20 let od útoku na Dvojčata. Jak si 11. září vybavují osobnosti z regionu?

Ground Zero v New Yorku. Ilustrační foto.Zdroj: Pavlína Mitrengová

Na okamžik, kdy se dozvěděl o útoku na New York, si údajně pamatuje každý. Při příležitosti dvacátého výročí tragédie jsme se zeptali řady osobností z Ústeckého a Libereckého kraje.

Zdroj: Deník/Janni VorlíčekHana Štrymplová
starostka centrálního obvodu Ústí nad Labem

Pamatuji se dobře. Tehdy jsem byla na mateřské. Vařila jsem, měla jsem puštěnou televizi a myslela si, že je to nějaká ukázka z nového akčního filmu. Když jsem se zakoukala na tu hrůzu a uvědomila si, o co jde, ještě teď mám z toho husí kůži. Tehdy jsem si vzala na klín syna a byla v šoku, co se ve světě děje a měla jsem strach, jaké to bude mít pro nás důsledky.

Zdroj: Se souhlasem Radka DrbohlavaRadek Drbohlav
fotograf a tvůrce projektu Hibernace 2020, Liberec

Vybavím si neskutečný šok a opravdový strach, že bude světová válka. Zrovna jsem jel ze Špindlu a slyšel jsem to v rádiu. Vzpomínám si, že jsem musel zastavit a někomu jsem volal, zda je to pravda. Nemohl jsem tomu opravdu uvěřit. Až doma při sledování CNN jsem uvěřil…

Zdroj: Deník/Petr KinštZdeněk Kutner
starosta obce Domoušice

Ten den jsem byl na houbách, rostly hodně hřiby. Když jsem přišel domů, pustil jsem si televizi. Tak jsem se o útocích dozvěděl. Bylo to pro mě něco nečekaného, nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit. Ukázalo se, že se svět změnil, že už není tak bezpečný. Věřím, že u nás na vesnici ale podobné nebezpečí nehrozí, máme tady klid.

Zdroj: Armáda ČRJan Štěpánek
velitel 4. brigády rychlého nasazení AČR, Žatec

Vidím to jako dnes, stál jsem u monitoru na letišti v Curychu a viděl pád Dvojčat. V první chvíli jsem si myslel, že jde o vtip nebo reklamu k novému filmu. Dlouho jsem tomu nemohl uvěřit. Samozřejmě jsem nemohl tušit, jak tato událost ovlivní příštích 20 let nejen 4. brigády rychlého nasazení, ale i Armády ČR. Nicméně se tímto útokem začala tvořit nová generace našich vojáků. Generace, na jejichž zkušenostech v současné době stojí hlavní úsilí u všech jednotek 4. brigády rychlého nasazení. Nabyté zkušenosti jsme schopni dnes efektivně využívat, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem věděl nebo měl tušení, jak nás nasazení v Afghánistánu obohatí a posune.

Zdroj: MMLJan Šolc  
občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a politik, Liberec

Ten den měl být u nás domácky poklidným, vybaloval jsem po ránu z velké krabice nový vysavač ETA, když zazvonil telefon. "Proboha, Honzo, nebude z toho válka!" A pak mi překotně líčil události v New Yorku. V té době jsem vyznával Solženicynův názor, že člověk není povinen být informován. A tak jsem kamaráda uklidňoval, že by to bylo velice nepravděpodobné, zejména není-li agresor spolehlivě znám. A pak, že by i třetí světová trvala podle expertů maximálně tři až čtyři měsíce a bylo by tragicky dobojováno. Podobných telefonátů následovalo ještě několik, i sousedka s ustaranou tváří zaklepala na dveře.

