Budou domácí úkoly dobrovolné? Dvě školy, dva ředitelé a dva rozdílné přístupy

Martin Alinče, ředitel ZŠ Elišky Krásnohorské v Ústí nad Labem.Zdroj: Deník/Janni VorlíčekJaký přesně systém ohledně domácích úkolů používají učitelé ve vaší škole?

Výuka u nás probíhá standardně. Domácí úkoly jsou zpravidla povinné. Ale někdy může pedagog zadat i dobrovolný, třeba žákovi, který si chce zlepšit známku.

Existují školy, kde s domácími úkoly nepracují takřka vůbec. Máte předměty, kde nejsou?

Nevybavuji si, že by je u nás na nějakém předmětu žáci nedostávali vůbec. Domácí úkoly mají nějaký účel a zadávají se z nějakého důvodu. Nedovedu si představit, že si děti doma nezpracují například domácí úkol z cizích jazyků nebo něco nespočítají z matematiky. Tuhle cestu docela nechápu. Já sice rozumím, že není povinnost rodiče, aby večer po odpracované dvanáctihodinové směně s dětmi ještě připravoval domácí úkoly. Když je člověk utahaný z práce, není to jednoduché a nemá na to určitě už ani sílu. Na druhou stranu, když si odpracuje dvanáctku, určitě má také někdy volno, kdy by to udělat mohl.

Zmiňujete předměty, kde je úkolů potřeba. Mohl byste to probrat podrobněji?

Cizí jazyky jsou myslím jasné. Ale může to být kromě toho i matematika, fyzika, chemie. Tam všude je potřeba znát třeba vzorce nebo tabulky. Další je čeština, jak se žák bez domácího úkolu naučí vyjmenovaná slova? To je potřeba memorovat a poté se s nimi naučit v textu a při psaní pracovat. Domácí úkoly jsou potřeba minimálně v hlavních předmětech, o kterých jsem mluvil. V první třídě existuje učivo, s nímž domácí práce přímo souvisí.

Rodiče chybují, děti k zápisu příliš cepují. Přibývá odkladů a ubývá slušnosti

V čem tedy spatřujete největší nevýhody rozdělování domácích úkolů na základě dobrovolnosti?

Někdy mám pocit, že u dětí vymizela zodpovědnost a kompetence k práci. S novým přístupem se snažíme, aby se děti při výuce bavily, hrály si s ní, ale aby dnešní děti dokázaly zabrat, to většinou příliš nefunguje. Je to podobné jako debata, že učitelé nebudou hodnotit známkováním. Jsou rodiny, kde dokud dítě nepřinese špatnou známku, doma s ním nic dělat nebudou. Úkoly mají i psychologický efekt a usnadňují rodičům udělat si představu o tom, jak se jejich dítě učí.

Jak vy osobně vnímáte i ten druhý pohled na věc?

Chápu, že velká část rodičů po práci nemá kapacitu, aby se s dětmi učili. Na druhou stranu, spousta rodičů to zvládá, a naopak domácí úkoly vyžadují. Existují dva tábory. Rodiče, kteří kladou vzdělání vysoko na žebříčku hodnot, vědí, že nic není zadarmo. Hodně rodičů by bylo překvapeno, jak jsou třeba na prestižních školách v Anglii tvrdé podmínky a jak vysoké nároky na děti kladou.

Velké srovnání: Jak je na tom váš region s chudobou a se vzděláváním

Čili byste ještě, v uvozovkách řečeno, přitvrdil? Kde je podle vás ta hranice?

Je potřeba znát míru. Děti by se opravdu neměly přetěžovat. Každé děcko má hranici jinde. Talentované to zvládá. Jsou rodiny, kde své ratolesti po výuce vozí ještě z kroužku do kroužku a na doučování a ty děti to zvládají. Jiné na to naopak nemají, bývají častěji unavené. Nelze to takto říct. Je na rodičích, aby to rozpoznali. Jenže bez propojení rodičů a školy to nepůjde, zvlášť na základní škole a prvním stupni. Čím menší dítě je, o to víc je nutno, aby rodič spolupracoval a vyměňoval si s kantory poznatky. Jinak to fungovat pořádně nebude.

Na závěr, kdy by podle vás dobrovolné úkoly mohly mít smysl?

