Každých pár minut brzdí sanitka, přichází člověk v potížích, do toho přistává vrtulník. „Pacienti k nám proudí pořád. Covid, necovid. Musíme být pořád připravení a všechny ošetřit,“ ví primářka ústecké emergency Jana Bednářová. I na urgentním příjmu v Masarykově nemocnici komplikuje práci lékařům a sestrám koronavirus.

Houkající sanitka zastavuje přímo u vchodu do emergency. Zdravotníci spěšně starší pacientku na nosítkách převážejí, hned se jí dostává pomoci. Vyšetření, zaléčení akutního stavu, tentokrát jde o srdce, předání na kardiologii. Vše bleskově, vše funguje jako dobře namazaný stroj.

Lékaři, sestry i další personál na urgentním příjmu v Ústí nad Labem jsou skvěle sehraní. Je to potřeba, na ztrácení času tady není čas. V roce 2019 tam ošetřili kolem 40 tisíc lidí, loni to bylo o něco méně, v první vlně koronaviru totiž prý byli lidé extrémně vystrašení a do nemocnic se báli. „Aktuálně je to 550 až 600 pacientů týdně,“ vypočítává ústecká primářka.

Pokud započítáme i noční hodiny a víkendy, průměrně je to pacient zhruba každých 16 minut. Přes den, ve špičce, je to ale mnohem více. Sanitní vozy přijíždějí jeden za druhým. Pacientů je zhruba stejně jako před covidem, situace ve špitálech je ale nyní složitější, kapacity jsou dlouhodobě na hraně.

Ani na emergency přitom nemají lékařů dostatek, sami ještě pomáhají jinde. Lékaři jsou přetížení všude, je jich obecně málo, navíc nyní je dlouhodobě obrovské množství pacientů. Zrovna primářka Bednářová se před chvílí vrátila ze služby v děčínské nemocnici. Kvůli nedostatku doktorů tam vypomáhá na interním oddělení. V úterý 9. března si tam mohli říci, v současné situaci, že měli dobrý den. „Dnes nám nikdo s covidem neumřel. Naopak několik lidí jsme propustili domů,“ chce být pozitivní. Dodává ale: „Je to ošklivá choroba, umírají lidé nejrůznějšího věku. Vidíme, že pacienti jsou i mladší ročníky. Není to rozhodně nějaká chřipečka, je to obrovský problém po celém světě.“

Primářka poukazuje na to, že řada lidí se stále bojí s problémy do nemocnic. „Máme teď v době koronaviru hodně pacientů, kteří přicházejí nemocnější než dříve. Bojí se třeba přijít, nemoc je více zanedbaná, chodí v horším stavu. Hodně se obávají hlavně senioři, odkládají to a pak se to mnohem hůře léčí,“ vidí Jana Bednářová.

Na druhou stranu emergency, a to nejen v době covidové, hodně zatěžují lidé, kteří by tam nemuseli. „Hodně lidí k nám přichází úplně zbytečně. S modřinou, otlačením od nových bot, že je dva dny bolí palec na ruce, po štípnutí komárem, s puchýřem na patě a další podobné případy,“ vyjmenovává primářka. Další lidé emergency také zneužívají, když jim třeba dojdou léky, nechce se jim absolvovat „kolečko“ u svého praktika či odborníka.

Když nás primářka provádí po svém oddělení, sestřičky i další personál se usmívají. I když jsou hodně vyčerpaní, je to asi i jakási ochrana před neustále negativními zprávami. „Psychicky je to hodně náročné. Už to trvá dlouho a není vidina, že by to třeba za 14 dní skončilo. Když se to někde zlepší, tak jinde zhorší, pořád dokola. Snažíme si ale udržet optimismus,“ pokračuje energická žena.

Ošetřují lidi bez covidu, ale i pozitivní. Před pár dny třeba přišla žena, že se jí špatně dýchá, diagnostikovali u ní koronavirus, rychle ji předali na správné oddělení. Zranění, infarkty, nevolnosti, to se ale samozřejmě děje i v době koronavirové. Přihodí se lidem nakaženým, i bez viru.

I na emergency komplikuje koronavirus zdravotníkům život. Ke každému, kdo k nim dorazí, musí nejprve přistupovat jako k nakaženému. Neustále se musí chránit, ochranné pomůcky mají všude. „Trochu to zdržuje, ale zvykli jsme si na to, patří to k práci. Nejhorší to bylo loni na jaře, kdy bylo vše nové, teď už jsme se s tím sžili. Na vyšetření to nemá vliv, při práci jsme si na to navykli,“ vypráví primářka Bednářová.

Pacienti po ošklivých dopravních nehodách, po nejrůznějších těžkých i lehčích úrazech, intoxikace, ale i srdeční potíže a další interní onemocnění a příhody. To vše musí řešit. Velmi často jde o minuty, vteřiny, „hraje“ se o životy. „Musíme pacienty co nejrychleji zabezpečit, zajistit, vyšetřit, udělat na začátku to nejdůležitější,“ říká Bednářová. Při úrazech, nejen po dopravních karambolech, pacienty co nejrychleji stabilizovat, předat na sál. Mnoho je ale také interních pacientů s nejasnými příznaky, nejasnými nemocemi. „Tam je důležité je kvalitně vyšetřit, musíme přijít na to, co jim je, aby se mohlo v léčbě pokračovat,“ pokračuje. Na emergency v Ústí už také rodili, to když si nastávající tatínek spletl pavilon, maminka už ale rodila. Zvládli to na jedničku.

„Pořád musíme být připravení. My nemůžeme říci, že nemáme místo, že nemáme lidi, že už nemůžeme. Nikdy nevíme, kdy další pacient dorazí, neustále musíme být ve střehu, mít volné a připravené lůžko,“ říká žena, která kromě práce na vlastním oddělení i v běžné době vypomáhá i na jiných odděleních, navíc funguje i v ordinaci. Relaxuje při běhu, moc času na něj ale nemá.

„Popíračům“ koronaviru šéfka emergency vzkazuje: „Ať přijdou pomoci do nemocnic. I kdyby měli jen uklízet, ať vidí, jaké to tady je.“

A co všechny při těžké práci na emergency nabíjí? „Vždycky jsme rádi, když pacientovi pomůžeme. Uděláme rychle svou práci a předáme dál specialistům,“ usmívá se Jana Bednářová.