Zdroj: Šimon PikousMartin Prokeš
zakladatel a ředitel MHF Lípa Musica, Česká Lípa

Měl jsem koncert se souborem Schola Gregoriana Pragensis v Chebu. Právě jsme přijeli na faru a odpočívali před koncertem. Nevím proč, ale zapl jsem televizi v místnosti. Právě byl záběr na řítící se mrakodrap a my jsme všichni nechápali a s údivem sledovali obrazovku, během několika málo minut bylo jasné co za tragédii se v New Yourku odehrálo. Jeden z členů propukl v pláč, jeho reakci jsem v té chvíli nechápal. Až později se začalo ukazovat rozsah této neskutečné tragédie. Celý večer byl poznamenán tím, co jsme viděli na obrazovce, nikdo z nás nebyl schopen pochopit a uvědomit si v plném rozsahu co se stalo…

Jiří Bartoloměj SturzZdroj: se souhlasem Jiřího Bartoloměje SturzeJiří Bartoloměj Sturz
zpěvák liberecké opery, hudební publicista a skladatel, Liberec

Procházel jsem se tehdy s přítelkyní a psem v parku a zaslechl vedle z domu hovor dvou nějakých tetek na balkonech: „Jiřino, pusť si televizi, v Americe je válka.“ Zbystřili jsme, včetně psa, který netušil, proč ho najednou vlečeme domů. Po zapnutí televize ihned vidíme padající mrakodrap. „Přepni to na zprávy, tohle je nějaké sci-fi. “ Po zorientování nastala obligátní reakce – údiv, možná šok, v následujících hodinách a dnech pak masáž nejrůznějšími výklady situace a konspiračními teoriemi. Vzpomínám si, že spolu s lítostí a soucitem s pozůstalými, který tehdy musel cítit každý soudný člověk, mě trochu zarážel způsob, jakým samotná americká média tragédii prezentovala. Do té doby jsem si totiž myslel, že určitý druh patetických výlevů a emočního „dojení“ už nikdy neopustí hranice Hollywoodu. Ačkoliv takové proklamace byly pronášeny za účelem piety, přišlo mi to vlastně často nepietní. Musel jsem dát také za pravdu těm, kdo poukazovali, že se ve světě děje více takových tragédií, vůči kterým se mnohdy chováme bezmála lhostejně. Ano, útok do středu takové velmoci jako USA má mnohonásobně vyšší celosvětový dopad, než třeba genocida ve Rwandě, ale řekněme, že jsem si od té doby začal více všímat pokrytectví, nejen v americké politice, ale v politice obecně. A také mi došla širší kauzalita, kterak se mnohá nadnárodní rozhodnutí dějí často na jiných rovinách, než jsou ty demokraticky delegovatelné. Přemýšlím, do jaké míry na sebe USA tuto pohromu přivolaly, čímž nechci v žádném případě naznačovat, že by 11. 9. měla být nějaká spravedlivá odplata. Každopádně v procesu, kdy se svět začal stávat opět arénou imperiálních mocností, považuji 11. září 2001 za významný milník.

Zdroj: se souhlasem Václava KlapkyVáclav Klapka
divadelní režisér, herec Divadelního klubu Jirásek, Česká Lípa

Byl jsem na výletě v Českém středohoří když mi volal kamarád, známý vtipálek. Zasmál jsem se a řekl mu, že větší pitomost jsem od něj neslyšel. Pak jsem si v autě pustil rádio a už to šlo ráz na ráz. Od té doby beru za pitomosti jen hlášky našich politiků. Vím, že v reálném světě je možné vše.

Zdroj: Deník/Martin VokurkaTomáš Ondrášek
ředitel vědecké knihovny, Most

Zásadní milníky mého života si pamatuju živě: 21. srpen 1968, 17. listopad 1989, narození mých dětí, první koncert Rolling Stones na Strahově, první uběhnutý maraton… Zpráva o útoku teroristů 11. září mě tak zaskočila, že jsem se na křižovatce u Národního muzea nerozjel na zelenou, když jsem odpoledne jel z práce domů. Ve stejném šoku byli asi i ostatní řidiči za mnou, protože nikdo nezačal troubit. Večer u zpráv v televizi mi došlo, že začal nový, zákeřný, fanatiky vedený způsob války, který bude postihovat nevinné, nepřipravené a bezbranné.

