„Víte, jaký je rozdíl mezi šálkem kávy a šálkem na kávu?" ptá se lektor svých studentů. Někteří se s hlavou v dlaních snaží vzpomenout, jiní zběsile listují nazpět ve svých sešitech v naději, že objeví alespoň malou nápovědu. Nikdo neví.

Muž před tabulí proto sahá k vlastnímu způsobu vysvětlení. „Tohle je šálek na kávu," zdvihá hrnek, aby do něj vzápětí nalil hořkosladký nápoj: „A to už je šálek kávy." Třídou se na znamení pochopení nese nadšené „Áh".

Kurz češtiny pro cizince v ústecké Poradně pro integraci mnohdy připomíná divadelní kus a vyžaduje velkou trpělivost učitele i studentů. Jednou z nejstarších účastnic je čtyřiasedmdesátiletá Veronika Babaeva. „Když mi před dvěma lety v Rusku zemřel manžel, rozhodla jsem se do Ústí přijet za svou dcerou, která tu už několik let žije," zahajuje svůj příběh opálená žena s nápadnými brýlemi.

Více čtěte v tištěném čtvrtečním Ústeckém deníku!