Uznávaný primatolog se dnes kromě vlastního výzkumu angažuje především v ochranářských projektech. Vědecký pracovník ústecké zoologické zahrady a České zemědělské univerzity působí zejména v Indonésii. Momentálně je na několik měsíců doma.

Který konkrétní projekt vás momentálně nejvíce zaměstnává?
Náš hlavní program není ani tak výzkumný, ale ochranářský. Jde o program s názvem Pesisir Balikpapan, který podporuje i ústecká zoo a participují na něm místní lidé, například z tamních univerzit, nevládních organizací a také vesničané. Zahrnuje ochranářské aktivity v Balikpapanském zálivu. Cílem programu je zachovat jedinečné území, které dosud není pod žádnou formou ochrany.

Jak je program úspěšný?
Za současné politické situace není blízká vyhlídka, že celý záliv získá ochranu. Status rezervace má dnes jen 100 km2, což je jen menší část zálivu. Snažíme se proto, aby do doby, než budou na vyhlášení rozsáhlejší rezervace příhodnější podmínky, tato oblast nezanikla. Ohrožuje ji zejména palmový průmysl. Tedy kácení pralesů a mangrovů s následným zakládáním plantáží olejných palem. Dále jsou v zálivu také hnědouhelné doly, záměr postavit dálnici, mnoho spekulantů s pozemky.

Podařilo se dosáhnout nějakých konkrétních výsledků?
Samozřejmě. Podařilo se nám zastavit zakládání krevetích farem v mangrovech, které jsou biotopem mnoha jedinečných druhů. Farmám celosvětově padlo za oběť 40 procent všech mangrovů. Místo farem teď ale hrozí velký průmysl. Firma Wilmar na zpracování palmového oleje chce v zálivu vystavět velký závod, odlesnila již rozsáhlou plochu. Od roku 2007 se snažíme ji zastavit. Možná nakonec budeme úspěšní, protože jde o velkou korporaci a nemůže si dovolit poškození svého jména na mezinárodní úrovni. Nyní se zdá, že by továrnu mohli přesunout do vhodnější lokality.

Jakou roli hraje v tomto programu ústecká zoo?
Je jedním z podporovatelů programu. Vysílá mě tam coby zaměstnance. Snažíme se o koordinaci programů, které zahrnují výzkum, kampaň, vzdělávání nebo politickou lobby.

Jak prožíváte návraty z exotických destinací do teplického paneláku?
Už to nejsou takové šoky jako v prvních letech po revoluci. Tehdy se měnilo Česko i Asie velmi rychle, vrátil jsem se po roce a nemohl jsem to poznat tady ani v Indii, kde jsem v té době působil. Nejezdím už na rok, ale na půl roku, a pendluji takto přes 20 let, takže jsem si už zvykl. Tady si spíše odpočinu, je tu větší klid na práci, vyřizování mailů a podobně.

Kde se cítíte více doma?
Domov? Na to nedokážu odpovědět, dobře se cítím všude.

Tak jinak, který způsob života je vám bližší?
Bližší je mi chýše výzkumníka než panelák. Indonésie už se Evropě v mnohém přiblížila. Nic z evropského způsobu života mi tam nechybí.