Zdroj: Deník/Petr VodseďálekPavla Jazairiová
novinářka a spisovatelka, Poustka

Onoho 11. září jsem velkou shodou okolnosti byla právě v JAR, kde jsem se za Český rozhlas zúčasnila mezinárodní konference proti rasismu. Jelikož se konala v Africe, hojně se tam diskutovalo o otroctví a možnosti tyto zločiny odčinit. Již méně se mluvilo o všepřítomné nákaze nemocí AIDS, tehdejší pohromě zejména v JAR. Konference skončila a já jsem se z Johanesburgu přemístila do hlavního města Pretorie, na pozvání českého konzula a jeho rodiny, kde jsem v milém prostředí strávila několik dní. Mimo jiné jsme probírali jejich – a posléze i moje - rozhodnutí adoptovat „na dálku“ nějaké chudé dítě z tzv. rozvojovové země. Prostřednictvím místní dopravy jsem objevovala Pretorii – dopravy v podstatě určené černým, neboť bílí se přemisťovali vlastními vozy. Běloška v černošském minibusku? Navzdory obavám o mé bezpečí mě lidé chránili, radili kde vystoupit, dokonce vystupovali se mnou aby mi ukázali cestu. Po návratu z jednoho výletu, jsem doma našla rodinu konzula u televize, před záběry hroutících se mrakodrapů. Katastrofický thriler? Ale ne! Právě se to děje! vysvětlili mi. Nevěřila jsem. Všichni jsme se zdráhali uvěřit že taková je pravda a s touto realitou se ztotožnit. Na druhý den panoval na ulicích Pretorie klid. Dokonce se pár lidínechalo slyšet že Američané dostali konečně ochutnávku toho co zažívají jiní…. O několik let později jsem navštívila New York – a také již vyklizené,uklizené, místo někdejších dvojčat. Hrůza však nezmizela a pach krve se nevytratil.

Zdroj: Deník/Martin VokurkaMichal Tarant 
vedoucí skautského střediska, Most

Vybavuji si to celkem přesně. V ten moment jsem se díval na seriál MASH a chystal se odpoledne na skautskou schůzku. Když v tu chvíli začala televize přinášet první záběry a informace o tom, co se v New Yorku stalo. Snad nebudu přehánět, že jsem stál jako opařený před televizí a nevěřícně zíral na to, co jsem dosud viděl jen v akčních filmech. A ano, pociťoval jsem strach, rozsah katastrofy nabýval s útokem na Pentagon na rozměru, nikdo nevěděl, zda nebudou útoky po celém světě. Na schůzku jsem šel, byla to schůzka starších roverů, celou dobu jsme se o tom bavili a probírali.

Zdroj: archiv DeníkuLibor Uhlík
podnikatel, galerista a pořadatel Úštěckých jarmarků, Litoměřice

Někdo z přátel mi tehdy volal na mobil, ať si pustím hned televizi, že někdo zaútočil na New York a že bude asi válka. Byl jsem mimo domov, a tak jsem vše sledoval později na internetu i v televizi a konzultoval vše po telefonu s přáteli, rodinou, a podobně. Byl to obrovský šok. Ukázalo se, jak je naše civilizace zranitelná a pro teroristy jsou životy lidí úplně bezcenné. Naštěstí šlo o ojedinělý útok a válka nezačala. V počáteční děsivé atmosféře jsem se psychicky připravoval jako poddůstojník v záloze i na možnost povolání do armády. Spojeným státům i celé západní civilizaci začala nová éra. Všem pochybovačům bylo za cenu mnoha nevinných obětí jasně ukázáno, že sváry mezi křesťanským a islámským světem, trvající již od dob křižáckých výprav do Jeruzaléma, nikdy neskončily. S jasnou informací, že teroristé jsou schopni použít při dosažení svých cílů jakékoliv metody, včetně sebeobětování. 

