Dělá to tak dobře, že si všiml mistr stand-up Miloš Knorr a dnes ho zastupuje. Bavič Daniel Ferenc, Rom z Krásného Března začínal v malých barech. Zadarmo. Aby mohl bydlet v Praze a splnit si svůj sen, dřel ve fabrice, jen za ubytování na ubytovně. Když jel na konkurz, musel ukrást přepravku piv a prodat ji pod rukou, jelikož neměl na jízdenku. Tehdy neuspěl, ale pak dostal šanci od televize.

Jste sice Rom, ale při svých vystoupeních vyprávíte, že jeden z vašich předků sloužil u SS, je to nadsázka, nebo fakt?
Je to pravda. Můj praděd pocházel z německé šlechty, jmenoval se „von Vogel“. Byl tam nějaký generál nebo náčelník, nevím přesně. Moje půlka rodiny jsou Němci, náckové. Druhá půlka rodiny jsou „degešáci“ z Ústí, což samo o sobě je dost k smíchu, bych řekl.

Kdy jste v sobě objevil talent pro komedii a vtípky?
Hele, to je zajímavá otázka… Myslím, že už od mala. Moje máma, jelikož jsme žili v Krásném Březně, kde jsem chodil do školy a tam to nebylo moc super, chtěla, abych chodil do bílé školy. Tak mě přesunula do základky na Stříbrníkách. Tam pro mne bylo těžké zapadnout, a tak jsem si ze své odlišnosti začal dělat srandu. Bylo to vtipné a taky jsem si všiml, že to bourá ty rasové bariéry mezi námi. Humor prostě vybourával předsudky.

Jak jste se dostal ke stand-up komediím kanálu Prima Comedy Central?
Nejsem hrdý na to, co jsem dělal před tím. Nebyly to dobré věci, zažil jsem časy, kdy jsem žil skoro na ulici a neměl co jíst. Učil jsem se na kuchaře, no a cikán z Ústí s výučákem na kuchaře, žádná budoucnost. Chtěl jsem ale mít dobrý život, prachy. Posunout se dál, nevěděl jsem jak na to. Od malička mě ale bavily filmy. Chtěl jsem se živit jako herec, ale říkal jsem si, že se asi na FAMU nebo na DAMU nedostanu, přišlo mi, že na to je pozdě. Maturita a tak dále. Než bych to všechno vystudoval, bylo by mi 40 let. Přišlo mi nereálné, že bych toho dosáhl. S tátou jsem se koukal na Edieho Murphyho a na stand-up výstupy, tak jsem říkal, že bych to mohl zkusit.

Proč myslíte?
Vtipný snad jsem a jako Rom bych byl první. Tak jsem si říkal, že by to šlo. Hledal jsem nějaké konkurzy, ale moc nebyly. Po půlroce hledání jsem si u jedné malé skupiny všiml, že jeden pořádá. Rozhodl jsem se, že tam pojedu, jenže jsem tehdy neměl ani na tu pitomou jízdenku.

Jak jste to vyřešil?
Normálně jsem u jednoho supermarketu ukradl přepravku piv. Do dneška si to pamatuju. Prodal jsem jí, koupil si lístek a vyrazil jsem tam a oni mě nakonec nevzali! Dost jsem z toho byl zklamaný. Teprve po nějaké době mi napsali, že pořádají ještě jeden konkurz, abych přijel a to už mě konečně přijali.

Co se dělo dál?
Přestěhoval jsem se do Prahy. Dostal jsem nabídku, že můžu žít na ubytovně a zároveň za to pracovat, za nic, ve skladu. Dělal jsem takového otroka, abych mohl bydlet v Praze. Přes den jsem makal ve fabrice a večer vystupoval po takových malých barech zadarmo. Po dvou měsících jsem měl štěstí, že si mě všiml producent z Comedy a konečně jsem se dostal do televize. Když se to odvysílalo, začal jsem být známější.

