Trpělivost. Lásku. Péči. To vše musela dát svému pejsku Pavla Hofmanová z ústeckého Krásného Března. Tříletého Vilíka, který byl dlouho zanedbávaný, si vzala z útulku v Čeřeništi na Ústecku.

Kříženec se do útulku dostal s celou svou tlupou. Senior, který je choval, sice psy miloval, ale už se o ně nestíhal starat. Nekrmil je, nevychovával. Na zahradě jich měl okolo třiceti.

„Nebyl přímo týraný, spíš zanedbaný a na svou smečku zvyklý. Proto byl plachý, lidem moc nedůvěřoval. To jsme se rozhodli změnit,“ tvrdí Pavla Hofmanová, která učí matematiku na ústeckém Gymnáziu Jateční.

ÚTULKU CHTĚLI POMOCT KONCERTEM

Vilíka v útulku uviděla letos na jaře. Zavítala do něj díky koncertu jejího pěveckého sboru Panoptikum, který se čeřenišťskému Spolku u pejska a kočičky rozhodl pomoci.

„Před koncertem se nás do sídla spolku pár ze sboru jelo podívat, abychom věděli, komu pomáháme. Do Čeřeniště jsme pejsky jeli venčit a vezli jim nějaké dobroty. Ale Vilík, kříženec s rotvajlerem nebo pitbulem, tam ke mně s přítelem přišel, lehl si nám k nohám a už se od nás nehnul. A nám pro něj zahořelo srdce. Usoudili jsme, že nás chce a my chceme jeho,“ říká Hofmanová.

Musela být ale trpělivá, pejsek nechtěl bez své smečky dát ani ránu. Postupně si na sebe zvykali, se začátkem prázdnin si ho vzali domů nastálo.

„Jako učitelka jsem se mu mohla začít v létě víc věnovat. Dva měsíce jsme ho jezdili na Čeřeniště venčit, aby si na nás zvykl. Teď už jsme konečně všichni spolu,“ popisuje.

DALŠÍHO PSA NECHTĚLA

Vilík je její druhý pes. Ten první rodině umřel před půl rokem. Měli ho přes 13 let.

„Pořídili jsme si ho kvůli dětem, když se náš mladší syn narodil. Byl to také kříženec a shodou okolností z Čeřeniště, kde jsme ho jako štěně dostali od známé. Děti s ním rostly, ale pak už byl starý a nemocný, trápil se. Tak jsme jeho trápení zkrátili… a obrečeli to. Vlastně jsme si ani nechtěli dalšího psa tak rychle pořizovat, ale zařídil to osud,“ soudí Ústečanka.

Vilík na první pohled vypadá jako bojové plemeno. „Ale je to přátelský a přítulný pejsek. Nejspíš mě vyměnil za velitele své smečky,“ odhaduje Hofmanová, podle níž je spíš bojácný.

„Rád by se kamarádil s ostatními psy, ale ti na to nejsou zvyklí. Takže na něj vrčí, on kňučí a nechápe, co se děje. Nerozumí tomu a je trochu smutný. I v tom ho budeme muset trochu vychovat,“ říká majitelka.