Šest silných chlapů, transportní bedny a nákladní automobil. A může se stěhovat. Opatrně naložit, převézt, z auta přendat box přes bariéru, která odděluje návštěvníky, a pak už chovatelé konečně otevřou přepravní bednu a bazének vyzkouší nejprve gentleman, brzy za ním dorazí také jeho družka. Ze zimoviště do letního „sídla“ v ústecké zoologické zahradě zamířili Libor a Adéla. Dva aligátoři američtí letos potěšili návštěvníky o několik týdnů později, než je obvyklé. Důvodem, proč se nestěhovali dříve, bylo chladnější počasí.

„Nějak přibral,“ hlásí jeden z ošetřovatelů, když společně s kolegy přesouvá transportní bednu s aligátorem Liborem přes zábranu výběhu. Předtím ho šest silných mužů pomocí naváděcích tyčí odchytilo v zimovišti, kde služebně nejstarší obyvatel ústecké zoologické zahrady už desítky let přečkává chladné měsíce roku.

Každoročně se pak na jaře, když hodnoty na teploměru dlouhodobě neklesají pod patnáct stupňů a hlavně v noci už není tak chladno, stěhuje do letního výběhu. „Většinou stěhujeme už v květnu. Letos je to posunuté, bylo chladnější počasí,“ zdůvodňuje mluvčí Zoo Ústí nad Labem Matěj Kynšt.

Ošetřovatelé musí být po celou dobu přesunu nebezpečných zvířat velmi ostražití. „Ještě kousek, ještě, až na okraj jezírka,“ navádí kolegy další stěhující. Bednu už mají za bariérou ve výběhu. Secvičený tým má plné ruce práce, vždyť aligátoři američtí běžně váží přes dvě stovky kilogramů a Libor je pořádný obr. „Otevři bednu,“ zavelí jeden ze „stěhováků“ a Libor hned vypochoduje a rychle vklouzne do vody.

Svým tempem projde výběh, zkontroluje, co je nového, vyzkouší vodu v jezírku, kde se pak na delší čas uvelebí. Po přemístění na „letní byt“ je na jeho zvyklosti poměrně aktivní. Čeká ještě na svou družku Adélu. Také ona absolvuje několik set metrů dlouhou cestu ze zimoviště v horní části zahrady.

Tým, který oba stěhuje, je zkušený, vše probíhá bez problémů jako v minulých letech. Aligátoři se při přesunech nemohou uspávat, ošetřovatelé jim pomocí tyčí s oky při nakládání zafixují tlamu a navedou je do přepravní bedny. V té absolvují krátkou cestu a vypuštěni jsou z ní přímo do výběhu. Akce netrvá dlouho, vyložení pak doslova jen pár minut.

Adéla, pojmenovaná podle nenasytné rostliny z filmu Adéla ještě nevečeřela, přišla do zoo v roce 2013 a je jí kolem patnácti let. Je lehčí a živější. Ošetřovatelé se tolik nenadřou při přesunu bedny z auta přes zábranu do výběhu, zase ale musí už dávat pozor na samce, který vše pozoruje z jezírka. „Adélo, pojď ven,“ prohodí jeden z ošetřovatelů. A samička aligátora jakoby mu rozuměla a okamžitě vybíhá. Také ona zamířila rovnou do vody. Je vidět, že přesuny jsou secvičené, vše „běží jako po drátkách“, zvyklá jsou na ně i zvířata.

Macek bez oka

Liborovi je už přes padesát let, do zoo se dostal už v roce 1974. Tehdy byl zakoupen od soukromého chovatele za 670 korun. V minulosti přišel ve výběhu o oko. V chladnějším počasí se totiž aligátoři tolik nehýbou a někteří nezodpovědní návštěvníci je občas chtějí vyprovokovat k pohybu. Hlavně v minulosti se někdy stávalo, že po nich lidé házeli kameny a další věci, po Liborovi kdysi někdo hodil dokonce odpadkový koš, a právě při tom částečně oslepl. Dnes už potíže nejsou tak časté jako dříve, situace se prý výrazně zlepšila. Výběh hlídá nepřetržitě kamera. „Žádáme návštěvníky, aby do výběhu nic neházeli,“ připomíná přesto Matěj Kynšt.

Když samice přišla do ústecké zoo, byla příliš malá, aby mohla být ve výběhu společně s Liborem. Ze soužití panovaly obavy. Teď už ale samce dorůstá, je dostatečně velká a s Liborem si výborně rozumí, soužití je bezproblémové. Společně tak už poněkolikáté obývají nejen letní výběh, ale i zimoviště. „Pozorovali jsme u nich páření, byla i nějaká vejce, ale zatím neoplozená. Doufáme, že třeba v budoucnu by se mohlo rozmnožení povést,“ popisuje Matěj Kynšt, jak se k sobě aligátoři mají.

Oba aligátory mají v oblibě také návštěvníci zoo. „Hned se půjdeme podívat. Na Libora se chodíme koukat už řadu let,“ míří Eva Hladká k jejich výběhu, sotva zjistí, že už tam jsou. „Určitě tam zajdeme. Vypadají hrozivě a jsou to zajímavá zvířata,“ těší se také Miroslava Maxová, která do zoo přišla se svými dvěma syny.

Zpět do zimoviště pojedou oba aligátoři, až se po sezoně ochladí. Stěhovat se budou pravděpodobně někdy na konci září či v říjnu, přece jen je v jejich domovině mnohem tepleji.