V diskusi neměl oponenta, byl jediným kandidátem do křesla děkana. Doposud působil Škoda jako proděkan pro studium na PF.

„Kde jsou ty časy, kde ke společenské elitě každého městečka patřil lékař, lékárník, farář, notář a učitel? Průzkumy veřejného mínění v poslední době signalizují pokles prestiže učitelského povolání,“ říká Škoda, který je mimo jiné odborníkem na didaktiku, psychodidaktiku, třídní management či na sociálně patologické jevy.

Jak si vysvětlujete, že proti vám nikdo nekandidoval?
Jsem ve vedení pedagogické fakulty jako proděkan už 12 let. Za tu dobu jsme ustáli různé krize včetně drastického snižování rozpočtů až na úroveň jakéhosi existenčního minima, dělení fakulty, komplexní akreditace. Ze všech těchto „zkoušek“ jsme vyšli se ctí. To, že jsem neměl protikandidáta a byl zvolen takovou vysokou podporou, si vysvětlují tím, že akademická obec fakulty snad oceňuje práci, kterou jsme v předchozích letech pro fakultu vykonali.

Co budete mít jako děkan na starosti?
Děkan odpovídá za vše aby bylo dost peněz na platy zaměstnanců, aby bylo dost kvalitních studentů, aby fakulta vyvíjela odpovídající tvůrčí činnost, aby její pracovníci byli zapojení ve výzkumných a uměleckých projektech, aby naši studenti a zaměstnanci vyjížděli na stáže do zahraničí a naopak aby zahraniční studenti a přednášející jezdili k nám. Dále musí fakulta komunikovat se školami v regionu, se kterými je velmi úzce spojena, musí být v regionu „vidět“ a „slyšet“ a samozřejmě se musí odpovídajícím způsobem rozvíjet a plnit své hlavní poslání tedy přípravu kvalitních učitelů a dalších pedagogických pracovníků, jako jsou speciální pedagogové, sociální pedagogové, vychovatelé. Na všechny tyto úkoly není děkan sám. Budu mít kolem sebe malý ale velmi výkonný tým čtyř proděkanů, tajemnice, manažera pro ekonomické a právní záležitosti a koordinátora akreditací. Nezastupitelná je také úloha vedoucích kateder a center jako středních článků vedení.

Jak se rodák z České Lípy, vystudovaný chemik a biolog dostal až do čela pedagogické fakulty v Ústí?
Já jsem chtěl být učitelem od svých sedmi let, takže je mi pedagogická dráha téměř souzena. Po vystudování gymnázia směřovaly mé kroky na nejbližší pedagogickou fakultu, což byla ta v Ústí. Zde jsem před 28 lety začal studovat učitelství chemie a biologie a poté už jsem na fakultě zůstal a prošel na ní různými funkcemi. Díky tomu velice dobře znám prostředí fakulty i její specifika.

Kterou část své akademické kariéry jste doposud považoval za nejdůležitější?
Asi ten, kdy jsem se pro akademickou dráhu vůbec rozhodl. Jak jsem už řekl, chtěl jsem být učitelem a dokonce jsem na základní škole v Doksech učil i při svém studiu na fakultě. Takže jsem byl připraven a natěšen na kariéru „venkovského učitele“. Tehdejší rektor UJEP Novobilský, který mě učil na katedře chemie, mi však dal nabídku, zda bych nechtěl na katedře zůstat a věnovat se akademické práci. To je přece jen něco jiného než kantořina, takže jsem jeho nabídku chvíli zvažoval, ale nakonec jsem na fakultě zůstal.

Jaké máte s fakultou plány do budoucna?
V podstatě pokračovat v linii předchozích vedení fakulty, kterých jsem byl členem. Ten nejdůležitější, ba přímo osudový krok nás čeká hned na začátku mého mandátu a sice institucionální akreditace v oblastech vzdělávání Učitelství, Neučitelská pedagogika a Tělesná výchova a sport; kinantropologie. Pokud bude tato akreditace úspěšná, umožní fakultě realizaci a rozvoj prakticky všech studijních programů na dobu 10 let. Do budoucna je třeba věnovat pozornost zejména zkvalitnění výzkumné a publikační činnosti a posilovat mezinárodní rozměr studijních programů. Tedy rozšířit nabídku předmětů vyučovaných v angličtině, přivést hostující zahraniční odborníky a s tím úzce souvisí i větší zviditelnění naší fakulty v zahraničí.

Jak je to s vývojem počtu studentů na PF?
Nyní je jich 2992. V posledních pěti letech jsme pociťovali pokles počtu zájemců o studium v rozsahu 68 % ročně. Tento pokles souvisel s poklesem demografické křivky. Doufám, že jsme se už odrazili ode dna, protože počet studentů zapsaných v letošním akademickém roce do prvního roku studia meziročně vzrostl o 12 %. Stále jsme fakultou s nejvyšším počtem zájemců o studium a s nejvyšším počtem zapsaných studentů z celé univerzity.

Je podle vás učitelská profese ještě prestižní? Co by případně potřebovala, aby se prestižní stala?
Bývala, bývala. Kde jsou ty časy, kde ke společenské elitě každého městečka patřil pan lékař, pan lékárník, pan farář, pan notář a pan učitel? Průzkumy veřejného mínění v poslední době signalizují pokles prestiže učitelského povolání. Není divu. S trochou nadsázky lze říci, že učitelé se dnes stávají špatně placenými hromosvody pubertálních výlevů svých žáků a rozezlených reakcí rodičů při pokusech o výchovné působení na jejich ratolesti. K tomu přičtěte nepředstavitelným způsobem bující administrativu, která odebírá učitelům poslední zbytky jejich pedagogického nadšení a chuti do práce. A jak zvýšit prestiž učitelského povolání? Vidím dvě cesty k tomuto cíli, které se ovšem musí realizovat současně. Tou první je zvýšení finančního ohodnocení učitelů, aby jak ze strany sebe samých, tak ze strany rodičů žáků nebyli považováni za vysokoškolsky vzdělanou profesi třetí kategorie. A druhou cestou je budování autority učitelů, kterou budou respektovat i rodiče a budou tuto autoritu vštěpovat také svým dětem.

Pedagogická fakulta se nezaměřuje jen na učitelská povolání. Vzdělává také sociální pedagogy či nejnověji rovněž pracovníky v mediální sféře. Jaké další obory by mohly na PF v budoucnu uspět?
Asi by to záleželo na naší akreditační „odvaze“, se kterou bychom se pokoušeli předkládat k akreditaci různé studijní programy. Avšak platí to a hodlám to i razantně prosazovat aby bylo primární náplní pedagogické fakulty připravovat především kvalitní pedagogické pracovníky. U některých studijních programů jsou pak zřetelné průniky směrem k sociální práci, mediální výchově, využití volnočasových aktivit, managementu sportovních aktivit a podobně.

Máte recept na to, jak se stát dobrým učitelem?
Mám. Vezměte odbornost Alberta Einsteina, herecký talent Vladimíra Menšíka, znalost psychologie Sigmunda Freuda, výřečnost teleshoppingového hrdiny Horsta Fuchse, autoritu Tomáše Garrigue Masaryka, úsměv Shirley Temple Blackové, trpělivost Mahátma Gándhího, moudrost Jana Wericha a skromnost Matky Terezy. K tomu přidejte velký kus lásky, srdíčka a osobního zaujetí. Potom možná, možná dostanete dobrého učitele. Pokud jste takového učitele potkali, pak si toho važte, protože jste potkali anděla, na kterého budete jistě vzpomínat po celý život.