Boris Rudý přitáhne pozornost na první pohled. Vypadá jako čert: honosí se rohy a potetovanou tváří. Mnozí si ho pamatují z účinkování v reality show.

Do podvědomí ovšem vstoupil i svou odvahou koupit zdevastovaný dům v předlickém ghetu a zrekonstruovat ho. Teď už jich má několik a tvrdí, že všechno je o přístupu. Vůbec, když s ním mluvíte, překvapí nonkonformními názory. V rozhovoru popisuje život v Předlicích, souboje o ceny s exekutory i lásku ke psům.

Do telefonu jste říkal, že vlastníte další dům v Předlicích. Kolik jich už máte, není to finančně náročné?
Tři, rozjednáno mám dalších pět. Náročné to je kvůli změně zákonů od letošního 1. ledna. Musím proto investovat do všech domů. Jelikož naše zákony jsou mnohdy špatné, doufám, že se příští rok zase nezmění.

Kolik jste za domy platil, prý po vás občas chtěli i nereálné sumy?
Ono už se to dost rozkřiklo. Některým exekutorům moje poptávka stoupla do hlavy a za ruiny požadují i půl milionu. Tak jsem čtyři rozjednané domy odmítl. Tři z nich chátrají dál, jeden prodali se „slevou" 20 tisíc korun. Já ovšem nejsem blázen, abych platil za něco, co není.

Jak pokračuje aktuální rekonstrukce a co všechno bude obnášet?
Jelikož domy jsou mé živobytí, tak mohu práci věnovat celý den. Pokračuje tak, jak stíhám. Mám jenom dvě ruce a den dvacet čtyři hodin. Tenhle dům je asi v nejhorším stavu z těch, co jsem koupil. Měl narušenou střechu,takže musím v jedné jeho části postupovat velmi obezřetně kvůli narušeným stropům a podlahám. Mám své zkušenosti, při práci na předchozích domech už se pode mnou dvakrát propadly. Ale teď už vím co a jak. Základem je pro mne oprava střechy a odklizení škvárového zásypu, kterým kdysi stavaři vysypávali spáry mezi trámy, jenže vodou nacucaná škvára je mnohem těžší.

Mimochodem, co vás přivedlo na nápad, koupit pár domů v této čtvrti?
Nejsem líný člověk, nebojím se práce. Ale když už najdu kloudnou práci, tak mi dlouho nevydrží. Myslím, že takovou smůlu nemám jen já, ale i další lidí z Ústí. Do toho po mě bývalá přítelkyně chtěla, abych se postaral o její rodinu. Zároveň jí ovšem vadilo, že bych sice měl dobře placené zaměstnání, ale musel bych jezdit na týden pryč. Najít něco dobrého je dnes problém, proto když jsem věděl, že budu mít určitou sumu k dispozici a do toho na mě tlačila bývalá, začal jsem přemýšlet co s tím. Vzpomněl jsem si na starou scénku Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, kde padlo, že „…žrát a bydlet se bude vždycky." Pravda pravdoucí. Investovat do potravinářského průmyslu, který jsme si my hlupáci nechali skoro zlikvidovat a místo toho dovážíme šunty z Polska, je, myslím, úplná sebevražda.

Takže na řadu přišlo to bydlení…
Přesně. Vybral jsem Předlice, protože je znám. Mám to odsud kousek do přírody. Pocházím z vesnice a tak chci mít kolem sebe cihly a ne panely.

Přece jen, Předlice jsou považované za ghetto a nikdo tu nechce moc bydlet, proč jste nevybral jiné místo?
Člověk musí vycházet ze svých reálných možností. Živím se poctivě, takže na činžák někde na Klíši logicky nebyly peníze. K dispozici mi zbyly jen určité lokality. Shodou okolností se mi povedlo k mému levicovému politickému názoru sehnat jako první dům v ulici pojmenované po zakladateli politického směru, který uznávám, po Karlu Marxovi.

Pravda, býval jste levičák…
Vydrželo mi to, akorát jsem se posunul od anarchismu ke komunismu, protože společnost by anarchii, tedy lidovládu bez vedení, prostě nezvládla. Vždy musí být nějaká represivní složka. Policie, armáda, protože určité procento lidí bude pořád krást, znásilňovat a vraždit, podvádět. Režim z let 1948 až 1989 není, co mám komunismem na mysli, s čím bych souhlasil. Ten by mě měl jako nepřítele pracujících, strany i státu, a šoupl do basy.

