V roce 1960 reprezentovala Ústí nad Labem na OH v Římě společně s Bohumilem Němečkem. Poslední závod velká sportovkyně, která 4. prosince oslaví 83. narozeniny, absolvovala v roce 2005 v Praze, kde se konala Seniorská míle. Doběhla osmá a vysloužila si zasloužený potlesk.
Při vzpomínce na svou výjimečnou sportovní kariéru položí na stůl drobným písmem popsaný zápisník. Každou odpověď na zvídavou otázku podloží přesným údajem a historkou. „Začínala jsem jako gymnastka. Dokonce jsem byla na mistrovství republiky v Kolíně, kde mezi soupeřkami byla i slavná Eva Bosáková. To mi bylo tak šestnáct let. Mou atletickou kariéru odstartoval městský závod v Ústí nad Labem, který jsem vyhrála," popisuje Bedřiška Kulhavá.
close
zoom_in
Tehdy si jí všiml Viktor Lukeš a pozval ji na stadion. Běhala 400 m, 800 m, 1500 m, štafety a přespoláky. Předchůdcem biatlonu byl Sokolovský a Dukelský závod branné zdatnosti, který několikrát vyhrála. Běžky a střelbu doplňoval hod granátem. „Samozřejmě, že vrcholem kariéry byly OH, ale tenkrát mně to zrovna moc nevyšlo. Osobák na 800 metrů jsem měla 2.08, ale v rozběhu byly skvělé závodnice, do finále jsem nepostoupila," říká upřímně.
Před každým závodem chodila ke kapličce v Předlicích, kde rostly čtyřlístky. Pro štěstí. Pár jich má ještě schovaných. „Můj osobní talisman byl černý plyšový medvídek. Byl všude. V sekretáři jsem si nechala pouze tři medaile. mistr sportu, zasloužilý mistr sportu a desetinásobná rekordmanka. Zbytek je na půdě," říká Bedřiška Kulhavá a přidává vzpomínku z roku 1954.
„Na tehdejší mistrovství republiky vyslalo Ústí dvě štafety 4x100 m. Měla jsem startovat na třetím úseku za B tým, když přišla moje kolegyně ve stejném úseku z druhého týmu, že jí je hrozně špatně. Tak jsme se prohodily. Byla z toho zlatá medaile. Dala jsem ji té smolařce. Taky jsem jednou běžela dva úseky ve štafetě, což se nesmí. Samozřejmě, že nás vyřadili. I to se někdy stávalo," vysvětluje.
close
zoom_in
Na začátku listopadu byla na setkání olympioniků, teď míří na setkání severočeských olympioniků do Jablonce nad Nisou. Je jich stále míň.
„Ale bezvadná parta. O penězích za medaile raději pomlčím, my byli amatéři. Po práci na stadion a potom rychle vařit večeři. Dcera Jana to dotáhla na titul mistra světa v biatlonu, na OH byla dvakrát. Vnučka sbírá zkušenosti v judu. Hlavně zdraví, to je mé poslední heslo. Obě kolena a kyčel mi lékaři už vyšperkovali, ale každý den cvičím. Pohyb je můj osud," uzavírá Bedřiška Kulhavá.
