„Naše auto stálo před barákem, tak táta že ho půjde odvézt za roh. Než ale stihnul seběhnout dolů, tak to zarachotilo a auto bylo v čudu. Lidi hned vylejzali z oken, tanky jely dál. Kdo moh, si to fotil. Když se táty na to někdo ptal, říkal mu: Jo, dají mi za to Volhu. Ale dvakrát přeplavat.“ Tak vzpomínala Jiřina Plecitá na slavný snímek auta přejetého tankem na hlavní ústecké třídě v srpnu 1968. Pro mnoho lidí tak konečně rozluštila záhadu, jak fotografie vznikla.

Její memoáry vyšly knižně pod titulem Zápisky z karantény. Autorka v nich líčí příhody z jejího bohatého života, vzpomíná na válku, přibližuje práci hostinských. Vzpomínky její i dalších lidí podle odborníků obohatí dějiny Ústecka o cenný materiál.

Knihu v limitované edici nyní vydala rodina pamětnice. Jako dárek, vzpomínku. Jiřina Plecitá se totiž vydání nedožila. „Zvláštní, dopsala paměti a umřela. S jasnou hlavou do posledního dne. Koronavirus nám nedovolil být s ní. Jsem vděčná za podnět k sepisování vzpomínek, byl to krásný a důležitý čas,“ říká její dcera Daniela Doubková.

Jeden z výtisků najdou zájemci také v ústeckém muzeu. Právě díky jeho projektu Paměti z karantény pamětníci uvěznění během jarních omezení v domovech pro seniory, nemocnicích nebo i doma začali vzpomínat. Vznikl tak velmi úspěšný seriál. Na své životy vzpomínalo patnáct autorů, sledovaly jej desetitisíce čtenářů na Facebooku a webu muzea.

Kuchařka Jiřina Plecitá vyprávěla nejen o svém mládí, hrůzách války, ale také zaznamenala atmosféru mnoha ústeckých restaurací. Působila ve Zdaru, vzpomínala na plesy na zámečku Větruše, vyprávěla o Pivovarské nebo o Komárce. Také ona, zatímco vzpomínala na dramata i veselejší příhody ze svého života, prožívala naplno aktuální situaci. Karanténa ji totiž na jaře uvěznila v nemocnici a rodina jí mohla četné ohlasy tlumočit jen po telefonu.

„Publikace obsahuje fotografie, dokumenty a dokonce i recepty na dobové speciality,“ přiblížil koordinátor kampaně historik Martin Krsek.

Úspěšný internetový projekt inspiroval ústecké muzejníky k dalšímu. Aktuálně běží na facebookové stránce muzea seriál Zbraň lovce tváří tisíců Ústečanů. Lidé v něm vzpomínají na fotografování v proslulém ateliéru Eduarda Majera ve Vaníčkově ulici, kterým prošlo mnoho Ústečanů. Přidávají dobové fotografie, vypráví a pro účely série se zvěční také s jeho originálním přístrojem.

„Lidé nám mohou své vyprávění a fotografie posílat, ozvat se nám,“ vyzval ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.

Muzeum letos plánuje také vydat publikaci inspirovanou úspěšnými projekty. „Rádi bychom projekty Paměti z karantény i nový seriál zpracovali do knižní podoby. O paměti byl obrovský zájem, lidé to hodně sledovali. Věříme, že podobně to bude také u nového projektu,“ dodal Houfek.