Zdroj: archiv DeníkuMartin Trefný  
ředitel Podřipského muzea a archeolog, Roudnice nad Labem

V období, do kterého spadá 11. září 2001, jsem pracoval několik let mimo svůj obor, a sice na Úřadu pro civilní letectví na pražské Ruzyni, tedy v docela příznačném prostředí. Pamatuji si, že jsme zprávu o útoku na budovy World Trade Center zaznamenali z různých zpravodajských deníků na webu. Nejprve jsme to s kolegy považovali za leteckou katastrofu, až později nám došlo, že jde patrně o něco jiného. V momentě, kdy jsme se zprávu dozvěděli, jsme samozřejmě s kolegy ihned o jejím obsahu začali diskutovat, ale především z pozice letecké bezpečnosti. Až druhý den, kdy vyšly titulní stránky všech novin s palcovými titulky typu "letecký útok na Ameriku" a podobně, jsme se o události začali bavit z geopolitického hlediska. Nikdo samozřejmě nepředpokládal, že událost vyvolá invazi do dvou zemí a následné dvacetileté angažmá demokratických velmocí v Afganistánu. Nicméně považuji v této souvislosti za důležité připomenout jednu věc. V současnosti dští všichni "zasvěcenci" síru na neúspěšnou snahu Západu instalovat v Afghánistánu demokracii. Dovolím si připomenout, že základním účelem této akce bylo vymýtit z Afghánistánu nejrůznější teroristické buňky, včetně Al-Káidy, které by byly schopny zaútočit na západní země, možná i na ČR. A ten úkol byl splněn.

Zdroj: se souhlasem Vladimíra JeníkaVladimír Jeník
ředitel Městské policie Česká Lípa, válečný veterán

V tu dobu jsem sloužil v armádě a zrovna končil výcvik nástupního termínu červenec. Byla to doba, kdy vojna ještě byla vojna. Ten den jsem přijel domů a najednou mi volá příbuzná, abych si zapnul televizi, že začala válka. Pustil jsem televizi a tam běžely záběry z teroristického útoku. Napřed jsem si říkal, že letadlo mělo asi technickou závadu, ale pak už bylo jasné, že se něco děje. V první chvíli jsem nemohl uvěřit, že se něco takového může stát v civilizovaném světě.

Zdroj: archiv Lukáše KonečnéhoLukáš Konečný
bývalý boxer, podnikatel, Ústí nad Labem

Pamatuji si to dost živě. Chytil jsem nějakou náhodou živý přenos v televizi a cítil se, jako v akčním filmu. Koukal jsem na sled těch událostí a skoro jsem tomu nevěřil. Pár let předtím jsem u Dvojčat stál a bylo zvláštní si představit, že taková masa hmoty tam již není a kolik lidí při tom zahynulo.

Zdroj: Kancelář SenátuMiroslav Kudrna
ředitel Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant

11. září 2001 jsem měl dva měsíce po maturitě a v tento den jsem pracoval jako brigádník v obchodním domě Tesco jako pokladník, těšící se na své vysokoškolské studium, které jsem měl zahájit v říjnu na ČZU Praha. Když mi to jedna pokladní špitla, vlastně jsem tomu nemohl zprvu uvěřit. New York, jako vážně? To byly mé první pocity. Pocit člověka, který v tu chvíli ztratil pocit bezpečí.

Zdroj: Deník/Miroslava ŠebestováMarek Lukáš
ředitel KVIZ, Jirkov

Pamatuju si to docela přesně. Pracoval jsem tehdy v Restauraci City v Chomutově, už tam jsem se něco od kolegů dozvěděl, pak jsem přišel domů a vybavuje se mi, jak na mě čekala manželka s dětmi. Ještě jim nebyly ani dva roky. Vím, že jsme pak šli s kočárky ven a měli takový divný pocit z toho, co se děje. Byla to věc, kterou člověk vůbec nečekal. Nebylo to jako dnes, kdy se každou chvíli něco děje.

Zdroj: se souhlasem Martina BaueraMartin Bauer
předseda Okresní hospodářské komory, Jablonec nad Nisou

Shodou okolností jsem byl v okamžiku, když jsem se o tom dozvěděl, v americké škole v Praze Nebušicích, na kontrolním dni stavby. Pracoval jsem tehdy jako šéf divize ve velké stavení firmě. Vybaví se mi menší šok, teorie co se vlastně stalo, pak známé záběry v televizi…

Zdroj: Deník/Miroslava ŠebestováMiloš Dempír
majitel zámku Poláky, Chomutovsko

Pamatuji si překvapení, šok a také nejistotu z toho, co ještě přijde. Byl to jeden z momentů, na který člověk nikdy nezapomene.

