Prvního psa si pořídila v roce 2000 po zralé úvaze a jela si pro něj do Prahy. Ještě v paneláku jí dělala společnost fenka Gina. Byl to pitbul a já překvapeně zírám. „ Vím, kam míříte, bojové plemeno, strašná pověst a plné noviny negativních informací. Neměla jsem v té době současné zkušenosti, ale dovolím si tvrdit, že to byl skvělý pes. Jinak řečeno, jaký pán, takový pes. Pokud se někdo rozhodne pro psa, měl by počítat nejen s jeho výcvikem, ale především respektovat jeho přirozené potřeby a nepodceňovat včasnou socializaci. Z milého štěňátka jednou vyroste hrdé zvíře a pouze majitel je zodpovědný za jeho život. I důstojný konec patří k těmto zásadám, což si mnozí lidé vůbec neuvědomují. Snažím se lidem pomoci při výchově a výcviku psa, vyjíždím na vyžádání do rodin a opravuji chyby nezkušených majitelů psů, kteří mi věří. Je to můj koníček i současná práce," vysvětluje bez viditelných emocí.
Nechápu, kde se v té štíhlé ženě bere ta odvaha a síla, podle jejích slov zvládne každého čtyřnohého nezbedníka.
„Už dva roky se starám o cizí mazlíky, nejen psí hotel je součástí mého vybavení. Navštěvuji tábory, semináře, výstavy, odborné konzultace. Stále se musíte vzdělávat. Nesnáším pohled na opuštěné chlupaté vánoční dárky v útulcích, na týraná a šikanovaná zvířata, která se nemohou bránit. Pes vždycky byl přítelem člověka, mým snem je návrat k těmto zásadám," v objetí svých miláčků končí rozhovor Nikola Černá.
Čtrnáctiletý syn Denis jde ve šlépějích své matky a jednou by jí rád nabídl svou pomoc jako specialista na canisterapii. Není to pěkná představa?
