně jsem na stejné vysoké škole učila. Později jsem šest let působila na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Psát knihy jsem začala na mateřské dovolené.
Od roku 1997 se živíte jako spisovatelka na volné noze. Jak to jde?
Dnes musím říci, že už to jde. Za součást svého povolání považuji i besedy, takže žiji v takových cyklech v zimě a v létě píši a na jaře a na podzim jezdím po republice na besedy ve školách, knihovnách nebo kulturních centrech. Je to důležité, nesedím jen doma a mám přímý kontakt se svými čtenáři.
Četl jsem, že jste během deseti let napsala přes čtyřicet původních titulů. Kolik máte na svém kontě dnes vydaných knížek?
Už píšu asi osmnáct let a knihy ani nepočítám. Ta čísla jsou zavádějící. Nyní mi vyjde knížka pro prvňáčky s názvem F jako Fík, ovšem zadání je, že to nesmí být delší než patnáct normo stran. To někdy odpovídá jedné kapitole v knize pro dospělé. Ale pravda je, že píšu hodně. Je to moje práce a zároveň koníček. Psaní mě strašně baví a když mám čas, tak píšu.
Máte nějakou nejraději?
Nemám, vždy je to ta nejnovější. Nyní to je kniha Natálčin andulák o holčičce, která touží mít svůj mobilní telefon, ale nedostane ho. Nakonec jí přiletí na okno, fór je v tom, že to není telefon, ale andulka. Ornitologové totiž zjistili, že ptáci napodobují zvuky lidské civilizace a nejčastěji zvuky z vyzvánění mobilů. Tato zpráva z novin mě inspirovala k napsání tohoto příběhu.
Jak často máte besedy v Ústí?
Jezdím po celé republice, možná nejčastěji jsem na Moravě, ale Ústecko bylo pro mne trochu zakleté. Mrzelo mě to. Už jsem tu byla na besedách ve škole, ale v knihovně to byla v květnu teprve první vlaštovka.
close
zoom_in
Je těžší psát pro děti než pro dospělé?
Ani nevím, každý říká něco jiného. Já jsem začala psát, když jsem měla malé dcery, proto jsem první knihy psala pro děti. Ale vydavatel mě hned začal směřovat i do oblasti pro dospívající. Já moc ráda píši pro děti a vžívám se do toho, jak jsem prvňák a čtu svou první knížku. Baví mě se vracet do dětství. Literatura pro dospělé mě až tak moc neláká. Stačí mi ta pro dospívající.
Čtete svým dcerám?
Už ne, je jim osmnáct a jednadvacet (smích). Ale když byly malé, tak ano. A ony byly pro mě tím lakmusovým papírkem, který mi říkal, jak se budou na mé nové knihy děti tvářit. Nyní mi dcery pomáhají s knihami pro dospívající.
Jak vnímáte kritiku? Je na vás přísná?
Bohužel se poslední dobou kritiky na literaturu pro děti a mládež téměř nepíší. Je to hrůza a mrzí mě to. Byla to pro mě zpětná vazba. Globálně mi většinou byli kritici i nakloněni.
Už je nějaká vaše kniha k dostání v elektronické podobě?
Čtečky se hodně rozvíjejí. Nejsem proti, jen je tam jeden problém peníze. Já se psaním živím a potřebuji, aby i z těch čteček mi šel nějaký příjem. Bohužel, Češi stahují vše zdarma. Zatím žádnou e-knihu nemám, ale dcera mi říkala, že na internetu je hodně mých knih zkopírováno (smích).
Jaká je vaše nejprodávanější kniha?
Hodně se prodávala Saxána a Lexikon kouzel. Ovšem to je kniha podporovaná filmem. Nedržela jsem se otrocky scénáře, dopisovala jsem si postavy a upravila jsem linii příběhu. Hodně čtenářů mi pak říkalo, že knížka se povedla více než samotný film. Nyní je hodně diskutovaná kniha Začarovaná třída, která právě vyšla počtvrté. Také je z mých knih nejvíce vydávaná v zahraničí už vyšla v Srbsku, Francii, na Slovensku a chystá se ve Slovinsku.
V té knize jsou hlavními hrdiny romské děti bratři Lájoš, Maroš a Pišta. Jak se vy díváte na problematiku Romů? Žila jste v Ústí, takže osobní zkušenosti máte.
Takto se děti jmenovaly v prvním vydání, nyní jsme se vrátili k původnímu rukopisu, kde se jmenují Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník. Je to pohádkovější rovina. Kniha dostala řadu ocenění. Ukázka z této knížky je v čítankách, ale proti tomu se ozval bývalý pan ministr. Zdálo se mu to rasistické a doporučil učebnici stáhnout. Bylo to směšné, protože tato kniha se dostala na mezinárodní registr knih bojujících právě proti rasismu.
close
zoom_in
A ten váš vztah k Romům?
Měla jsem babičku v ústecké Gottwaldově ulici a v domě přes dvůr žila spousta Romů. Řádili tam a jednou jsem viděla, jak si dělali doma na podlaze v obýváku ohníček. Ovšem kniha vznikala tak, že jsem jela z Ústí do Prahy narvaným vlakem, všichni byli nervózní, děti do toho ječely. Pak nastoupila romská rodina s pěti výborně vychovanými dětmi. Najednou všichni ztichli a začali se také chovat slušně. Bylo to pro mě znamení. Rozhodla jsem se, že moji kočovní kouzelníci v knize budou právě Romové. A že to napíšu tak, abychom neházeli všechny do jednoho pytle. Na druhou stranu mi vadí, že se vše odděluje. Proč jsou Romové zvýhodňováni? Jsou to normální občané jako my. Mají pracovat, chodit do školy, dodržovat zákony. Na barvě pleti nezáleží. Všem se má měřit stejně, jinak to pak vyvolává vášně.