Zdroj: Deník/Hynek DlouhýPetr Antoni
ředitel domova pro seniory, radní, předseda spolku Mederova domu, Žatec

Volala manželčina kamarádka, ať si zapneme televizi. Zapnuli jsme ji a já zpočátku nevěřil, že to není nějaká fikce… Pak už jen velké zděšení a trochu obava, zda nebude válka.

Zdroj: se souhlasem Petra ŠabakyPetr Šabaka
vojenský kaplan 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Liberec

V září roku 2001 jsem končil základní vojenskou službu v Žatci. Ten den, ono odpoledne jsem se chystal na vycházku. Chtěl jsem jít do kostela na bohoslužbu. Už jsem měl podepsanou vycházkovou knížku, ale ještě jsem si zaskočil na večeři. Už si přesně nepamatuji, na které obrazovce televize jsem se dozvěděl, co se stalo. Doneslo se mi, že jsou vycházky s okamžitou platností zastaveny a celý útvar zvyšuje bojovou pohotovost. Na nic jsem nečekal a poprvé za svou službu jsem přelézal plot. Běžel jsem do kostela, zúčastnil se mše a požádal své přátele, aby mne tak za tři dny navštívili, pokud bych se neobjevil. Moc dobře jsem věděl, že pokud by se kluci nedostali z kasáren ven, nemohli by si koupit třeba cigarety. Tak abych měl připravenou logistickou cestu.A co jsem si myslel nebo cítil? Obrovskou nejistotu z toho, co přijde, zda skončíme v řádném termínu. Měl jsem totiž od poloviny října nastupovat svá studia v Římě. Naštěstí preventivní opatření i zvýšená bojová pohotovost opadla. Ale pocit nejistoty mám dodnes uchovaný.

Zdroj: Deník/Hynek DlouhýOndřej Vít
lékař, mistr světa v nohejbalu, Žatec

Přicházel jsem ze školy domů a v televizi byl, tuším na ČT2, zrovna přenos. Původně jsme si mysleli, ze jde o nějaký vtip nebo hollywoodský trhák. Ale bohužel to byla realita. Když jsem pak o hodně let později stál v New Yorku přímo u pomníku obětem, tak teprve tam na mě dolehla ta hrůza toho, co se tehdy stalo.

Zdroj: se souhlasem Milady ValečkovéMilada Valečková
ředitelka Muzea skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou

11. září 2001 jsem se zrovna byla v Pardubicích ucházet o práci v novinách, tudíž tam samozřejmě všichni měli v hlavách něco jiného. Po pohovoru jsem viděla v restauraci stále opakované záběry náletu na Dvojčata a protože nešel zvuk, vůbec jsem nechápala, co to pořád dávají dokola. Až večer doma jsem zjistila, co se stalo. Byl to šok.

Zdroj: Karel PechVladimír Mayer
šéfredaktor Deníku pro severní Čechy, Ústí nad Labem

V té době jsem právě dokončil vysokou školu a hledal jsem po prázdninách práci. Uvažoval jsem i o zkušenosti v zahraničí, například jako au pair v USA. Tahle možnost ale po 11. září padla a já jsem se stal v říjnu 2001 sportovním reportérem Deníku. Takže přímo můj život tato událost výrazně ovlivnila. Jinak mám vzpomínky podobné ostatním - viděl jsem to ráno v televizi a vůbec jsem nechápal, na co se dívám. Byl to šok.

Ground Zero a památník obětemZdroj: ČTK

Prázdné místo po dvojici mrakodrapů na Manhattanu dostalo jméno Ground Zero. Výraz se původně užíval pro označení epicentra výbuchu atomové bomby. Při příležitosti desátého výročí útoků, v roce 2011, tam byl odhalen velký památník The National September 11 Memorial. Dva obrovské bazény tam kopírují původní základy věží, po jejich obvodech jsou uvedena jména obětí.