Vždy skromná, s pověstnou jiskrou v očích vypráví Lenka Krejčová svůj krátký příběh. Třeba bude inspirací pro další mladé fotografy.   

Už stihla několik samostatných a spoluautorských výstav. "Krásný pocit jsem zažila v loňském roce, kdy jsem sportovní terminologií, solidně zabodovala, v soutěži Praha fotografická 2020. Letos jsem několik svých fotek poslala do Německa do projektu Patterns of work," vypráví. 

A uspěla. "Moc jsem od toho nečekala, proto mě překvapila zpětná informace, že má fotka nazvaná "Babka v okně" byla vybrána na výstavu v Japonsku. Podrobnosti neznám, ale docela by mě zajímalo, jak si tu fotku Japonci vysvětlují." 

Učitelka Lenka Krejčová z Ústí nad Labem měla svou první výstavu v muzeu před čtyřmi roky, dnes její fotka nazvaná ' Babka v okně ,' zdobí galerii v Japonsku.Učitelka Lenka Krejčová z Ústí nad Labem měla svou první výstavu v muzeu před čtyřmi roky, dnes její fotka nazvaná ' Babka v okně ,' zdobí galerii v Japonsku.Zdroj: archiv Lenky Krejčové

První pořádný fotoaparát si pořídila v roce 2016 a byla to spíše náhoda. "Netušila jsem, jak moc se ta malá krabička stane mojí součástí a jak mnou doslova proroste. Zpočátku jsem objektivem mířila hlavně na svého pejska, později mne zaujal žánr street fotografie, který mě naprosto pohltil," uvedla ústecká učitelka.

Nemá žádný osobní vzor, ale s velkým obdivem a pokorou studuje snímky známých profesionálů a na nich se učí. Ráda fotí autentické, neinscenované obrázky z ulic, zaznamenává jedinečné momenty, emoce, zajímavé kontrasty a prostor v interakci s lidmi.

"Dříve jsem jezdila fotit do Prahy, covidová krize zavřela na dlouhý čas hranice okresu, proto jsem se zaměřila na naše město," usmála se.

Zároveň si uvědomila, jak se vyplácí opakovaně se vracet do jednoho místa, dostávat ho pod kůži, více ho vnímat. "Přirozeně mě napadlo, že bych postupně mohla vytvořit celou kolekci fotek z Ústí. Jednu už mám, je to pohled na roušky ve škole," prozradila Krejčová.

Plánovaná výstava se sice nekonala, ale děti o své fotky nepřijdou. Dostanou je později jako dárek a vzpomínku na tuto podivnou dobu.

"Mé fotky se občas objeví v nějakém odborném časopise nebo ve fotografické soutěži, což mě moc těší, ale stejně mi největší radost vždy udělá moment, kdy se mi podaří udělat dobrou fotku, která se mnou rezonuje."

Až jednou potkáte usměvavou učitelku s foťákem v ruce někde u nádraží, u nového mostu, nebo v Předlicích před kostelem, tak se tvařte zasněně. Třeba fotka s vaší tváří vyhraje hlavní cenu v Austrálii.  

Miroslav Vlach