Bumerang se vrací. I tak by šlo popsat poslední rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případu Romů z Ústí nad Labem. Rodina s pěti dětmi s pomocí aktivistů protestuje proti tomu, že dřívější vedení radnice vyhlásilo celé město za bezdoplatkovou zónu. Dva roky staré opatření provázelo v krajské metropoli zrušení dvou ubytoven. Následkem toho se stovky lidí ocitly v tíživé situaci. Včetně zmíněné rodiny, která se dnes protlouká po azylových domech.

Proklamovaným politickým cílem „bezdoplatkového“ opatření, které v té době nezavádělo jen Ústí, ale i další města v kraji, bylo „říznout“ do obchodu s chudobou. Ze státních dávek chudým totiž profitovali provozovatelé ubytoven, kde za nuzné pokoje či byty vybírali nekřesťanské nájmy. Krok se ale s odstupem dvou let jeví jako neprozíravý. Aspoň podle lidí, kteří to znají ve zdejších sociálně vyloučených lokalitách.

Jak Deník informovala sdružení Forum for Human Rights a Konexe, Nejvyšší správní soud zrušil jako nezákonné odmítnutí žaloby Krajským soudem v Ústí nad Labem. Na ten se v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, kterou provozovatel zavřel po vyhlášení bezdoplatkové zóny na ústeckém území.

„Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejích práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla bezdoplatková zóna vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné,“ shrnuli aktivisté. Ti poukazují na to, že od vystěhování z ubytovny rodina s pěti dětmi neúspěšně shání důstojné a stabilní bydlení a žije po azylových domech. Najít si stálý podnájem na komerčním trhu s byty je pro ni podle aktivistů kvůli romské etnicitě v podstatě nemožné.

Rodina, která využila nabídky právního poradenství Forum for Human Rights, odešla z jedné ze dvou v roce 2018 uzavřených ústeckých ubytoven, z ubytovny v Klíšské ulici. „Jsou to mladí lidé kolem třicítky s pěti dětmi, bojovníci. Pán dělá výkopové práce. Paní se stará o děti,“ popsal Miroslav Brož (Piráti) z ústeckého sdružení Konexe.

Ještě před definitivním uzavřením ubytovny odešla rodina z Ústí do malého bytu k rodičům v Libereckém kraji. Tam ale nemohla být dlouho, a od té doby se protlouká po azylových domech. Vyhlášení bezdoplatkové zóny na celé Ústí před dvěma lety prosadilo hnutí UFO, jehož lidé vedli město do roku 2018. Místostarostou části Ústí nad Labem-město byl v té době Karel Karika (tehdy PRO!Ústí, dnes Piráti). Pomáhal především rodinám z ubytovny v Klíšské, kteří se ocitli v problémech. „Tato konkrétní rodina ale ode mě odmítla pomoc. Odešla z ubytovny a dál už jsem ji neřešil,“ upozornil Karika.

Jiný život. A lepší

Ostatní rodiny ani jednotlivci tehdejší krok města k soudu nehnali. „Na 70 procent z těch, kteří žili v opravdu nestandardním ubytování, má dnes úplně jiný, lepší život,“ popsal Karika. „Chodí do práce, děti do školy, jsou o tři třídy úplně někde jinde než na té bláznivé ubytovně,“ podotkl Karika. Ten pomáhal s řešením i lidem z druhé zavřené, takzvané Modré ubytovny na Střekově.

„Tam je to pořád nevyřešené. Jenom snad dva nebo tři se podařilo umístit tak, že mají jiný život. Ale většina je na tom stejně jako předtím,“ dodal politik. Krok dřívějšího vedení města zavést bezdoplatkovou zónu na celé Ústí hodnotí Karika negativně. „Město tím ten stav naprosto zhoršilo a samo sebe uvalilo do neřešitelné situace. Akorát si to nechce přiznat a vyčíslit. Je to jednoduché: jestliže šetřím peníze státu za doplatek na bydlení, tak ty chybějící peníze ti lidé stejně někde musejí získat,“ řekl politik.

Podle poslankyně Evy Fialové (ANO), která loni půl roku žila v ústecké vyloučené lokalitě v Předlicích, byl krok minulého vedení města motivovaný především snahou zamezit novému přílivu chudých. „Nemám aktuální čísla, abych to byla schopná hodnotit za celé město. Ale z vlastní zkušenosti musím říct, že migraci a přistěhování nových občanů do těchto vyloučených lokalit to nezastavilo,“ zmínila Fialová. Připomněla ale, že lidí, kteří zůstali na stejném bydlišti, se předpis nedotýká. A tak se podle ní aspoň částečně podařilo zamezit vnitřní migraci po městě.

Město krok hájí

Exprimátorka Věra Nechybová (UFO) nicméně zůstává přesvědčená, že se městu obchod s chudobou podařilo zastavit. „Smyslem zavedení bezdoplatkové zóny bylo, aby nepřibývalo sociálně vyloučených lokalit na území města. Tím, že účelově rostl počet nově příchozích lidí, kteří pobírali doplatky na bydlení, přibývaly sociálně vyloučené lokality a klesaly ceny nemovitostí v jejich okolí,“ prohlásila. „Město je otevřené nově příchozím lidem, ale měli by to být lidé, kteří usilují nejen o doplatky na bydlení, ale také o práci. Z tohoto pohledu je jedno, zda je někdo bohatší nebo chudší. Důležitější je, aby se město Ústí nestalo jedním velkým ghettem,“ doplnila Nechybová.

O jaký předpis jde
Po novelizaci zákona o sociálním bydlení z roku 2017 může místní úřad vyhlásit oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, když na místě s ubytovacími kapacitami, kde se kumulují lidé z nízkopříjmové kategorie, registruje patologické jevy.
Opatření zamezí možnosti hrazení nájmu z příplatků na živobytí a doplatků na bydlení od úřadu práce nově příchozím. Ve výsledku by tak mělo zamezit fluktuaci lidí na ubytovacím zařízení s výhledem na jeho zánik.
Pokud totiž nebude mít majitel nové nájemníky a ti starší budou postupně odcházet, přestane být jejich ubytovávání pro něj perspektivní formou výdělku.
V Ústeckém kraji k tomuto opatření dříve sáhli třeba v Bílině, Děčíně, Mostě či Brozanech nad Ohří.