Velmi často mezi nimi dochází ke konfliktům, jindy policie řeší popíjení alkoholu na ulici. Velká část lidí bez domova odmítá využívat pomoc poskytovanou různými charitativními organizacemi. Trvá velmi dlouho, než se terénní pracovníci dostanou skrz jejich pomyslnou bariéru vůči okolnímu světu. Důvody, které je přivedly na ulici, přitom bývají různé a alkoholismus, nebo narkomanie bývá většinou až důsledkem, nikoli příčinou jejich úpadku.
Starosta centrálního městského obvodu Tomáš Kirbs popsal případy, kdy druhý, třetí den po důkladném úklidu místa, kde bezdomovci hřadovali, to tam vypadá, jakoby tu nikdo nedělal pořádek několik let. „Oni se velmi často mění tváře. Někdy zemřou, jindy odejdou jinam, nebo dojde k nějaké tragédii a podobně. Ovšem místa se neobměňují. Ať už to jsou zmiňované výměníky, nebo stříšky. Velmi často spí například v těch výklencích ve stěně pod obchodním centrem Forum. Je to v podstatě nekonečný příběh,“ poznamenal.
play_fill
Často se schovávají na Severní Terase kolem parovodů a výměníků v lesíku okolo útulku pro zvířata v nouzi. „Pamatuji a nebylo to jednou, jak si tam udělali celé ležení. Kolem trubek a výměníku to vypadalo jak v ležení nějakých dezertérů. Samý stan a provizorní přístřešek, hromady nepořádku, odpadky, obaly od potravin, lahve. Několikrát jim to městská policie a úklidové čety zlikvidovaly,“ popsala Ústečanka Marie, která sem chodí venčit psa a bydlí v nedalekých panelových domech.
Jak vysvětlil zástupce ředitele městské policie Jan Novotný, někteří bezdomovci přespávají na lavičkách nebo v polorozpadlých domech. „Ti šťastnější si pronajmou například opuštěnou nebo nepoužívanou garáž. Ale tím jejich problémy stejně nekončí, protože se v některých případech za nimi stahují jiní bezdomovci a často mezi nimi dochází k roztržkám. Takový případ naposledy řešili strážníci v prostoru garážového dvora na Klíši. Tyto případy nemají většinou řešení a probíhají ve stejném duchu, jako přes kopírák,“ líčil.
Přivolaní strážníci dorazí na místo, ale znesvářené strany nechtějí nic řešit. Většinou se spokojí s přítomností hlídky a žádají po ní, aby tomu druhému domluvila a potvrdila pravdu tomu prvnímu. „Horší situace nastávají v případech, kdy jsou pod vlivem omamných látek agresivní a svým chováním ohrožují buď sebe, nebo své okolí a s přivolanou hlídkou odmítají komunikovat. V takových případech, aby bylo možné situaci vyřešit, jsou strážníci oprávnění k použití donucovacích prostředků, případně takový člověk může skončit v protialkoholní záchytné stanici. Většina případů ale pro takové lidi končí vykázáním z místa,“ přiblížil Novotný.
Lidem bez domova, kteří nestojí o pomoc charity a ani nechtějí měnit svůj styl života, strážníci říkají „ležáci“. Sociální pracovníci je ale nehodí přes palubu ani tak. V Ústí nad Labem s nimi pracuje například Charita Ústí nad Labem, která provozuje Azylový dům Samaritán na Klíši.
play_fill
„Beru to tak, že takoví lidé jsou a budou všude. Svou cestu si vybrali, mají a budou mít jinak poskládané hodnoty. Zrovna tenhle způsob života má pro ně cenu a smysl. Nejsem ten typ, co se bude snažit dostat k nám někoho za každou cenu. Vnímám naši roli v tom, že když se člověk rozhodne žít na ulici, v rámci našich terénních výjezdů se o něj postaráme. Aby nepůsobil odpudivě, nepřenášel infekční choroby, abychom s ním promluvili o slušném chování vůči ostatním. Na ulici se vždycky někdo najde. Náš cíl je nějak je zabezpečit. U každého trvá jinak dlouho, než s ním navážeme důvěru. Někdo naše služby využije okamžitě, za jiným docházíme půl roku i déle, než se rozhodne a přijde. Nikdy se nedá říct dopředu, jestli ta práce s někým v terénu má, nebo nemá smysl,“ dodala ředitelka azylového domu Vendula Krištofová.
