Padal mokrý sníh, ale stále přicházeli další a další zvědavci. Někteří s bruslemi, ti starší se po prvním seznamovacím kolečku zařadili do fronty na uzené rybí pochoutky. Dvě udírny jely na plný výkon, svařák voněl do spodní zatáčky, sněhuláka jsem viděl keramického, dřevěného i z bílé příze. 

Hned v prvním stánku mě zaujaly keramické postavičky andílků. Byly bez glazury a každý byl jiný. "Já dělám trochu jiné věci, tohle je práce mé dvanáctileté dcery. Je moc šikovná a já mám z toho velkou radost. