Cesta ven vypráví příběh mladého romského páru žijícího v dnešní České republice. Vy sama žijete v ústeckém Krásném Březně. Jak moc je podle vás scénář realistický?
Scénář skutečně odráží každodenní životní realitu dnešních Romů. Především ukazuje, jaké rozdíly mezi Romy samotnými jsou v přístupu k životu, práci i k vlastnímu okolí.

Co z něj je podobné životu vašemu či životu vašich známých?
Nenašla jsem v něm nic, co bych skutečně neviděla nebo neznala.

Jak moc je Krásné Březno podobné, či odlišné od ostravského předměstí, kde se především natáčelo?
V Ústí žiji ráda, a ačkoliv i tady je život někdy těžký, za Ostravu bych ho určitě nevyměnila.

Proč jste se vůbec rozhodla filmového castingu zúčastnit?
Já jsem se castingu nezúčastnila. S režisérem Petrem Václavem jsme se potkali na romské zábavě v Ústí. Nejdříve jsem to nebrala vážně, ale po několika setkáních a zkouškách jsem si řekla, že by to mohla být zajímavá zkušenost.

Jak reagovala vaše rodina?
Rodina mě v mém rozhodnutí podpořila a moc mi pomohla i v době, kdy jsem nebyla doma.

Bylo hraní ve filmu vždy vaším snem?
Až do chvíle, kdy mě režisér Petr Václav oslovil, jsem se myšlenkou na hereckou kariéru nikdy vážně nezabývala. Moc mi pomohlo, že jsme před začátkem natáčení scénář společně podrobně procházeli. Sžila jsem díky tomu se Žanetou, kterou ve filmu hraji, a po pár dnech, kdy jsem si zvykla na kameru a štáb za ní, mi ta práce připadala docela přirozená.

Chtěla byste v této práci pokračovat?
Teď se chci hlavně věnovat své dceři a dalším hraním se nijak nezabývám.

V čem je vám postava, kterou hrajete, podobná?
Se Žanetou nás toho spojuje hodně, ale nechci mluvit o svém soukromí.

Čím je podle vás film Cesta ven výjimečný?
Do Cesty ven byli až na jednu výjimku obsazeni samí neherci, kteří vlastně hrají sami sebe. V tom je náš film výjimečný. Ukazuje skutečné lidi v prostředí, kde skutečně žijí. Film je pravdivý.