Všechny organizace dnes umí zajistit transparentní informace pro dárce. Naše společnost je zdravá, ale není bezedná; na tom, jak spolehliví a ochotní jsme, záleží. Zároveň Lenka Vonka Černá popisuje kolik uprchlíků a v jakém složení k nám přichází, srovnává krizi s katastrofami minulostmi, ať už povodněmi, nebo tornádem. Vzpomíná na své začátky a hovoří o silných chvílích své kariéry.

Podrobnosti o Dobrovolnickém centru najdete na jeho webu dcul.cz.

Současná humanitární a uprchlická krize je asi největší výzvou za poslední roky, kterým naše společnost a Dobrovolnické centrum čelí. Kolik lidí pomáhá, z jakých sociálních a profesních vrstev a kde všude se angažujete?
Měsíc po válce Ruska na Ukrajině vidíme v oblasti humanitární pomoci její důsledky i na našem území. V asistenčních centrech ve všech krajích potkáváme maminky s dětmi, babičky a prarodiče. Z registru pojištěnců v Ústeckém kraji zase vidíme, že 50 procent příchozích jsou děti a mládež do 18 let. Na druhou stranu jsme získali během krátké chvíle tři stovky dobrovolníků a dobrovolnic. Jsou mezi nimi studenti, pracující lidé, zastupitelé města Ústí nad Labem a Ústeckého kraje. Ovšem největší výzva byla zajistit dobrovolníky - tlumočníky do ukrajinštiny nebo ruštiny. Na začátku jsme neměli ani jednoho, pouze úkol je sehnat. Teď spolupracujeme se stovkou skvělých lidí; někteří z nich věnovali i 200 hodin osobního času pro tlumočení opravdu náročných příběhů nejen v administrativní části, kde dochází k identifikaci uprchlíka, jeho ztotožnění a kde získává dokumenty pro pobyt v Česku včetně pojištění, ale také v humanitární části, kde lidé z Ukrajiny čekají na odbavení.

Lze tuto situaci srovnat s nějakou krizí v minulosti, kde jste se zapojovali - povodně nebo tornádo a podobně?
Podobná je novost situace například s velkými povodněmi 2002 a 2006; už tehdy jsme docházeli na krizové štáby města Ústí nad Labem a podíleli se na hledání rozumného řešení pro událost, se kterou nebyla zkušenost. Právě opakující se povodně na Labi vedly ke vzniku PANELU humanitárních organizací Ústeckého kraje, který se i v době klidu a míru scházel čtyřikrát ročně a díky tomu se v humanitárním poli známe, máme na sebe kontakty, víme, co od sebe čekat a kde se na sebe můžeme spolehnout. Dokonce v těchto dnech vyšla publikace s názvem Nestátní neziskové organizace, dobrovolníci a možnosti spolupráce při mimořádných událostech, na které jsme se díky letitým zkušenostem podíleli.

Co všechno dnes v souvislosti s uprchlickou krizí děláte, jaké služby poskytujete?
Neumím předvídat, ale asi teď zvolní akutní fáze pomoci v asistenčních centrech; již nyní vidíme klesající počty uprchlíků a zapojuje se Německo a Rakousko, dochází k přerozdělování lidí prchajících před válkou. Tento týden ve městě proběhne první malý PANEL humanitárních organizací, takzvaný městský, kde se již bude mluvit o krátkodobé a střednědobé pomoci. Cílem je být užitečný, ale také efektivní. Pomoc připravit potřebnou, ale také úspornou, dnes se používá slovo udržitelnou. Nikdo nechce zatížit žádnou oblast neúměrnou zátěží, ani školství, zdravotnictví, pracovní trh nebo například nás, neziskové organizace.

František Příbrský a Tomáš Ouhel kontrolují zabavená zvířata.
Indonéský pašerák Greed dopaden! Podílel se na tom i ústecký ochranář

Jak dlouho ještě budete schopni v tomto rozsahu pokračovat? Jste schopni třeba i navyšovat, kdyby se něco stalo?
Domnívám se, že akutní fáze v našem městě spěje k závěru. Ovšem pokud dojde k eskalaci válečného konfliktu, budeme hledat optimální řešení pro takovou situaci, jaká nastane. V tuto chvíli se již objevují opravdu zajímavé nabídky pro ukrajinské děti, maminky i prarodiče. Děti mají zajištěné školní obědy, dospělí bydlí a postupně vznikne řada služeb. Vcelku nemáme obavu, že bychom nedokázali zajistit dobrovolníky a humanitární pomoc; situace je v tuto chvíli místními zdroji zvládnutelná. A děkujeme za laskavost veřejnosti; lidé pekli buchty a koláče a doplňovali základní stravu o voňavý kousek ke kávě nebo čaji. Je to důležité; řada lidí čekala na odbavení více než deset hodin po náročné cestě z Ukrajiny.