To jsme trochu odbočili. Říkal jste, že Předlice znáte, to ale asi každý Ústečan a ne v dobrém, takže mi stále uniká tahle část vaší motivace…
Tak jsem to nemyslel. Zažil jsem Předlice osobně, už roku 2001, kdy jsem se tu objevil poprvé, pak přes ně jezdil do práce a nakonec v horních Předlicích pod nechvalně známou ulicí Na Nivách devět let bydlel. Město mi tady přidělilo byt na opravu předtím, než je všechny tehdy vládnoucí „ódéesáci" rozprodali. Denně jsem chodíval přes tu totálně zlikvidovanou ulici Na Nivách a zkoumal, co by ještě bylo možné opravit. Bohužel, bez peněz to nešlo. Tenkrát ještě žijící Jan David Horsky i jeho dcera žili v „jiném světě". Když už jsem finance měl a dal jim nabídku, Horskyho dcera mi se zástupem právníků za patami pohrdavě řekla, že ulice Na Nivách bude na prodej celá za 100 miliónů korun. Takže jsem se jim na tuhle sumu pro změnu vysmál zase já a šel si po svém.

Většina lidí by měla obavy tu podnikat, nebo bydlet, jak to vnímáte vy?
Má, ale to se už dávno změnilo, či opadlo. Osobně bych za problémové považoval spíš Mojžíš, nebo momentálně Teplice, kde slyším o hodně problémech s muslimskými návštěvníky. Všechno je ale jen o lidech, jejich chování. Vím, že nemám šanci ho změnit. Na druhou stranu, když se mnou bude někdo jednat nehezky, oplatím mu to. Na hrubý pytel hrubá záplata.

Když o tom mluvíte, na svém facebookovém profilu zveřejňujete nejen pravidelně obrázky z rekonstrukcí, ale taky snímky psů a v Předlicích vás se psem lze potkat, máte ho kvůli tomu, tedy jako hlídače?
Psi jsou jako moje rodina a zároveň plní funkci ostrahy. Jak už jsem zmínil, krást se bude pořád a všude, nejen v Předlicích. Psi jsou nutnost.

Mimochodem, to jste také takový ten facebookový maniak?
Facebook mám jen z recese. Baví mě občas na něm pozlobit lidi, protože tuhle modrou kravinu „žerou" až moc vážně. Což není dobré, skutečný svět je přeci někde tam venku a ne na židli u počítačové klávesnice, nebo na nějakém Facebooku.

Zpět k Předlicím, s jakými problémy jste se setkal a jak místní reagují na vaše záměry?
Paradoxně, zpočátku vznikaly zajímavé situace spíš při jednání s úřady. Přišlo mi sem tolik kontrol, že si až myslím, že mě buď někdo cíleně udával, anebo jsem někomu zkazil plány s dalšími finančními podvody.

Můžete to něčím ilustrovat, nějaký příklad?
Třeba ten nově koupený dům je neobyvatelný minimálně pět let. Přitom ještě loni tu běhala kriminálka a hledala majitele kvůli mnohamilionové půjčce. Kriminalisté, když „to" viděli, nemohli pochopit, jak na „tohle" mohla nějaká banka schválit tak vysokou půjčku. Došlo jim to, až když zjistili, že „majitelem" je jednadvacetiletý feťák z Teplic. Typický „bílý kůň", ze kterého nikdo nic nedostane. Co se místních týká, starousedlíci jsou rádi, protože nesnáším feťáky a náboženské fanatiky. S takovýmhle lidským odpadem bývám rychle hotový.

Jak tam i jinde, na vás reagují, jak rozpaky vnímáte?
Doby, kdy se mě bálo osmdesát procent kolemjdoucích jsou už bohužel pryč (smích). Sice občas sám cestuji v kupé ve vlaku, nebo někdy jedu sám v zadní části trolejbusu a všichni jsou nacpaný ve předu, ale doba se razantně změnila. Dokonce za mnou kdekdo dneska chodí i pro společné fotky. Sem tam nějaké ty rozpaky neřeším. To je problém té dané osoby.

Vaše tetování a rohy prostě budí pozornost. Jak jste k tomu vlastně dospěl? Někde jsem četl, v dobách, kdy jste účinkoval v té bigbrotherovské reality show Vyvolení, že to máte kvůli skinheadům a jizvám ze rvaček?
To je tedy, s prominutím, pěkná kravina. Jako, co tenkrát předvedla televize a noviny… No, byla to ale docela zajímavá zkušenost. Dost jsem se bavil tím, co všechno se o sobě dodatečně dozvídám. Ty nejznámější české bulvární deníky mě úplně ohromily a nejenom mě (smích). Tenkrát opravdu v jednom napsaly, že mám tetování v obličeji kvůli jizvám z neustálých rvaček se skinheady na tržnici. Prý jsem si je nechal přetetovat, abych je schoval! To jsem netušil, naštěstí už to vím i všichni, kdo to tenkrát četli.