Kdo vás dnes zastupuje, nebo si to děláte sám?
Začali mě zastupovat Komici s.r.o., což je firma Miloše Knorra. Ten je jako agent úžasný. Jezdím po republice se svým vlastním, hodinu a půl dlouhým speciálem Show Daniela Ference. Samozřejmě i s ostatními komiky. Teď píšu scénář k filmu, který jsem už prodal a konečně začínám tu hereckou kariéru. Uvidíme, jak to půjde dál, no.

Prodal jste film, o čem to je?
Nemůžu být konkrétní, jsem vázaný smlouvou. Mrzí mě to, ale můžu říct, že to bude z Ústí, s romskou tematikou a bude to průlomová česká komedie. (smích) Jsem ambiciózní člověk. Ještě to ale bude trvat dlouho, než scénář dokončím a vyladím do finální verze, počítám tak rok.

Říkal jste, že jste prováděl věci, na které nejste hrdý, co to bylo?
Ježíšmarjá, o tom bych nerad mluvil, protože mě za to ještě neodsoudili! Nerad bych se napráskal, aby to nakonec ještě nevyplulo napovrch! (smích)

Když se lidi nebaví tak, jak byste chtěl, kam sáhnete?
Nechci znít namyšleně, ale mě se tohle nestává. (smích) Ale kdybych cítil, že můj výstup nefunguje a už musím něco vytáhnout, tak vždycky zahraju na tu rasovou notu. To je osvědčené, nejjednodušší humor. Já tomu říkám gádžovský humor vesnický. Jakože zabrousím do voličů SPD, tak se to vždycky chytne.

Když se nad tím zamyslíte, není to trochu smutné, že vždycky nakonec zaberou ty rasové vtípky?
Já nevím. Chvilku jsem si zpočátku říkal, že jo. Jenže na druhou stranu, já v Praze permanentně vystupuji pro pražskou kavárnu, což jsou pro mne inteligentní lidé lidé, kteří tohle neřeší. Natvrdo jsem si vyzkoušel totálně rasistický vtip, kterému se smáli taky. Je to asi něco, co lidi znají, pohybují se v tom každý den, myslí na to neustále. Není nikdo v této zemi, kdo by to řekl nahlas vtipně. Je to něco nového, co nikdo neřekl tak, aby se tomu dalo bezstarostně a bez výčitek smát.

Mimochodem, máte mezi Romy, kdo se vám jako bavič líbí?
Vzor asi žádný, ale třeba Bendík dělá vtipná videa. Uznávám Alexe Dzurka, on sice není mediálně známý, ale mezi romskou komunitou je populární. Co si budeme povídat, my Romáci jsme hodně vtipní. Ale žádný takový vzor nebo inspiraci nemám.

Když se vrátíme domů, do Ústí, co pro vás tady byl nejsmutnější okamžik a co nejveselejší?
Nejsmutnější byl, když zavírali mého tátu a já ho viděl, jak ho odvádějí v poutech. Asi to nějak souvisí s Ústím, co si budeme povídat, je to kriminální město, bylo, je a bude. Nejšťastnější… Hm, zvláštní. Mám hrozně moc vtipných historek z Ústí, ale oni jsou vlastně smutný.

Takže nemáte Ústí v lásce?
Ale vůbec ne. Já jsem hrdý Ústečák. Musím říct, že tohle město fakt miluju. Kvůli stand-up jsem žil v Praze, ale zase jsem se sem vrátil a moc rád. Ať si kdo chce říká co chce, Praha mi nikdy nenabídne to, co Ústí. Tady je materiálu! Hodně Ústečáků nadává, že je tady nuda, nedá se kam jít a blablablablabla, ale když odsud vypadnou, tak se zase vrací. My, Ústečáci, jsme strašně rozmazlení.

Jak to myslíte?
Vždyť mi toho máme tolik na výběr, máme bazén, obří laser game, divadla, fajn hospody. Nás tak vychovali, jakože Ústí je nejhorší město a tak jsme všichni odpad a nemá cenu se ani o nic snažit a hledat zábavu. Houby. Stačí jen chtít a nudit se tu nebudeme.