Zdroj: DeníkKdy vlastně začala vaše „dobrovolnická“ cesta, co vás k této práci přivedlo?
V roce 1998 jsem hledala práci jako učitelka a místo nebylo, vyhrála jsem konkurz na koordinátorku dobrovolnického programu Pět P, ve kterém jsem získávala první zkušenosti s tím, jak oslovovat veřejnost s nabídkou dobrovolnictví, jak dobrovolníky vyškolit. V tomto programu dobrovolníci pomáhají dětem a mládeži a já po 23 letech vidím, jak užitečný program to je, co dokáže dobrovolník v životě dítěte.

Vzpomenete si na nějakou událost, kdy jste za svou dobrovolnickou práci cítila obrovské zadostiučinění, takový ten pocit, kdy jste se ujistila, že skutečně děláte dobře?
Například mi zavolala babička jednoho z chlapců, kterého kdysi přihlásila do programu, že je nemocná, ale že mi chce říci, že ji lidé odrazovali od toho dobrovolníka, ale dnes její vnuk je dospělý muž, se svým dobrovolníkem v Praze podnikají a mají se velmi dobře a že je za to nesmírně vděčná. Ale jinak to moc neprožívám, spíše se dívám, aby věci dávaly smysl, byly smysluplné a užitečné. Neděláme v Dobrovolnickém centru zbytečnosti, díváme se, kde je skutečná poptávka po pomoci a nezabýváme se tím, jak to kdo hodnotí. Jsme tam, kde to je potřeba.

Vizualizace obchodního centra na Střekově, s Lidlem a dalšími obchody.
Střekov zuří, prý na něj všichni kašlou. Ani stavba obchodního centra nezačala

Je tu samozřejmě i vaše angažování v komunální politice, začala jste v ODS, pak vaše cesta vedla jinam. Jak byste svůj politický vývoj charakterizovala?
Je to moc zajímavé prostředí, kam bych chtěla pozvat další šikovné lidi. Jsem pravicově orientovaná, proto vedu organizaci a další politickou práci za výsledky. Nedobře nesu stereotypní a neefektivní prostředí, které jsem mohla v době pandemie poznat jak pracovně, tak politicky. Při střetu s takovým prostředím obvykle překročím zvykové hranice a pokusím se vyvětrat, zatřást systémem. Ovšem dělám to jen jednou - kde je mrtvo, tam se dlouho nesnažím.

Jak na vaši práci reaguje rodina a manžel, sám bývalý politik a vicehejtman, radíte se s ním třeba?
Mého muže to moc nezajímá, je soustředěný na farmu a zvířata, ale mám možnost se s ním poradit. My se často neshodneme, vycházíme z jiných, u něj i u mě bohatých životních, pracovních i politických zkušeností. Mám díky tomu možnost vidět věci z více úhlů pohledu, v různých souvislostech. Mám to ráda. Jakmile má člověk možnost volby, je svobodný a rozhodně se buď dobře, nebo špatně. Pak mohu nést následky svých rozhodnutí a poučit se pro příště. Manžel Radek více prožívá události v našem Ústeckém kraji, já jsem zase zaměřená na město Ústí nad Labem.

Vraťme se k dobrovolnictví. Čím mohou Ústečané přispět, co mají donést, kam případně věnovat finance, na koho se obrátit, když chtějí pomoci?
Suché a pevné potraviny ve městě sbírá Charita a přerozděluje je podle skutečných potřeb. Na magistrátu působí jak krizové, tak sociální pracovnice, které mají přehled o tom, kde je potřeba pomoci. Další humanitární organizace, jako je Člověk v tísni nebo naše Dobrovolnické centrum dar přijmou a informují dárce, kam chtějí svěřené peníze nebo materiální dar použít. Stačí zavolat a prodiskutujeme, co je aktuálně nejpalčivější, kde se nedostává, co je potřeba.

Naposledy ústecká rodina Černeckých s dvěma dcerami vyrazila na kole z nejvýchodnější místa republiky na to nejzápadnější.
Česko je krásné, neseďte doma, radí rodina z Ústí. I s dětmi cestuje na kole

Jak vypadá spolupráce s ostatními dobrovolnickými organizacemi a neziskovkami? Nesetkala jste se s nějakou profesní řevnivostí?
Vedeme si na jedničku, to vidíme při pohledu do jiných krajů. Jsou samozřejmě různé procesy, které mají mezi sebou v akutní fázi různí lidé, ale jako tým jsme ve shodně a táhneme stejným směrem - zvládnout pomoc co nejlépe ve prospěch těch, kterým je potřeba pomoci. Schopnost kooperace vzniká až zkušenostmi, nezkušení lidé mají někdy konkurenční zájmy, ale my žijeme v dostatečně vyzrálém prostředí, aby se vše rychle a efektivně srovnalo. I to jsou zajímavé procesy, které k mimořádným událostem patří.

Na závěr, jak si běžný občan může ověřit, že svou práci a dary dal na správné místo?
Vždy se ptejte, co se s vašimi penězi nebo darem děje, nechte si předložit informace, fotografie nebo se přímo zapojte do takových situací, kde jste přispěli. Všechny organizace dnes umí zajistit transparentní informace pro dárce. Naše společnost je zdravá, ale není bezedná; na tom, jak spolehliví a ochotní jsme, záleží.