Tradiční vánoční výstavu krupské keramičky Aleny Marie Kartákové si můžete prohlédnout na oratoři kostela sv. Jana Křtitele. Na Zámeckém náměstí v Teplicích je to už její třiaadvacátá výstava, kterou tu společně s manželem pořádají. „Ráda bych, abychom se dostali až na těch 25. Ale roky nám přibývají, tak uvidíme. Sebereme síly a pustíme se do toho. Bez manžela by ale žádná výstava nebyla,“ říká na adresu Pavla Kartáka. Na výstavě, která má tentokrát název podle jednoho z děl Babička bude vařit čaj…, nemůže chybět veliký betlém, do kterého každoročně přibývají nové postavičky. „Ten betlém je takové naše dítě, které jsme si v průběhu let vypiplali,“ shodují se Kartákovi.

Líbí se mi, že každá z figurek má své jméno. Kolik jich vlastně v betlému už máte?
Je to 56 figur a dalších dvacet jsou zvířata, ovečky, pes, kočka nebo slepice. Vydala jsem v malém nákladu z betléma i pohledy, ale po těch se jen zaprášilo.

Kdo od loňska přibyl?
V betlému se rozšířil pěvecký sboreček Zlatohlávci. Teď už v něm má pan učitel Bárta sedm zpěváků. Přibyla také nová klevetnice se slepicí k košíku, takže už tu všechny drby probírají spolu s Váňovou, Barborou a Teklou ve čtyřech.

Co všechno jste na výstavu připravili?
Kromě nových věcí tu mám i některé starší, jako třeba porcelán s dřevěnými rámy, který jsem vystavovala v Bruselu, nebo znamení býka. Chybět samozřejmě nemohou Tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar v několika podobách. Je tu i spousta miniaturek, jako jsou závěsní ptáčci, zvonky, kočičky, tanečnice, ovečky nebo kapříci. Vystavena jsou i městečka jako svícny. Ráda kombinuji materiály, takže keramiku spojuji se sklem, s dřevěnými sokly. Je to ale samozřejmě dost komplikované na převoz.

Vernisáž Vaší výstavy je pro mnohé začátkem toho pravého vánočního období.
Vernisáž děláme tradičně jako setkání poezie, hudby a výtvarného umění. Letos se opravdu vydařila. Vystoupili studenti konzervatoře, zazněly dvě básně od mého oblíbeného Jaroslava Seiferta a také jedna povídka. Mám z toho radost, když lidé přijdou a třeba deset minut stojí před betlémem a tiše rozjímají. Bylo tu letos opravdu hodně lidí, někdy v polovině výstavy už jich tu bylo víc než tisícovka.

Je vidět, že si vás Vaši příznivci najdou, i když nemáte žádnou velkou reklamu.
Mám tohle místo ráda. Výstava je potřinácté na oratoři, předtím byla desetkrát na zámku. Chci to dotáhnout na 25. Mě to nabíjí a těší, ale je to velká dřina. Ještě, že máme kolem sebe lidi dobré vůle, kteří nám pomáhají. Bez nich by to nešlo. Ty větší věci jsou strašně těžké, nosili je sem na oratoř kostela ve čtyřech a i tak měli co dělat je po schodech vynést až nahoru.

Mnohé z vašich děl jsou chloubou sběratelů, jak soukromníků, tak výstavních galerií u nás i v zahraničí. Máte přehled, kolik máte sběratelů?
Tak to opravdu nevím. Ale je jich hodně, i když já se se svými věcmi jen velmi těžko loučím.

Rok se pomalu chýlí ke svému konci. Jaký pro vás byl?
Letošní rok byl pro mě významný. Dostala jsem ocenění v osmém ročníku ankety Osobnost roku Ústeckého kraje, což mě velmi potěšilo. A s Pavlem jsme měli zlatou svatbu.

Tak to je krásné. Kde jste si zopakovali své ano?
Na Zámeckém náměstí v Teplicích, které je naše srdeční záležitost. Započali jsme tu v roce 1968 naši životní i uměleckou dráhu. Po studiu jsem tu nastoupila do muzea jako správce sbírky porcelánu a keramiky a dělala jsem i restaurátorské práce. Několik let jsme tu bydleli a tvořili v šatně a kotelně tehdy nové restaurace Johana. Byli jsme také několik let členy Brixiho komorního souboru a na kůru děkanského kostela proběhlo mnoho koncertů. No a na oratoři kostela pokračujeme autorskými výstavami, což už se v adventním čase stalo tradicí. Naše nejstarší vnučka Terezka a nejmladší vnuk Vítek byli v děkanském kostele pokřtěni. V dubnu jsme po padesáti letech společného manželství s Pavlem v kostele sv. Jana Křtitele obnovili manželský slib a vyměnili si zlaté růžencové prstýnky. Na hostinu v hotelu Prince de Ligne jsem pak prošli napříč Zámeckým náměstím kolem morového sloupu Matyáše Brauna, který byl postaven právě před 300 lety.

Tak to je přímo osudové. Je vůbec ještě něco, co byste si přáli a nedaří se Vám to uskutečnit?
Rádi bychom měli v Krupce, kde žijeme a tvoříme, stálou expozici, kterou by si mohli lidé prohlédnout a nemuseli tak čekat rok do další výstavy. Usilujeme o to bohužel marně už řadu let, město o to zatím neprojevilo zájem. Je to škoda, zapůjčili bychom tam naše nejlepší díla. Škoda je i to, že třímetrová fontána, která je v Krupce, je bohužel bez vody.

Zítra bude Štědrý den. Jaký bude u Kartáků?
Štědrý den si budeme užívat v klidu domova. Budeme mít rybu a bramborový salát. Dřív, když byly doma ještě děti, jsme vařili i štědrovečerní rybí polévku. Teď si ale dáme čočkovou nebo hrachovou. A budeme se těšit, že nás o svátcích navštíví naši nejbližší. Rodina se rozrůstá, máme už sedm vnoučat.

Alena Marie Kartáková
• Adventní výstavu Aleny M. Kartákové na oratoři sv. Jana Křtitele v Teplicích si můžete prohlédnout do 29. prosince. V Ústí v kostele Nanebevzetí Panny Marie má jako každý rok výstavu betlémů. Svoji tvorbu zde prezentovala i v rámci výstavy 20 autorů.
• Její džbán betlém koupilo do své sbírky betlémů teplické muzeum, další betlém mají v Zubrnicích a jiný půjčila do Uherského Hradiště. Její betlémy v minulých letech obdivovali i v Litvínově nebo Chomutově. Kromě velkého porcelánového betlému, vytvořila i betlém vánočkový , houpací, stoličkový, cestovní a řadu dalších.
• Keramiku vypaluje v Dubí a Duchcově, velké věci vozí na výpal do Loun.
• Svoji tvorbu prezentovala na více než 70 samostatných výstavách v ČR i v zahraničí.