Vtipná historka z Ústí?
Takhle narychlo? No, pro mě nejvtipnější historka je, že tady máme park, kde jsou lavičky kus za 70 tisíc korun. (smích) To nemají ani v Praze, kamaráde. To můžeš říct, kde chceš a to ti nikdo neuvěří. Lidi si na to tady postěžují v hospodě, zanadávají si… No nic, život jde dál, jen má nějaký frajer ve Skoroticích obří vilu. To mi přijde hrozně vtipný. Jsme specifický, my Ústečáci.

K slávě se pojí různé prosby ve stylu: „Přijď nám zahrát, zadarmo, udělej něco pro tu komunitu.“ Jak se to projevilo u vás?
Ze začátku jsem to rád dělal, ale pak jsem zjistil, že je to všechno jeden velký podvod. Sorry, ale tohle mě tak zklamalo. Nebudu jmenovat, ale měl jsem jednu organizaci, o které jsem si vždycky myslel, že je skvělá a pomáhá i nám Romům. Ne, těm lidem na tom nezáleží. Chtějí si akorát odfajfkovat a mít splněno. Tak jsem řekl, že už nikdy nikomu nebudu dělat s prominutím blbečka. Ne, věnuju tomu svůj čas, energii a tak dál.

Skutečně pro nikoho?
Výjimku mám. V Teplicích je takový klub, který moc nemá peníze, ale tam dětem pomáhají kreslit, učí je boxovat, hrají si s nimi. Bylo vidět, že děcka to baví a líbí se jim to. Byly za to vděčné a zasloužily si takovou pozornost. Byly ale situace opačné, kde jsem zažil situace, že by tomu nikdo snad ani nevěřil.

Konkrétně?
Tak dobře, mě pozvala jedna nejmenovaná velká organizace na akci s tím, že dělají stipendia pro romské děti, které mají být hodně nadané. Jestli bych tam nepřijel a motivoval je, aby viděli, že i Rom může něco dokázat. Žádný honorář, že na to jako neziskovka nemají. Byl jsem tam tehdy ještě s přítelkyní a ona najednou povídá: „Hele, to je můj bratranec z Ústí, oni ho třikrát vyhodili ze školy, nechodí tam, protože je úplný grázl. Neříkal jsi, že tady mají být chytré děti, které si zaslouží stipendium?“ Byl jsem z toho dost špatný. Pak jsme měli ten rozhovor, ale oni se chovali jako zvěř! K jídlu tam byl řízek a brambory, sice nic moc, ale normálně jsme to v pohodě snědli. Jenže děti si postavily hlavu, že to jíst nebudou. Nakonec za námi přišla pořadatelka s tím, že objednává dvacet pizz.

Co se vám tehdy honilo hlavou?
Jak jsem rok před tím jedl z odpadků, jak jsem se tam táhl přes celou republiku zadarmo, protože neměli ani na malý honorář, aby nakonec objednali dvacet pizz. Měl jsem pocit, že si ze mě dělají srandu. To mají být ty nadané děti, tenhle agresivní kluk, co se se mnou chtěl rvát? Málem jsem mu jednu pleskl. Nakonec jsem zjistil přes známé, že to nejsou žádné nadané děti, jen je tam narychlo nahnali a ani si neprolustrovali, jestli si to stipendium zaslouží. Přitom je tu tolik talentovaných dětí, které žádnou šanci nedostanou.

Na závěr, osobní plány do budoucna?
Zrovna jsem se včera rozešel s přítelkyní. Ale až najdu tu pravou ženskou, tak bych určitě chtěl mít rodinu. Hrozně si přeju mít syna, kterého budu brát sebou na vystoupení a učit ho to. Chci mu pomoci splnit mu všechny sny.

Daniel Ferenc
Bavič a komik romské národnosti, vyučený kuchař. Jeho oborem je stand-up comedy. Pochází z ústeckého Krásného Března. Svobodný, bezdětný, 24 let.