Není to jenom plané gesto?
Návrh není hysterickou reakcí. Směřuje proti části amnestie zastavující delší než osmiletá trestní stíhání, u nichž hrozí nejvýše desetileté vězení. Bez ohledu na to, jak rozhodne ústavní soud, cítíme, že amnestie porušuje práva rovnosti občanů poškozených amnestovanými.

Ale to je přece normální, že amnestie narušuje oficiální řád. Je to milost. U někoho nedojde k soudu, někomu se zkrátí trest. Není to přece poprvé?
Jenže v tomto případě se poškozeným uzavírá možnost domoci se jejich nároků. Soud také ztrácí šanci prokázat nebo vyvrátit vinu obviněných.

Podle řady právníků to je pro ústavní stížnost málo, protože poškození se mohou náhrady škody domáhat u civilního soudu. Také příliš dlouhé trestní řízení, pokud se blíží k hranici deseti let, je signálem, že řízení samé se stává problémem. Takže, kde je asi pravda?
V ústavní stížnosti je uvedeno, že smyslem Ústavou předvídané amnestie je akt milosrdenství společnosti vůči pachatelům trestné činnosti. Jenže milosrdenství nemůže být doprovázeno zásadní újmou na majetkových nárocích poškozeným a nestíhatelností podvodných přesunů majetku. Bez ohledu na to, jak ústavní soud rozhodne, museli jsme podat ústavní stížnost. Pokud bychom připustili, že prezident může udělit milost pachateli trestné činnosti za zcela libovolných okolností, mělo by zastavení trestního stíhání velkých podvodných kauz stejné účinky, jako kdyby byla lidská práva porušena rozhodnutím orgánu veřejné moci jen proto, že má moc a před něčím může zavřít oči, nebo to dokonce zastírat.

Jenže poměrně často se stává ve složitějších kauzách, že odkazují soudy v rozsudku poškozené osoby s nárokem na náhradu škody na občansko právní řízení, například pokud k objasnění výše škody je potřeba rozsáhlejšího dokazování než k objasnění viny.
Ano, ale poškození jsou v daleko lepším postavení, když je prokázáno, že ten, po kterém chtějí náhradu škody, byl odsouzen jako podvodník.

Slyšel jsem názor, že na amnestii prezidenta Klause má také podíl v některých případech samotné vyšetřování kauz. Vyšetřovatelé chtěli odhalit s velkou slávou velké kauzy, ale skončilo to tím, že o to bylo těžkopádnější vyšetřování?
Do jisté míry ano. První rozsudek v kauze Berka Vrchní soud v Olomouci doslova smetl ze stolu. Je pravda, co psal přesně jako jediný Deník na severu Čech, že předseda táborského trestního senátu nezdůvodnil zločinné spolčení a další trestné činy. Zdůvodnění bylo tak chabé, že Vrchní soud rozsudek zrušil jako nepřezkoumatelný. To dává řadě námitek obžalovaným za pravdu. Pokud amnestie tuto kauzu zruší, nedozvíme se, co se stalo. Současná fáze kauzy Berka mi v něčem připomíná kauzu ústecké Universal banky.

Na co si v této souvislosti vzpomínáte?
Už jednou jsem v souvislostí s Klausovou amnestií uvedl, že pokud budou stížnosti proti amnestii zamítnuty, nikdy se již nedozvíme, zda například v kauze Berka na několika reálných podvodech nebyla vytvořena umělá konstrukce zločinného spolčení, aby to lépe vypadalo, nebo zda skutečně řádilo konkurzní zločinné spolčení.

Z čeho tak usuzujete?
Ze zbrklého a velikášského vyšetřování v kauze Universal banky. Představme si, že by k podobné amnestii došlo začátkem roku 2008 a amnestie by ukončila proces obžaloby 14 obviněných v největší hospodářské kauze devadesátých let na severu Čech nesplacených úvěrů ústecké Universal banky.

Jsou tyto dvě kauzy v něčem srovnatelné?
I tam šlo o sta miliony korun. Naštěstí v roce 2008 taková amnestie jako letos neproběhla. Proto se veřejnost dozvěděla, že za problémy s úvěry v Universal bance v letech 1993 až 1995 tresty nepadnou. Obžalovaní byli zproštěni viny. Kdyby došlo k amnestii, bankéři by žili do konce života s cejchem, že jako podvodníci měli štěstí, protože unikli trestu amnestií. Nutno podotknout, že jako jediné v republice Deníky na severu Čech již delší dobu před rozsudkem ve věci Universal banky upozorňovaly, že s kauzou není něco v pořádku… Rozsudek to potvrdil. Proto považuji část Klausovy amnestie týkající se dlouhodobých kauz za špatnou a připojil jsem se k ústavní stížnosti.