Vždyť ty se tu uchlastáváš, pojď dělat divadlo. S tím vyrukovala na Josefa Kadeřábka jednoho večera v roce 1981 neoficiální delegace Činoherního studia v čele s tehdejším kulisákem Zbyňkem „Bynďou“ Roubalem. Podle Kadeřábkova vyprávění se tak stalo ve výčepu interhotelu Bohemia, kde si tehdy 25letý muž přivydělával k pomocným dělnickým pracím v Tonasu a Chemičce. „Ten svět, komedianti, mi byl blízkej,“ vysvětluje ve včera premiérovaném filmu letos osmašedesátiletý muž, proč spojil život se střekovským divadlem a hned záhy se tam potkal s dnešními hereckými legendami Pavem Zedníčkem, Jiřím Bartoškou i Karlem Heřmánkem.

Od té doby se pozdější hvězdy v řadách Činoherního studia střídaly jak na běžícím pásu. Prakticky jediný, kdo z tehdejších dob v souboru dodnes zůstal, je právě jevištní mistr Kadeřábek. Scénu připravoval i pro Karla Rodena a Ivanu Chýlkovou, s níž prožíval i sametovou revoluci v roce 1989. „Když padla vláda, popadla mě radostí a zvedla nad hlavu, a já si rozbil hlavu o lustr,“ vzpomíná ve snímku na herečku s úsměvem Kadeřábek, kolem kterého se po čtyři desetiletí neustále točili nejen herci, ale také režiséři, dramaturgové, umělečtí šéfové a ředitelé, vždy zhruba v intervalu 7–8 let. „Odejdou do Prahy nebo do seriálu,“ glosuje jevištní mistr.

V televizi film Činoherní studio: Sezóna 50 uvidíte 23. října ve 21.30 na ČT art.

Šéf techniky v dokumentu nad otázkami režiséra Martina Ryšavého vzpomíná, jak budovu Činoheráku poblíž Labe po roce 2000 zasáhly povodně, ale i na snahy o likvidaci scény politiky po roce 2010, kdy kvůli tomu soubor krátce působil v Hraničáři. Právě tam film včera uvedli během prvního dne mezinárodního filmového festivalu Elbe Dock. Ve snímku se pozná i řada diváků, když Kadeřábek pozoruhodně upozorňuje, že každá generace Činoheráku obvykle má své příznivce, kteří s ní přicházejí i odcházejí. Ryšavý dokumentuje zákulisí střekovské scény, nervozitu herců před premiérou, úlevu při děkovačkách, ale i svérázné kulisy města, v nichž vzniká svérázné divadlo.

Volodymyr se z náročné vojenské služby na Ukrajině vzpamatovává v Českém středohoří
Střelba každou minutu a mrtví, líčí bitvu o Bachmut voják, který teď žije u Ústí

Kadeřábek jakožto personální stálice Činoherního studia, která je u souboru už 43 let, a i díky tomu má v dokumentu možná trochu překvapivě hlavní roli, se před včerejší premiérou Deníku svěřil, že když se na výsledný sestříhaný materiál díval, styděl se. „Když jsme to natáčeli, tak jsem se nestyděl,“ dodal s úsměvem. Reportérovi popsal, že si ho Činoherák přitáhl hned, když nastoupil. „O divadle jsem tehdy nevěděl nic, ale nějak mě to vzalo, chytlo,“ popsal Kadeřábek s tím, že práce šéfa techniky rozhodně není jen o lesku hvězd. „Nemáte večery, mnohdy ani volno, je to unavující a jsem rád, že jsem to všechno přežil,“ shrnul jevištní mistr, který do Ústí jezdí z domovské Telnice.

Totální tvůrčí svoboda, odvážní diváci

Natáčení se rozjíždělo v časech covidu. „Seděl jsem doma, nic nedělal a volal mi Pepa, jestli bych nechtěl točit ten film,“ popsal Deníku režisér Martin Ryšavý. „Kdyby volal kdokoli jiný, asi bych to nevzal,“ dodal filmař s tím, že se s Kadeřábkem znali z natáčení jeho předchozího snímku Na vodě. „Akorát jsem řekl, že nechci točit pamětnický film ve smyslu, že se použijí archivy, vyhledají pamětníci jako Bartoška, Heřmánek, Chýlková a povídá se s nimi, jak jim tady bylo dobře. Chtěl jsem udělat živý film, aby tam byli i současní režiséři a herci při práci,“ vylíčil Ryšavý. Minulost souboru tak ve snímku ožívá především ve vyprávění Kadeřábka, který všechna střídající se „pokolení“ spojuje.

Realizace Lukáše Brožovského v ZŠ Rabasova.
Byl jsem sígr, vzpomíná na školu graffiťák z Ústí. Teď ho tam nechají sprejovat

Současný ředitel divadla Jiří A. Trnka popsal, že film měl být k půlstoletému jubileu Činoheráku, ale nakonec je také přímo o 50. sezoně, kdy ho natáčeli. Uvedli ho včera zhruba rok od dotočení těsně před zahájením 52. sezony. Trnka působí jako šéf Činoheráku 9. sezonou, když předtím prošel řadou jiných divadel. To ústecké je podle něj velmi progresivní. „Pořád je hodně svojské. I dneska, je to svět sám pro sebe. Když to Martin točil a hledali jsme název, říkal, že by se to mělo jmenovat anomálie. Protože Činoherák je v českém divadle skutečně naprostá anomálie,“ pokračoval Trnka a vyzdvihl, že si na „malém městě“ jako Ústí někdo dovolí dělat avantgardní divadlo s „totální tvůrčí odvahou“. Tu má prý nejen soubor, ale i diváci, kteří do Činoheráku chodí.

Nepřehlédněte: Senior po pádu na zem zemřel. Mladík, který ho bez důvodu strčil, si jde sednout

Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín