„Co si pamatuji, tak ho přeci posmrtně obdržela Helena Borská. Ono ani o čestné občanství tolik nejde. Ale proslavil Ústí a Čechy po celém světě. Tak by si to zasloužil," myslí si Ludmila Němečková, manželka Bohumila Němečka.
Čestné občanství mohou udělit zastupitelé. Obvykle ho přiznávají tomu, kdo nějakým způsobem prospěl městu nebo státu.
Návrh projednala sportovní komise. „Osobně jsem rozhodně pro, že by Bohumil Němeček s tím, co pro sport udělal, měl mít své místo v Ústí. Řekli nám ale, že se čestné občanství posmrtně neuděluje," řekl v rozhovoru pro Ústecký deník boxer Lukáš Konečný, který ve sportovní komisi zasedá.
Romana Macová, ústecká mluvčí, uvedla, že komise doporučila, aby město zvážilo jiné způsoby uctění památky tohoto významného sportovce. Například po něm pojmenovat ulici, sportoviště a podobně. „Všechny možnosti projednají radní. Ale ohrazujeme se proti tomu, že bychom návrh zamítli," sdělila Macová.
„Vypadá to, že by nejspíš mohl mít své pamětní místo na zimním stadionu," dodal Konečný.
Box je sport pro chytrý kluky
Celý svět věděl, kde boxer Bohumil Němeček v Ústí bydlí. Napsal mu i Nelson Mandela
Dobýt Řím dokázali jen velcí bojovníci. V roce 1960 to na XVII. letních olympijských hrách dokázal i Čech. Boxer Bohumil Němeček. Tehdy na svém prvním velkém mezinárodním utkání nečekaně porazil Quarteye z Ghany a stal se třetím československým boxerem na LOH, který vybojoval zlatou medaili pro vlast.
Původně ale nechtěl být boxerem. Lákal ho spíš hokej. V jedné reportáži v rádiu ale slyšel, že kanadští hokejisté zahodili rukavice i hokejky a začali boxovat. To ho s kamarády naprosto okouzlilo, a tak ve čtrnácti letech přišel poprvé na skutečný trénink boxu do Slavoje České Budějovice. Málokdo by v tom útlém chlapci, přezdívali ho Tkanička, hledal budoucího nejtvrdšího českého boxera historie.
Dřel jako mezek
V roce 1958 získal Bohumil Němeček první titul mistra republiky mužů ve váze welterové. Na sever Čech, nejprve do Děčína, ho přivedl František Capl, zdejší trenér. „Němeček dostal práci v ČSAD. Vstával ráno před 4. hodinou. Nejprve běžel 10 kilometrů, potom celou šichtu rozvážel a ručně skládal stavební materiál. Odpoledne trénink boxu a večer zase těch 10 kilometrů. Každý den," líčí bývalý Němečkův svěřenec a kamarád Ondřej Holubek.
Cassius Clay
Konečně přišel velký rok 1960 a cesta na olympiádu do Říma. Postupně vyřazoval jednoho soupeře za druhým, až stanul v semifinále. „Na semifinálové vážení přišel Ital Pietro Brandi jako poslední, ale na váhu se hrnul jako první. Němeček shazoval do lehkého weltera sedm kilo a chtěl to mít rychle za sebou," popisuje Němečkův kamarád Holubek.
Jenže Ital ho odstrčil a na váhu chtěl jít první. „Bohouš se nedal, chytil ho pod krkem a byli v sobě. Vběhl mezi ně mladý černoch a roztrhl je, jakýsi Cassius Clay," říká Holubek.
Svět ho později znal jako Muhammada Aliho. Tehdy v Římě vyhrál polotěžkou váhu. Němeček nakonec domácího miláčka Brandiho porazil na body. Zranil si přitom palec. Svou nezlomnou vůlí ale dokázal překročit práh bolesti, ve finále porazit Clementa Quatreye z Ghany a domů přivezl zlatou medaili.
Nařezal gauči
Ač byl v ringu neústupný, jako tatínek byl pravý opak. Alespoň tak na něj vzpomínají jeho děti. „Ta přísnější bývala maminka. Vždycky ji umírňoval. Nikdy nás neuhodil. Pamatuji si, že jsem jako kluk jednou přišel pozdě," vzpomíná jeho syn, Bohumil Němeček mladší.
„Maminka mu povídá, udělej něco s tím klukem.Táta vzal pásek a zavřel se se mnou v obýváku. No, měl jsem v očích hrůzu. Jenže tatínek začal řezat do gauče a říká mi: Řvi! A já ječel, jako když mě na nože berou. Až maminka odvedle volala: Už ho nech!" popisuje s úsměvem Bohumil Němeček mladší.
close
zoom_in
Později, když ukončil svou kariéru, věnoval se bývalý olympionik boxu jako trenér. „Box je pro chytrý kluky. Když přijde chytrej, boxuje technicky a box z něj udělá chlapa. Když přijde hloupej, takový i odejde!" tahle slova od něj jeho svěřenci slýchali často.
Zlatá medaile
Po odchodu do důchodu si splnil velký sen. Koupil v Ústí nad Labem vybydlený dům a vybudoval z něj restauraci Zlatá medaile. Ta bohužel nedbalostí personálu vyhořela. „Byla to hospůdka boxersky spřízněných duší. Idylka ale skončila roku 2000," pokračoval ve vzpomínání Holubek.
Bohumil Němeček se zřítil ze střechy. Z osmi metrů dopadl na beton. Utrpěl zranění, která by jiný nepřežil.
„Když slavil sedmdesáté narozeniny, gratulovali mu z celého světa. Tehdy mi telefonovali z kanceláře primátora a ptali se mě na adresu, kde bydlíme, že chtějí poslat blahopřání. Celý svět věděl, kde bydlel, i Nelson Mandela, jenom tady doma se na to museli ptát," dodává Ludmila Němečková, manželka.
Zemřel 2. května 2010.