Vaše knihy byly přeloženy do několika jazyků (angličtina, němčina, srbština, chorvatština, polština atd.). Jak hodnotíte práci překladatelů, konzultoval je někdo s vámi?
Překladatelé se mnou většinou nic nekonzultují, jen výjimečně nějaký neobvyklý obrat. Jinak ze zájmu jsem koukala do knížky v srbštině, znělo to legračně (smích). Já sama jsem zkusila také přeložit knihu ze slovenštiny Naše máma je bosorka od Gabriely Futové. Jsme obě spisovatelky a píšeme podobně.
Editovala jste sbírku erotických povídek pro mládež od 15 let „Nahoře bez… a dole taky." Jaké to bylo? Láká vás i napsat knihu v tomto lechtivém duchu?
Tato kniha vznikla z povídek mých studentů z Literární akademie. Nechtěla jsem, aby psali do šuplíku. Kromě čtyř sbírek dobrodružných povídek jsme zkusili i erotické. Já sama nemám potřebu se tomuto tématu speciálně věnovat, občas bývá přirozenou součástí mých knih pro dospívající mládež, kde mají hrdinové kolem osmnácti let. Je pravda, že když jsem studenty chtěla lehce navnadit, přečetla jsem jim pár svých lehce erotických básniček, které nakonec vydavatel do té sbírky povídek zařadil.
Jak to bylo úspěšné?
Velmi. Jsou to mikropovídky a používají je i učitelé při rodinné výchově. Ty povídky obsahují veškerou škálu erotiky, od hezkých zážitků až po dětskou prostituci, domácí násilí nebo incest. Nejhorší bylo vyvážit, aby to nebyl čajíček, dnes děti znají z internetu všechno, ale aby to nebyla už pornografie.
Dostala jste řadu ocenění za vaše knížky, kterého si ceníte nejvíce?
Jsem pyšná na to, že jsem rytířka Řádu krásného slova. Také jsem na čestné listině IBBY, což je mezinárodní organizace pro přátele dětské knihy.
Jak je těžké vymyslet název knihy? Pomáhá vám v tom někdo? Mě zaujal název knihy „Pomeranče v podprsence".
Většinou si je vymýšlím sama, ale v naprosté většině případů mám název dříve než knížku.
Co nyní chystáte?
Kromě knížky pro prvňáčky „F jako Fík" připravuji knihu „Johanka z parku", což bude záhadná dobrodružná knížka. Ale celou zimu jsem trávila s kozami, protože se chystá premiéra filmu druhého dílu „Kozího příběhu". Už to mám napsané a k tomu vyjde kniha pohádek, kde budou nejznámější pohádkové postavy, ale místo princezen a princů tam budou kozy a kozlové. Například místo princezny Zlatovlásky tam bude koza Zlatorožka a místo Popelky koza Plevelka. Bude to legrace, všechny děje se převedou do kozího světa.
Už byla některá vaše knížka zfilmována? U které byste si to přála?
Zatím ne. Spolupracuji spíš s rozhlasem, pro který některé své knihy upravuji. Filmového zpracování by se musel ujmout někdo jiný. Ale zrovna Držkou na rohožce si jako film umím docela dobře představit.
Píšete povídky i na míru na obrázky Heleny Zmatlíkové. Jak důležitá je ilustrační stránka ve vašich knihách?
Malé děti potřebují ilustrace. Ale přibývá těch, které mi na besedách říkají, že si samy chtějí představit prostředí a hrdiny. Jak už to vidí nakreslené, tak je to dané.
close
zoom_in
Po besedách s báglem a mečem
Ivonu Březinovou jsem dosud neznal. Až po našem rozhovoru jsem zjistil, že doma máme od ní několik knížek, ve kterých si syn rád listuje. Na rozhovor do redakce Deníku přišla přímo z besedy. Měla na zádech těžký batoh plný svých knih a v ruce meč zabalený v ručníku. „Tím pasuji děti na čtenáře, moc se jim to líbí," usmíval se.
Když jsem ji poslal rozhovor k autorizaci, zachovala se jako správná učitelka českého jazyk. Text byl skoro celý červený a plný úprav. Dokonce to vzala tak z gruntu, že mi škrtla celou poslední otázku i s odpovědí. Jako prvňáčkovi při slohové práci.
Nakonec jsem se na ni ani za to nezlobil. Stejně jsem tu otázku chtěl vynechat .
IVONA BŘEZINOVÁ
close
zoom_in
* Narodila se 12. května 1964 v Ústí nad Labem.
* Po osmi letech ZŠ byla přijata na gymnázium, které v roce 1982 ukončila maturitou. Ve studiu pak pokračovala na Pedagogické fakultě UJEP Ústí n. L. (obor český jazyk dějepis), kde v roce 1989 získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura.
* Píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice.
* Je vdaná, s manželem a dvěma dcerami žije v Praze.
* Patří v současné době mezi naše nejproduktivnější a zároveň nejčtenější autory literatury pro děti a mládež.
* Její knížky získávají mnohá ocenění, autorka sama byla dětskými čtenáři v roce 2004 pasována na „rytíře Řádu krásného slova".
