Unikátní tiskárnu, která je v Ústeckém kraji jediná, vlastní TyfloCentrum v Ústí nad Labem. „Nefunguje už zhruba dva roky. Nyní je v jednom pražském servisu. Už mi ale volali, že tiskárna je opravená," uvedla ředitelka ústeckého TyfloCentra Alena-Kristina Bašníková.

Tiskárnu by chtěla mít zpět v Ústí nejpozději do 1. června, kdy se v TyfloCentru uskuteční speciální Den potmě. „Na dětský den zveme všechny malé čtenáře, kteří nám se záchranou tiskárny pomáhají. Věřím, že ji stihneme nainstalovat a zprovoznit, aby děti viděly, jak funguje v praxi," popsala Alena-Kristina Bašníková.

Opravu TyfloCentrum zaplatí, jakmile děti načtou potřebnou částku. Projekt Čtení pomáhá funguje už tři roky. Je do něj zapojeno 164 tisíc dětí.

„Stačí se přes internet zaregistrovat, vybrat si ze seznamu libovolnou knihu a přečíst ji. Pokud čtenář prokáže znalost knihy vyplněním testu, získá kredit padesát korun. Ty může věnovat na vybranou charitu," vysvětlil autor projektu Martin Roman.

Stála přes sto tisíc

Na koupi braillské tiskárny, která původně sloužila organizaci pro nevidomé v Lovosicích, se v 90. letech podílela i její tehdejší zaměstnankyně Stanislava Krajíčková.

„Je ze Švédska, původně stála asi osmdesát tisíc. Když jsme ale sehnali peníze, změnil se kurz koruny a cena stoupla až na sto patnáct tisíc," připomněla nynější klientka TyfloCentra Stanislava Krajíčková.

Přístroj, který na tvrdý papír vyráží jednotlivé znaky, využívají nevidomí z celého kraje. Jedna normovaná strana přitom vydá na zhruba čtyři strany v braillově písmu.

Nečekané situace jsou pro mě nejhorší, říká nevidomá žena

Narodila se s vrozenou oční vadou. Dlouhá a neúspěšná léčba šedého zákalu ji připravila o zrak v pravém oku. Na to levé už vidí jen trochu.

„Někdy zdravím i popelnici v domnění, že to je sousedka v šedém kostýmku. To se stává," vtipkuje nevidomá Stanislava Krajíčková.

close Nevidomá Stanislava Krajíčková se pouští do pletení košíku. zoom_in

Přestože nikdy neviděla ostře jako rys, žije normálním životem. Pracuje v Knihovně digitálních dokumentů v Praze, která zpřístupňuje knihy zrakově postiženým. Díky internetu a počítači s hlasovým výstupem svou práci zvládá z domova. Tím jsou pro ni i jejího nevidomého manžela už osmnáct let Lovosice.

Řídí se hmatem

Pravidelně dojíždí do ústeckého TyfloCentra, které pořádá různé dílny. „Zaujala mě výroba košíků. Pracuji spíš duševně, tak jsem si řekla, že to chce změnu," vysvětluje pětapadesátiletá žena, která se jen s pomocí vlastního hmatu pouští do náročného splétání proutků pedigu.

Na krku nosí malou lupu, díky níž v obchodě pozná, kolik co stojí. Knihu si ale nepřečte. „Poslouchám audioknihy nebo si text převádím do zvukové podoby na počítači. Ani psát rukou už pořádně neumím," říká Stanislava Krajíčková.

Po městě chodí s bílou holí, aby si osahala výšku chodníku. Ač se v ulicích neztratí, často ji doprovází vodící pes Pluto. Problém jí však dělají nečekané situace.

„Když jsme zjistili, že máme ve špajzu moly, byla to pro nás pohroma. Nejhorší bylo, že jsme neviděli, kde jsou zalezlí," vypráví s úsměvem.

O důvodu své částečné slepoty mluví otevřeně, ale se smutkem v hlase. „Dříve se operace dělaly jinak. Zbyly mi po nich jizvy, k těm se v pubertě přidal zelený zákal. Nebylo pomoci," vzpomíná Stanislava Krajíčková.

Základ pro svůj košík má hotový za necelou hodinu. Přestože ho vidí jen rozmazaně, bříšky prstů jej prozkoumává do detailů. Pokračovat bude zase za týden.