Kde jste tohoto Dodge sehnali, v Německu?
Ale ne, v Německu ne, i když to vypadá nejlogičtěji. Toto vozidlo je dovezeno z Norska. Není to nic divného, americká armáda po ukončení bojů v Evropě kvůli vysokým nákladům na přepravu techniky zpět do USA, tuto buď prodávala firmám, nebo i privátně. Vozidla pak jezdila v celé řadě evropských poválečných armád. To, co zůstalo, řádově stovky vozů hlavně těžké techniky, pak vojáci deponovali ve skladech. V Norsku to byla obří betonová kasemata, odkud se dál vozidla prodávala celá léta do civilního sektoru.
Odtamtud jste si ho tedy přivezl osobně?
Taky ne. Obecně sice není těžké sehnat dnes historické vozidlo, ale jen pokud máte peníze. Já jsem jen řidič. Toto vozidlo zakoupil v devadesátých letech minulého století dlouholetý matador ústeckého Veteran Car Clubu a jeden ze zakládajících členů Harley Clubu, pan Karel Svobodný, mezi kamarády dlouhá léta přezdívaný Čagan. Ten je také na obrázku. Je tomu již pár let, kdy nás všechny opustil a sleduje naše pachtění s nadhledem z nebeských výšin. Majitelem je Karlův syn.
close
zoom_in
V jakém stavu auto bylo, když ho sem dovezli?
Dodge byl původně osazen jednoduchou plachtovou kabinou pro řidiče a spolujezdce, kdy zadní prostor byl bez plachty přizpůsoben pro převoz munice a připojení lehkého děla či vleku. Vozidlo má stálý pohon zadní nápravy s možností v těžkém terénu připojit i přední nápravu a jet tedy 4×4.
Majitelé veteránů dost neradi brodí, co vy?
Ale jo, jde to. V terénu se chová skvěle a dá vyniknout skvělému šestiválcovému nízko otáčkovému motoru. Brodivost má asi 80 čísel, ale to již máme v kabině vodu po kotníky. Jezdíme celoročně, pravidelně i na zimní srazy, například KVH NORD/ELBE, do kopců u Lhoty pod Pannou, kdy bezproblémově jezdil i v mínus pětadvaceti a půl metru sněhu. V současnosti toho najede ročně, většinou na srazy bojové techniky, kolem těch 500 kilometrů.
Kolik to baští, asi je to znát, co?
Spotřeba je různá. Spaluje nízkooktanový benzin a na běžné vozovce při klidné jízdě vezme okolo dvaceti litrů na sto kilometrů. V terénu, bláto, sníh nebo jízdě rychlostí nad 40 mil, tachometr je, jak jinak, v mílích, nejsme překvapeni, když si vezme i těch pětatřicet litrů na sto kilometrů.
Jak vypadá běžná údržba Dodge?
Na počátku a na konci sezony kontroluje majitel vozu a zároveň mechanik Lukáš Svobodný, syn Karla Svobodného, brzdy a jejich obložení. Jsou slabou stránkou vozu a na tak těžké vozidlo dost poddimenzované. V současné době se připravujeme i na částečnou opravu motoru, kdy musíme vyměnit veškerá gufera a provést přetěsnění a kontrolu motoru. Lukáš, tedy Čagan mladší, nezdědil jen sbírku veteránů, ale i otcovu přezdívku, je jako mechanik nenahraditelný a výhodou je, že koníček je na dohled od jeho občanského povolání.
close
zoom_in
Co váš veteránský rok?
Nevynecháme žádný 1. máj, první sraz veterán klubu. Rok končíme vynikajícím srazem pana Masojídka a Soukupa na Rychnově, na který já, jako řidič, jezdím již od 88. roku. Tehdy ale ještě jako spolujezdec. Veteran rallye se ale jinak účastníme sporadicky, většinou se kryjí s našimi aktivitami.
Máte nějaké zajímavé zážitky?
Ze zážitků bych uvedl setkání s americkými veterány II. světové války, kdy i ve svých letech dovedl člen posádky B 17 sednout za volant našeho Dodge a bez problému řídit. Dnes již mladá generace neví, co je jezdit. Chtěl bych je vidět frajeřit na autě bez synchronů, kdy je potřeba při řazení dát meziplyn a dvakrát vyšlápnout spojku. Druhý zážitek byl v Novém Boru na premiéře filmu Tmavomodrý svět, kde sloužila korba vozidla jako jídelna pana Jana Svěráka a dalších herců.
