Ve městech musel být klid a pořádek. Vláda totiž věděla, že lidé při vzpomínce na vpád vojsk Varšavské smlouvy zatínají pěsti.

Dokonce ještě tři měsíce před sametovou revolucí v roce 1989 museli tehdejší představitelé měst a obcí v celém Československu přijímat opatření k zajištění klidu k výročí 21. srpna.

Úředníci podstupovali obvyklý povinný bezpečnostní rituál: Už 2. srpna 1989 vydal tehdejší ústecký primátor Josef Kubice příkaz „k zajištění klidu a pořádku v srpnových dnech v působnosti národních výborů v okrese Ústí nad Labem v souvislosti s 21. výročím internacionální pomoci států Varšavské smlouvy dne 21. 8. 1968.“

ŠÉFOVÉ V POHOTOVOSTI

Primátor jmenoval osmičlennou řídící skupinu, kde byl také major a podplukovník. Členové řídící skupiny Národního výboru města Ústí n. L. (NVmÚ) museli být dosažitelní od 15. do 22. srpna. Kromě nich měli pohotovost také řidiči městského národního výboru.

Po pracovní době museli v budově být v pohotovosti také dva úředníci šéf některého z odborů a vedoucí oddělení.

Také ve všech podnicích a zařízeních řízených městem musel mít každodenně pohotovost jeden z šéfů podniku a jeden pravověrný člověk člen základní organizace KSČ.

PŘIPRAVENI NA VŠECHNO

Technické služby města a městský bytový podnik musely „ustanovit pohotovostní skupinu pro odstraňování případných nápisů a likvidaci poruch“. Jména pohotovostních čističů a montérů měl k dispozici vedoucí řídící skupiny NVmÚ.

Kdyby někdo v noci napsal protisovětský nápis na plot, pohotovostní skupina by musela čiperně vystartovat třeba i ve čtyři hodiny ráno a nápis bleskurychle odstranit.

Pokud by došlo k nějaké nenadálé poruše, musela být okamžitě opravena, aby občané nebyli nervózní. Od 15. do 22. srpna muselo všechno ve městě šlapat jako na drátku.

Zvláštní pozornost věnovali úředníci „zabezpečení bezporuchového poskytování příslušných služeb obyvatelstvu“. Ručili za to čtyři šéfové odborů městského národního výboru.

DODRŽUJTE ZAVÍRAČKU

Jiný bod primátorova příkazu ukládal „zajistit bezporuchové zásobování obyvatelstva“. Provozovatelé hospod a restaurací museli velmi přísně dodržovat zavírací hodiny. Snižovalo se tím nebezpečí, že by občan mohl mít podnapile protisovětskou náladu.

Také všichni pracovníci národního výboru museli mít oči úplně všude. Platila pro ně „zvláštní bdělost a ostražitost“. Zvýšené zajištění se týkalo i jejich úředních razítek a spisů, tiskopisů, rozmnožovací techniky, závodních a místních rozhlasů.

Všichni věděli, že přijatá opatření jsou povinnou hysterií. Stejně jako v předchozích letech. Důležité tak bylo jen napsat hlášení, vykázat počet hodin bdělosti, vyúčtovat náklady za vypitou kávu.

V těch dnech musely národní výbory měst a obcí hlásit denně do 8.30 hodin politickoorganizačnímu výboru Okresního výboru KSČ, že se u nich nic zvláštního nestalo.

DOKONALÝ SVĚT

Také v ústecké Spolchemii panovala zpřísněná opatření, aby v chemických provozech neunikalo do vzduchu moc exhalací. A to i za cenu omezení výroby. Ústecký svět musel být zkrátka kolem 21. srpna dokonalý.

Za tři měsíce však tento „dokonalý“ svět zanikl. Nastal 17. listopad a potom šlo vše velice rychle. Už 20. prosince 1989 tehdejší severočeský krajský národní výbor rozeslal okresním výborům a představitelům Občanského fóra dokument o 12 stránkách. Krajští úředníci v něm slibovali, jak rychle a šikovně budou demokratizovat státní správu a samosprávu v kraji.

První oběť sovětských tanků zahynula v Předlicích

První obětí okupace v ČSSR se stal v 28 letech mladého života Petr Fridrich.

Byl smrtelně zraněný kolem půlnoci z 20. na 21. srpna. Jeho smrtelné zranění nahlásil lékař na Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti v Ústí n. L. 21. srpna. 1968 ve 3.40 hod.

Podle ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera Fridrich opouštěl za doprovodu dívky o půl dvanácté v noci ústeckou restauraci Budvarku. Šli na tramvaj. U stanice Pošta viděli projíždět ulicí tanky a nákladní auta. Nastoupili do tramvaje a jeli do Předlic.
Když dojeli na konečnou k vozovně, dál šli pěšky silnicí směrem do Chabařovic.

U restaurace Lednice v Předlicích šli po silnici a tehdy proti nim začali přijíždět další tanky a auta.

Fridrich poznal, že se jedná o sovětskou armádu. Začal jim nadávat a mávat rukama. Vběhl do středu vozovky a snažil se zastavit tanky. První tank se před ním skutečně zastavil. Potom šel Fridrich stranou na kraj vozovky. Vše viděl místní muž z Předlic. Díval se z okna bytu ze vzdálenosti asi 100 metrů.

Když Fridrich ustoupil z vozovky a tanky se daly opět do pohybu, na dlažbě se tankové pásy smekaly.

Tanky doslova jezdily ze strany na stranu. Fridrich stál na kraji vozovky. Podle svědka třetí tank dostal na dlažbě smyk a pás tanku zachytil Fridricha. Ten byl vyzvednut do výšky a dopadl mimo vozovku.