A jaká je tedy vaše verze?
Jednoho dne jsem si uvědomil, že život mám jen jeden, žiji ho teď a tady a chci si ho také maximálně podle sebe užít. Na co si budovat někde nějakou kariéru a pak si zoufat, co by, kdyby, tenkrát… Čas nevrátíte. Kdybych to tedy bral jako celek, tak ze čtyřiceti procent se mi to prostě líbí. Z dalších čtyřiceti něco jako postoj proti škatulkování, kdy mě třeba lidi odsoudí za to, jak vypadám, ale že jejich soused oblečený v „kvádru" včera někoho znásilnil, je nezajímá, protože vypadá dobře. Deset procent beru jako recesi a zbývající procenta jako provokaci. Rohy jsou třešnička na dortu, neplánoval jsem je a ani nevěděl, že mi je udělají i tady v Čechách. Do ciziny bych kvůli tomu nejel. Mám je i kvůli náboženským pomatencům.

Jakože s nimi trkáte Svědky Jehovovy, nebo tak něco?
Ale kdepak. Nějakého toho ďábla a zla se bojí každé náboženství. Baví mě, že můžu věřící svým vzhledem deptat. Nejsem zarytý satanista, ale pokud by nějací bohové existovali, budu rád považován za satanistu.

Jaký pro to máte důvod?
Nikdy jsem neslyšel o tom, že by ve jménu Satana někdo vypálil vesnici, nebo zabil „tamty druhé" a tak dále. Pohádky peklo prezentují jako něco temného, z čeho je třeba mít strach, protože v něm skončí všichni hříšníci. Takový varovný prst. Nemyslím, bych byl špatný člověk, který tam patří, ale kdyby existovalo, dobrovolně se přihlásím na práci. Děsně by mě bavilo děsit šmejdy a s vidlemi v rukou je napichovat a přikládat jim pod kotel.

Aha, tak to jo. No a co vás vlastně k té reality show přivedlo?
Pouhá sázka. Nakonec přerostla v můj malý průzkum, jak moc je společnost ovlivnitelná a ovlivněná. Víte, doslova mi pilo krev, že to uvádí Tereza Pergnerová, tenkrát asi nejznámější narkomanka v Čechách. Lidem jí bylo strašně líto, že ona jako celebrita musela za dávku heroinu platit dvě tisícovky, přičemž běžný uživatel jen jednu. Z tohohle pokřiveného rádoby soucitu se mi normálně chtělo zvracet!

Smyslem sázky tedy bylo…
… vyzkoušet, kam až se s mým „ksichtem" dostanu a ji ve studiu při prvním setkání totálně ignorovat. Že to půjde tak rychle a hladce, jsem nečekal a sázku prohrál. Aniž bych to tušil, mluvil jsem s ní v zákulisí. Já ji prostě nepoznal. Ona je kupodivu malá a ve tři odpoledne v županu bych ji už vůbec nečekal. Jelikož jsem ale člověk poctivý a i když ten, s kým jsem se vsadil, to nemohl vědět, prohru jsem přiznal a ve studiu s ní v rámci možností komunikoval.

S odstupem času, šel byste do toho zas?
Já jsem pro každou „špatnost" a legrace mi není cizí, takže ano. Naše společnost bohužel hloupne, paradoxně díky rozvoji telekomunikací a internetu. Takže bych aspoň udělal nějakou tu masáž mozků, aby se lid zase trochu zamyslel. Na chvíli by to svůj účel určitě splnilo.

Zase do Předlic, jaké máte plány do budoucna, chystáte se své aktivity rozšířit i do dalších lokalit?
Nabídek mám dost. Zejména z Vaňova a Trmic. Mám tady ale práce dost. Každý snad ví, v jakém stavu domy v Předlicích jsou. Dávám si na nich záležet, když tu už mám i svůj domov. Kdo ví, snad jednou skutečně koupím barák i jinde. Opustit Ústí však rozhodně nechci. Miluji ho a třeba v Praze bych nežil ani zadarmo. Mě to táhne sem. Kdykoli někam vyjedu, těším se, až na zpáteční cestě uvidím Labe, ty kopce okolo, zdymadla a Střekov. U srdce mě to divně zabolí. Jako signál, že už jsem zase konečně doma a je mi fajn, i když třebas pořádně zmoknu.