Já bych nevrtal do věcí, které fungují. Zatím se toho rozvrtalo spoustu a nemyslím si, že to bylo ku prospěchu věci. Asi bych nechal na škole a učitelích, ať si to rozhodnou sami. Mají dostatečné vzdělání, aby věděli, co je příliš a co není. O výhradně dobrovolných domácích úkolech si opravdu nemyslím, že je to něco, co by naši zemi posunulo kupředu. Smysl to má u žáků, kteří jsou v něčem slabší. Dát jim možnost, aby se zapojili, vylepšili si hodnocení. „Chceš, nechceš, dobrá, jak myslíš.“ To bude motivační a školáka rozvíjí, jsou to dobré návyky. Když po nich pak chceme, aby chodili pravidelně do práce, nedaří se jim, protože nejsou zvyklí zabrat.

Karel Bendlmajer, ředitel ZŠ Mojžíř: Povinné domácí úkoly? Školáky učit nedonutí, to musí chtít sám

Povinné domácí úkoly dostávají v ZŠ Mojžíř jen nejmenší děti při výuce psaní. Jinak ne, a pokud ano, tak jen na základě dobrovolnosti. Zdejší tým pedagogů říká, že to v podstatě ničemu nepomáhá. Děti se prý mají chtít učit samy, nebo je k tomu má přivést rodina. Volný čas má dítě trávit zábavou a odpočinkem. Výuku jinak ve škole mají docela standardní, tak jako v jiných ústeckých školách.

Karel Bendlmajer, ředitel ZŠ Mojžíř v Ústí nad LabemZdroj: Deník/Janni VorlíčekNa vaší škole v podstatě nedáváte žákům domácí úkoly, kdy jste se k tomu rozhodli a proč tomu tak je?

Postupně jsme k tomu dospěli. Žáci je často zapomínali a nenosili, navíc v domácím prostředí často nemají na vypracování úkolů potřebné zázemí a dostatečný klid. Kontrola a vymáhání úkolů by prakticky zabraly spoustu času „normální“ výuce. Našim dětem je navíc ve veliké míře ve škole poskytována odpolední příprava, a to myslím docela stačí. Hlavně jsem ale přesvědčen, že povinné domácí úkoly na základní škole bez ohledu na lokalitu, ve které se nachází, jsou nadbytečné a měly by být zadávány jen naprosto výjimečně, nebo lépe vůbec. Volný čas by měly děti trávit sportem, kulturou, zábavou s kamarády, a ne domácími úkoly. Domácí úkoly u nás nedostávají ani například při výuce cizích jazyků, a to ze stejných důvodů, jaké jsou popsány výše.

Existuje nějaká výjimka, kdy toto pravidlo neplatí a proč?

Určitou výjimkou jsou nejmenší děti, v podstatě prvňáci, například při procvičování psaní.

Čili memorování slovíček, skloňování, četba, vyjmenovaná slova a podobně, to všechno nelze považovat za úkol, ale normální proces učení?

Z našeho pohledu v podstatě ano, za úkol považujeme nějakou práci, kterou musím vypracovat a odevzdat. Pokud látku zvládnu bez domácího učení, nemusím se jí věnovat doma, pokud ne, tak se učím podle svých schopností, potřeb, zájmu, chuti, tlaku rodiny a tomu pak odpovídají moje výsledky. Ale to nepovažuji za domácí úkol.

Návštěvu Ústí začal Petr Pavel v Mojžíři. Zavítal do školy, na kraj i na UJEP

Nemáte pocit, že děti někdy příliš vodíme za ručičku a že kvůli tomu nejsou dostatečně motivované a odpovědné k tomu, aby v budoucnu dokázali pravidelně studovat, chodit do práce, prostě překonávat překážky?

To určitě mám, ale nemyslím si, že by v tom měly hrát domácí úkoly nějakou zásadní roli. Vidím to spíš jinak. Tady máš nějaký cíl a pokus se ho dosáhnout. Jestli ti stačí škola – ideální, jestli ne, ale chceš se tomu věnovat i doma, aby ses to pokusil zvládnout – výborně, jestli nechceš – tvoje volba a úkoly tě nedonutí.

Myslíte, že je vhodné, aby vznikla ona diskutovaná možná novela zákona, která by domácí úkoly postavila jen na základě dobrovolnosti?

Osobně si myslím, že jsou mnohem důležitější témata, kterými by se měli zákonodárci zabývat. To se zase bude pitvat, co je domácí úkol a co ne, já bych to ponechal na zdravém rozumu ředitelů a pedagogů škol.

Na závěr, v čem vidíte největší pozitiva tohoto systému a jaká třeba i negativa, jak ho chcete vylepšovat do budoucna?

Myslím, že u něho zůstaneme a vylepšovat ho nebudeme. Dobrovolné úkoly ano, dobrovolné aktuality, či chcete-li referáty, ano, ale povinné úkoly ne.