Jeden stisk zvonku a po zabzučení se návštěvníkovi otevřou dveře do jiného světa. Ačkoli venku svítí slunce, výlohy herny jsou zatemněné, nepronikne ani paprsek. Je před polednem a na kožených stoličkách před blikajícími přístroji posedává několik mužů a žen. Mezi nimi i dvacetiletý blonďák s pihami kolem nosu.

„Začal jsem hrát už na škole," zahajuje své vyprávění a v očích se mu přitom odrážejí rotující číslovky. „Celkem jsem přibližně za dva roky prohrál kolem 120 tisíc," přiznává mladík tiše.
Nejvyšší výhry, kterých se mu podařilo dosáhnout, byly přitom vždy ve výši kolem pěti tisíc korun. Do herny dochází pravidelně.

Více čtěte v tištěném úterním Ústeckém deníku!