Na děti doléhá dlouhá izolace, rychle vystřídaná enormním stresem ve škole, existenční tíseň z války za rohem, perfekcionističtí rodiče i společnost zaměřená na výkon. Nezvládnuté emoce gradují v jejich sebepoškozování i v ještě extrémnější řešení.

Na ústecké dětské klinice pod Krajskou zdravotní letos zatím dokonanou sebevraždu neevidují. „Ale přijímáme děti po pokusech, nejčastěji po požití léků,“ popisuje Jaroslav Škvor, přednosta dětské kliniky Masarykovy nemocnice. Dodává, že jde o tři až čtyři případy za měsíc a v posledních týdnech frekvence mírně narůstá. Částečně za to podle přednosty může jako vždycky konec školního roku.

V Dětské psychiatrické nemocnici v Lounech, která je spádová pro nezletilé z regionu, je aktuálně obsazeno kolem 40 z 50 lůžek. Přesnými čísly dětí, které sem přijímají kvůli pokusům o sebevraždu, zařízení nedisponuje. „Ale určitě je to procento daleko vyšší než před rokem. A už vůbec se to nedá srovnávat se situací před dvěma nebo třemi roky,“ komentuje ředitelka nemocnice Nikol Přibilová.

Ilona Šulcová z krajské adiktologické poradny a ambulance pro děti.
Expertka: Po covidu je víc dětí závislých, s většími problémy. Čichají i voňavky

Dnešní děti podle ní těžko zvládají frustraci. „Když se něco nepovede, když není něco tak, jak předpokládaly, reagují na to jinak, víc extrémně,“ popisuje Přibilová s tím, že za postojem dětí někdy bývají enormní očekávání rodičů, ale hlavní problém vnímá v nastavení celé společnosti.

Že duševní problémy u dětí někdy kulminují s blížícím se vysvědčením, potvrzují i pedagogové. Nejde přitom jen o žáky, kteří mají dostat výrazně špatné známky. Ale i o „přemotivované“ jedničkáře, kteří mají mít najednou na vysvědčení jednu dvojku. 

Jenže nově se nejedná jen o to, že by se děti výrazně hůř potýkaly se školními neúspěchy. „Prostě se necítí v pohodě. Řeší si samy bez pomoci spoustu věcí zároveň. A my pak vidíme důsledek přecházení těchto problémů,“ popisuje Jan Musil, který učí na jedné ze základních škol v Krásném Březně. Trend je podle něj pozorovatelný od postcovidového návratu dětí do škol. „Doma byly v bezpečném prostředí, samy svými pány a pro některé byl návrat strašně těžký. Najednou kolem nich bylo hrozně moc lidí a cítily velké napětí,“ dodává Musil.

Ředitelka Logopedické základní školy v Měcholupech na Žatecku Lenka Kořínková.
Vad řeči neustále přibývá, zvyšuje se i počet těch závažnějších, ví logopedka

Učitelé u dětí sledují deprese, apatie, pocity méněcennosti, sníženou sebedůvěru. Školy nemají příliš páky, jak trendu čelit. Jen málo z nich má speciálního pedagoga nebo dokonce vlastního psychologa. A čekací doby u ambulantních psychologů jsou enormně dlouhé.

Trend potvrzuje i ředitelka ústeckého Gymnázia Jateční Radka Brejchová. „V řadě tříd čelíme problémům s duševním zdravím,“ popisuje s tím, že pedagogové nutně potřebují spolupracovat s psychology. „Zhruba před rokem se jeden žák pokusil o sebevraždu, naštěstí neúspěšně. Setkáváme se také častěji s případy sebepoškozování, se stavy duševní nerovnováhy i s voláním o pomoc,“ líčí Brejchová.

Také ona trend spojuje s koronavirovou izolací. „Vidím v tom důsledek chybějících sociálních interakcí v období covidu. Řadě dětí zmizela škola a kolektiv jako přirozený únik například z problematického rodinného prostředí. Teď zase čelí tlaku světa, válečnému konfliktu, který je blízko nás. Dětské duše jsou křehké a je zapotřebí jim věnovat mimořádnou péči,“ upozorňuje pedagožka.

Pomoc existuje, uklidňují terapeuti

Dětem s duševními problémy pomáhají v ústeckém krizovém centru Triangl, loni tam vyhledala pomoc stovka z nich. „Letos zájem roste,“ říká vedoucí služby Pavla Pejšová, která v posledních letech pozoruje četnější sebepoškozování. Děti tím řeší emocionální přetlak, když neznají jiné pomocné mechanismy. Nebo sebepoškozováním „volají o pomoc“, případně jsou na něm závislé.

I v Trianglu se setkávají se sebevražednými myšlenkami a sklony, kdy mají děti pocit, že neexistuje jiné než fatální řešení. „Sdělují nám, že mají nebo měly myšlenky ve smyslu "bylo by jednodušší, kdybych nebyl". Některé děti přemýšlely o způsobu a jiné se o sebevraždu již pokusily,“ dodává Pejšová. Ta dětem při terapiích říká, že co nepříjemného se jim dělo doposud, se nemusí dít i v budoucnu. „Situace mají svá řešení, i když to tak zpočátku nemusí vypadat. Pomoc existuje,“ připomíná vedoucí Trianglu.

Děti z regionu občas volají o radu na linku duševní tísně Most k naději. „Jsou to těžké hovory o sebepoškozování, o úvahách nad smrtí i o hledání smyslu života,“ popisuje krizová pracovnice Jiřina Venclíčková. Ta zároveň sleduje enormní nárůst mladistvých v mostecké ambulantní krizové poradně, kde působí jako vedoucí. „Jsou to děti, které si chtějí ublížit. Uvažují nad sebevraždou, řežou se nožem, žiletkou. Velmi často v souvislosti s poruchou příjmu potravy,“ líčí Venclíčková.

Agresivního chování nejsou často ušetřeni ani učitelé. Ať už ze strany žáků samotných, nebo jejich rodičů. Ilustrační foto
Ochranka není třeba, zní ze škol v regionu. Potížistů mezi dětmi je ale dost

I v Mostě se domnívají, že trend souvisí s covidovou izolací. „Děti byly dlouho samy doma. Začaly se rozjíždět pocity, jako 'jsem v tom sám, nikdo o mě nestojí, kdybych tu nebyl, nikomu bych nechyběl',“ popisuje krizová pracovnice. Ta v praxi sleduje jak demonstrativní pokusy o sebevraždu, tak experimentátory, kteří svá zranění skrývají. „Děti si obezřetně hlídají, aby jejich zranění a jizvy unikly pohledům jejich okolí, včetně rodičů. Někteří jsou pak překvapeni, že jsou jejich děti pořezané,“ říká Venclíčková.

Za poslední půlrok pozoruje v psychologické praxi velký nárůst problémů u dětí i Johana Elisová, která pomáhá dětem na Podřipsku. „Neustává to, jako by to byla druhá vlna po té první, kdy si všichni po dvou covidových letech oddychli,“ popisuje psycholožka z Roudnice nad Labem.

S aktuální válkou na Ukrajině by ale trend nespojovala. „Občas se objeví existenční strach, co kdyby se válka rozšířila. Ale není to tak velké téma, jak by se dalo čekat. Jen občas to je u starších kluků věc, která jim nedá spát,“ dodává Elisová.