Proč jste se začali angažovat v kauze vystěhovaných rodin?
Rodiny jsme začali navštěvovat na samém začátku kauzy. Od počátku jsme sledovali 3 cíle; za prvé probudit vnitřní potenciál komunity a aktivizovat její členy, aby si nenechali kakat na hlavu. Druhým cílem bylo, aby zástupci vystěhovaných rodin byli vpouštěni na všechna jednání, která se o nich vedou. Mohli se tak vyjadřovat k připravovaným řešením, připomínkovat je a navrhovat svá. Posledním cílem bylo přitáhnout k případu pozornost, a tím vyvolat tlak na všechny instituce, do jejichž kompetence spadá řešení případu, a tak narušit obvyklý průběh. Úkolem bylo zajistit rodinám důstojné bydlení. První cíl se podařilo naplnit jistě, druhé dva bohužel ne. Přesto hlavní úkol, najít důstojné bydlení, se podařilo splnit díky aktivitám iniciativy Bydlení pro všechny a statečnosti vystěhovaných.

Prý jste vyhlásili sbírku na obyvatele ubytovny a přitom vám ji nepovolil úřad, jak je to?
Nevyhlásili jsme sbírku, ale požádali lidi, aby poslali sdružení Konexe dar. Doufáme, že zákon jsme neporušili. Jako jedna z mála českých organizací máme transparentní bankovnictví, každý s přístupem na internet může sledovat naše hospodaření.

Proč instituce selhávají, v čem pracujete jinak?
My nevěříme, že problém romské komunity vyřeší vysokoškoláci z Prahy, nebo sociální pracovník v každé romské rodině. Chceme, aby Romové našli sílu řešit vlastní problémy. Nevěříme, že problém romské komunity vyřeší sociální služby, ale aktivizace vnitřních zdrojů komunity. Romové pro nás nejsou klienti, ale partneři a vůle komunity je pro nás svatá. Neexistuje, že bychom například vedli poradu o tom, jak nějakým Romům pomoci bez toho, aniž by u toho byli a nemohli do toho mluvit, že bychom jednali o Romech bez Romů. Není mezi námi vztah klienta a odborníka, ale dvou rovnoprávných bytostí. Romové to vědí, mezi chudými Romy jsou Konexe myslím velmi populární.

Prý jste uvedli nájemníky z ubytovny v omyl, že město má za povinnost se o ně postarat?
Velkorodina žila ve svých bytech v předlickém domě a řádně platila nájem. Jednoho dne do jejich domu přišel statik a rozhodl, že dům je neobyvatelný. Nato vznikl krizový štáb, který lidi z domu vystěhoval pod pohrůžkou odebrání dětí nejdříve do tělocvičny a potom do lichvářské ubytovny v Krásném Březně. Oni se do předražené lichvářské ubytovny dostali bez svého zavinění a proti své vůli. Přitom neměli kam jinam jít. Byli tam vystěhováni rozhodnutím krizového štábu. Další jeho špatná rozhodnutí jen prohloubila tragédii.
Myslím, že krizový štáb nese kolektivní vinu a protože štáb zřídilo město, mělo by přijmout odpovědnost.
Dům v Předlicích patřil neserióznímu romskému majiteli, jemuž ho také prodalo město. Když se dům prodával, obyvatelé domu založili bytové družstvo a o koupi domu se ucházeli. Existuje z toho notářský zápis. Město by si teď mělo vyřešit, co si nadrobilo. Bez ohledu na to, z listiny základních práv a svobod má stát a město v přenesené působnosti pomoci chudým v nouzi. V Předlicích najdete domů na spadnutí několik. Je pravděpodobné, že se vše bude opakovat.

Město argumentuje, že v případě lidí z Beneše Lounského se měl o náhradní bydlení postarat majitel staticky nezajištěného domu, co vy?
Ano, to je pravda. Majitel, neseriózní podnikatel, městu slouží jako alibi, aby chudým, co se octli nevlastní vinou v strašlivé situaci, nepomáhalo. Odvoz náklaďákem na lichvářskou ubytovnu není pomoc. Odpovědnost nese majitel, to je jistě pravda, ale že ho město dalo k soudu a ten možná za pár let vydá rozsudek, rodinám teď nijak nepomůže.

Je evidentní, že ke zneužívání sociálních dávek dochází, ale jinak, jaké případy znáte?
Známý pracuje načerno jako zedník. Je šikovný. Dopoledne dělá fušku na rekonstrukci koupelny a vydělá si patnáct stovek, odpoledne má druhou, staví krb a vydělá si další tisícovku. Zároveň je na úřadu práce a manželka se dvěma dětmi doma, celkem jim podpora s jeho černou prací, ze které neplatí daně a neodvádí pojištění, umožňuje pohodlný život střední třídy, koupi automobilu a zahraniční dovolenou. Značná část sociálních dávek nekončí v rukou chudých lidí, ale na účtech obchodníků s chudobou, to je nejhorší zneužívání.

Jaký je na to lék?
Začít mluvit s Romy a zapojit je do plánování jejich integrace. Po Romech chceme, aby se aktivně zapojili a spolupracovali na své záchraně, ale vůbec s nimi o tom nemluvíme. Projekty, které jsou pro ně připravovány, s nimi nikdo nekonzultuje. To je jeden z důvodů, proč se nedaří zlepšovat situaci.
Ukazuje se, že mnohé projekty na pomoc Romům zcela selhávají. Kdo věří, že fungují, ať jde na procházku do Předlic. Musíme najít nové cesty, než bude pozdě.

Tvrdíte, že byty, jež krizový štáb a ostatní nabízeli lidem z ubytovny, nevyhovovaly, můžete to vysvětlit?
Lidem bylo nabízeno několik málo bytů. Většinou špinavé díry v ghettu. Když se v médiích objevil seznam údajně nabízených bytů, rodiny se o něm dozvěděly poprvé, až když jsme ho vytiskli a ukázali jim ho. Byty ze seznamu jim nebyly nabízeny. Kolem celého případu koluje mnoho nepravd a polopravd, ke všemu se brzy vyjádří iniciativa Bydlení pro všechny.
V den stěhování rodin na ubytovnu jsme si samozřejmě všimli jejího strašného stavu a stupně zdemolování. Ihned nás napadlo, že se objeví tvrzení, že ubytovnu zdemolovaly rodiny z Předlic. Proto sdružení Konexe v den stěhování na ubytovně pořídilo obsáhlou fotodokumentaci, která toto tvrzení vyvrací. Dokumentaci nabízíme k prozkoumání. Rodiny byly prostě nastěhovány do zdemolované ubytovny.
Minulou středu vydaly neziskové organizace a CPI tiskové zprávy, kde psaly, že v ubytovně jsou velké úniky teplé vody. Nakonec jsme zjistili, že ve dvou prázdných „bytech" jsou rozbité kohoutky s teplou vodou a proudy vody tečou nepřetržitě do umyvadla. Náš instalatér amatér oba úniky opravil za necelých deset minut. Reakce institucí je napsat tiskovou zprávu. A o tom to je.
Neděláme rozdíly. Bydlení jsme našli i pro chudé „bílé", kteří žili chyceni v pasti lichvářské ubytovny. Chudí Romové z Konexí tak pomohli chudým gádžům z ubytovny, to je myslím moc hezké.