„V loňském roce vedoucí údržby Petr Pulec s vypětím všech sil zavěsil na zelené větve světelné řetězy a zahnal pod strom dva zlaté soby. Letos to bylo ještě složitější, osmimetrový žebřík nestačil a šikovné ruce si musely pomoci dlouhým bidlem. Sobům dělá společnost veliký sněhulák a nedočkaví senioři si popřáli hezké svátky přesně v 17.00 hodin," vysvětluje ředitelka Věra Vonková.

Nejstarší klientkou v Domově pro seniory na Bukově je Alžběta Loudová, která letos oslavila 103. narozeniny. Vedle sebe postávají zkušené dámy s hůlkami a mladý personál. Všichni věří, že vánoční svátky obdaří města a vesnice pohodou a klidem. Paní Dědečková si svůj věk nepřipouští, ve vlasech má hnědou čelenku, aby ladila se šálou paní Kličkové, která ji přišla navštívit. Stále má vtipné narážky na okolí, svařáček jí chutná.

Pod rozsvícený stromeček na chvilku usedla i Libuše Kozáková. V Domově je už patnáct let a vyprávět umí.

„Pocházím z Lysé nad Labem, do Ústí jsem následovala manžela. Bydlela jsem na Bukově, původním povoláním jsem krejčová a už několik měsíců mám titul praprababička," svěřila se před sněhulákem.

Po hodině sláva končí a před stromečkem zůstává jediný muž v reflexní vestě.

„Tyhle chvilky si člověk musí vychutnat, zalistovat v paměti, zavzpomínat. Škoda že nenapadl sníh. Jsem tady od loňského dubna a moc se mi tu líbí," svěřil se Vladimír Čech a pomalu zamířil k výtahu.

Příští rok to bude dvacet let, kdy na Bukově zprovoznili první část budovy. Před čtyřmi lety dokončili dostavbu, která navýšila kapacitu na 130 lůžek. „Ale další stovky zájemců máme v pořadníku," dodává Věra Vonková.