V září ale po 38 letech odchází na odpočinek. Za tu dobu stihl mnoho, jen s lidskou hloupostí a byrokracií prý vedl zbytečný a marný boj.

„Do tehdejšího Okresního archivu v Ústí nad Labem jsem nastoupil 13. 8.1979, v prosinci 1983 po smrti mého předchůdce Jana Boučka jsem byl pověřen vedením archivu a v prosinci 1984 radou ONV jmenován ředitelem. V roce 1986 se v souvislosti se správní reformou ve městě UL (zák. ČNR 1/1986 Sb.) se okresní archiv změnil na Archiv města Ústí nad Labem. V létě 1990 jsem byl radou města jako stará struktura odvolán a znovu vybrán ve výběrovém řízení,“ popisuje svůj životní příběh Kaiser.

Měl jste v životě nějaký vzor v některém ze svých předchůdců a co je podle vás nejdůležitějším předpokladem pro archivní práci?
Vážím si práce svého předchůdce Jana Boučka (1950-1983) a dále německých archivářů Franze Josefa Umlaufta (1920-1934, 1941-1946), Franze Josefa Wünsche (1934-1941) a Alexandera Mariana (1895-1919), kteří moderním způsobem uspořádali většinu našich fondů do roku 1945.

Co považujete za největší úspěch své kariéry ve funkci?
Podařilo se mi stihnout katalogizaci Sbírky zvukových záznamů (1898-1966), která obsahuje přes 32,5 tisíc záznamů na asi 21 tisících gramofonových deskách z velké části vyrobených v Ústí nad Labem. Sbírka je zřejmě největší svého druhu v České republice. Tuto práci jsem dělal víc než 25 let a katalogy jsou přístupné veřejnosti. Z lidského hlediska jsem rád, že jsem se svými spolupracovnicemi pomohl získat přesvědčivé doklady pro několik občanů Ukrajiny a Polska pro odškodnění za nucené práce během druhé světové války vyplácené Německem v 90. letech. A také to, že se nám podařilo několikrát dát dohromady sourozence rodin roztržených během druhé světové války nebo krátce po ní.

Ředitel archivu Vladimír Kaiser během oslavy 60. narozenin.
Vladimír Kaiser: Mě neoslavujte. Pijte na císaře

Co naopak za neúspěch?
Ztratil jsem dost času různými šarvátkami s lidskou blbostí panující především v naší byrokracii na místní i státní úrovni v 80. a 90. letech. Je mi líto, že jsem ten čas nevyužil na práce přínosné pro archiv i veřejnost, jako je zpřístupňování archivních fondů a příprava regionálních publikací.

Za současný ústecký archiv je město v podstatě vděčné vám a vašemu týmu a váš nástupce bude muset na vaši práci navázat, pomáhal jste ho vybrat, a proč zrovna Petra Karlíčka?
Petra Karlíčka dobře znám od dob jeho studií na UJEP, učil jsem ho a dokonce jsem byl vedoucím jeho bakalářské práce. Posledních deset let, kdy pracoval v děčínském státním okresním archivu, jsem s ním úzce spolupracoval na různých projektech. I když má praxi v trochu jiném typu archivu, nebude pro něj problém se rychle u nás zapracovat

Co vašeho nástupce čeká a s čím se bude muset vypořádat nejdříve?
Když jsem přebíral archiv, v polovině depozitářů panoval značný chaos, na starých dřevěných regálech se válely zaprášené šanony s neurčitým materiálem z různých svozů, v depozitářích se netopilo, jen v kancelářích plynovými kamny značky Karma, které užíraly kyslík. Svému nástupci předávám archiv, kde jsou všechny prostory vybaveny odpovídajícími regály, vytápěné a všechny archiválie jsou včetně neuspořádaných fondů označeny. Nástupce se bude muset především vypořádat se střechou zadního traktu, která má po 108 letech už své za sebou a bude se muset vyměnit.

Co je největší potíží ústeckého archivu a naopak jeho největším plusem?
V archivu chybí pro uživatele bezbariérový přístup, v minulosti jsem několikrát vynášel badatele na vozíku v náruči do schodů, v současné době bychom mu materiály ke studiu přivezli do studovny muzea, kam se dostane výtahem. Pozitivem archivu je dostupná poloha v centru krajského města a také dostatečná prostorová rezerva, což nám závidí většina kolegů z celé republiky.

Budete se případně věnovat, třeba na částečný úvazek, výpomoci svým kolegům v archivu?
Samozřejmě svému nástupci přispěji kdykoliv radou, pokud město bude mít mzdové prostředky, rád vypomůžu s pořádáním archivních fondů. Od září nastoupím na zkrácený úvazek do muzea, kde budu dělat některé práce, pro které mám předpoklady.

Český ráj objektivem Miroslava Vlacha.
FOTO: Dovolená začíná, navštivte Šťastnou zemi. Hodila by se i na Miladu

Čemu se tedy budete věnovat na penzi, nějaké vědecké práci a bádání, vychovávání mladší generace, nebo sbírce LP desek?
O své další činnosti „ve výslužbě“ zatím s výjimkou řečeného nemám zcela jasno. Obávám se, že s volným časem na tom budu hůř, než jsem nyní.

Světové uznání
Ve druháku na filozofické fakultě se Vladimíru Kaiserovi povedl neuvěřitelný objev, když brigádně fotografoval hrady. Tehdy tam našel střepy, které odnesl do archeologického ústavu. Střepy pocházely ze středověkých kamen z komorových kachlů. Poté o svém nálezu zpracoval seminární práci, díky níž posunul dataci středověkých komorových kachlů o osmdesát let zpátky. Jeho závěry tehdy potvrdili i na světovém kongresu v Paříži.