Zásobování trhů, restaurací, jídelen i škol zeleninou a ovocem. Poskytování špeditérských služeb. Odvoz odpadu, popela i fekálií. To všechno v meziválečném období zajišťoval pro Ústečany městský statek. Město navíc disponovalo vlastními lesy i ornou půdou.

Poplužní dvůr

Ústí už v roce 1898 koupilo od hraběte Westphalena poplužní dvůr na Klíši s pozemky o rozloze 64 hektarů za 412,5 tisíce zlatých a v roce 1917 od hraběte Sylvy-Tarouca statek Předlice s pozemky o 90 hektarech za 310 tisíc rakouských korun.

Umožnila to obratná finanční politika starostů Franze Ohnsorga, Friedricha Wilhelma Bornemanna a především prozíravost dlouholetého správce městských financí, továrníka Ferdinanda Maresche.

„Městská samospráva tyto nemovitosti zakoupila především jako rezervu pro další výstavbu obytných domů a továrních objektů. Do doby zamýšlené výstavby část nemovitostí pronajala k zemědělskému využívání," popisuje to ústecký historik a archivář Vladimír Kaiser v Dějinách města Ústí.

Městský statek

Na Klíši pak radnice zřídila městský statek ve vlastní režii. V roce 1937 už obhospodařoval zemědělskou půdu v Ústí, Předlicích a Krásném Lese o celkové výměře 290 hektarů.

Kromě obilí, zeleniny a masa pro městská zařízení a trh poskytoval statek i koňské potahy. Využíval k tomu celkem pět desítek koní.

Navíc městský statek kromě odvozu odpadu nabízel spediční služby za velmi nízké ceny. Například v roce 1921 stál denní nájem koňského potahu 170 korun, soukromé firmy účtovaly 250 korun.

Zakoupení poplužního dvora na Klíši umožnila ve 20. a 30. letech na přidružených pozemcích rozsáhlou výstavbu komunálních a soukromých obytných domů. Kromě toho i zamezila spekulacím se stavebními parcelami, běžným v jiných městech.

Mimo zemědělskou půdu město vlastnilo 287 hektarů lesů. Městské statky a lesy patřily v letech 1918 až 1938 k nejvýnosnějším městským podnikům.