Letos Viktorka končí šestou třídu a nejspíš bude mít, tak jako v pololetí, samé jedničky. Maximálně jednu dvojku. Byla dokonce, spolu s ostatními dvěma dalšími, vyhlášena nejlepší žákyní třídy. Co jí ve škole jde nejlépe? Podle tatínka Petra Veselého hlavně angličtina. „Tou proplouvá naprosto fantasticky. Taky matematika, čísla, to má po mamince. Moc ráda tvoří, k tomu výtvarná výchova. Naopak, nerada přírodopis a dějepis. Když se máme naučit nějaké letopočty, je to vždycky na dlouhé lokty a je vidět, že ji to vůbec nebaví,“ popisoval.

Sama Viktorka řekla, že na matematice se jí líbí, jak přesně v ní všechno do sebe zapadá. „Líbí se mi geometrie i rovnice. Zajímá mě fyzika a vesmír. Nejhezčí planeta je Saturn, ale první bych chtěla letět, kdyby to šlo, na Mars, je takový tajemný a záhadný. Na fyzice jsme probíraly sílu i gravitaci, příští týden v laboratoři budeme zkoumat a učit se o obsahu těles. Nemám naopak moc ráda němčinu. Nebo takhle, ona je strašně těžká,“ popisovala.

Indiánský den Karla Maye v Brné
I Vinnetou a Old Shatterhand v Brné zavzpomínali na fotografa Petra Berounského

Ve volném čase si Viktorka ráda kreslí do deníku. Například ji zaujaly geometrické tvary. „Je to taková kytička, kterou jde nakreslit kružítkem. To nám ukázal učitel při hodině. Ráda stavím z lega, ale musím říct, že spíš něco jednoduššího podle návodu,“ popisovala jednotlivé obrázky během návštěvy Deníku.

Polovinu látky se učila sama

„Ona měla skvělého učitele v nemocnici, škola nám vycházela maximálně vstříc,“ navázala maminka Jitka. „Naše rodina klade na vzdělání velký důraz, já matematika, manžel má ty skautské předměty jako přírodopis a dějepis. Viktorka se třeba kvalifikovala se do matematické olympiády, kde uspěla, a postoupila do krajského kola. Bohužel se jí nemohla kvůli léčbě účastnit. Úspěchu dosáhla, i když má absenci padesáti procent a polovinu látky se musela naučit sama. Ona se s tím pere na výbornou. Moc jí pomáhají kamarádky ze třídy, jak s návratem do kolektivu, tak s učivem. Když musela být sama doma, ukázalo se, jak je manuálně zručná. Maluje na kamínky, vyrábí korálky, samolepky si dělá sama. Super je, že mezi nejlepšími žáky třídy je už podruhé,“ poznamenala.

Za pomoc s úklidem města dostanete třeba volný vstup do ústecké zoo.
Opravíte a natřete lavičku, vyčistíte koš. Dostanete za to třeba lístky do zoo

Těžké je to ale se sportem. Léčba to nedovolovala. „Sporty nepřicházely v úvahu. Nesměla například plavat. Do bazénu Viktorka mohla maximálně u domu, kde jsme přísně kontrolovali kvalitu vody, nikdo jiný se v něm nekoupal, aby se nenakazila nějakou nemocí. Nakonec jsme, když byla menší, koupili stavebnici Lego, které má velmi ráda. Máme v kostičkách dvě rodinné dovolené. Potom konzole pro pohybové hry, aby měla alespoň nějaký pohyb. Když zažívala druhou léčbu, už ji tolik nemrzelo, že musí sedět doma, protože doma seděli všichni. Ani jí tolik nepřišlo, že je samotná zavřená,“ popisoval tatínek Petr.

Viktorku totiž omezoval, kromě nemoci samotné, i způsob léčby. Lékaři jí totiž podávali léky a chemoterapie skrze voperované žilní porty. Normální nitrožilní aplikace by jí žíly velmi poškodila. Zpočátku je měla vyvedené z těla ven, dnes už jsou schované pod kůží. Jak se pomalu blíží konec terapie, což by mělo být během zhruba tří týdnů, zdá se, že léčba byla úspěšná a transplantace kostní dřeně nebude potřeba. „To je vlastně až poslední možnost, když tělo nereaguje na léčbu a krev se nedostane do normy. Když se obnoví tvorba bílých krvinek, není potřeba k tomu přistupovat a pokračuje léčba léky a chemoterapií. Věříme, že máme konečně vyhráno. Leukémie je velký problém. Ze začátku je to šok, obrečíte to, ale člověk se s tím musí vyrovnat a naučit žít. Je to o psychice, musíte tomu přizpůsobit chod rodiny, práci, chování. Ale jinak to nejde,“ dodal tatínek s tím, že vlastně i nyní musejí vše hlídat. Když například Viktorčina sestřička dostala plané neštovice, nezbylo, než aby se Viktorka na chvíli uchýlila k dědovi a babičce.

Zdroj: Janni Vorlíček