Mají zjistit, kolik generací a jak dlouho žijí rodiny jejich příbuzných a známých ve městě. Kdo se dostane pod rok 1900, tomu archivář Vladimír Kaiser slíbil cenu. Sám jim přiblížil příběhy svých dědečků, kteří se ve městě objevili už v předminulém století.

KDO JE TU DOMA?

Své vyprávění o národech, které osídlovaly Ústecko, zahájil vzpomínkou na devadesátá léta, kdy Sládkovi republikáni napadli v Terezíně skupinu německých rodáků, kteří tu chtěli uctít památku obětí války. „Jedna z těch útočnic křičela, my tady Němce nechceme, my jsme tu doma. Ale kdo je tu doma?" položil Vladimír Kaiser školákům otázku.

Připomněl, že lokalita je osídlena již devět a půl tisíce let. První obyvatele ani neznáme a moc o nich nevíme. „Pak tu byli Germáni, Slované, Češi, Němci a po nich zase Češi, a k tomu ještě mnozí jiní. Všichni by mohli tvrdit, že jsou tu doma," přiblížil Vladimír Kaiser přelévání národů a různých etnik Evropou.

Beseda deváťáků v archivu je součástí 12. ročníku projektu Příběhy bezpráví. „Naše škola se projektu účastní už poněkolikáté. Pořádali jsme různé akce, promítali filmy. Tentokrát jsme zvolili návštěvu městského archivu. Má to hned dvojí význam: děti se něco zajímavého dozvěděly a zároveň byly poprvé v archivu, což se jim může v budoucnosti hodit," vysvětlila učitelka Michaela Bašusová.

PŘÍBĚHY EXULANTŮ

Dětem prozradila, že její rodina už žije ve městě dlouho. „Maminka sem přišla před válkou. Můj syn je čtvrtou generací naší rodiny, ale mám tajný tip na někoho, jehož rodina tu žije ještě déle," naznačila svým žákům.

Cílem projektu Příběhy bezpráví je seznámit žáky s moderními československými dějinami.

„Na téměř šesti stech českých základních a středních školách jsou filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky i filmaři. Žáci a studenti mají tentokrát příležitost seznámit se s příběhy lidí, kteří v minulém století z různých důvodů opustili své domovy," informoval Filip Šebek, mediální koordinátor projektu.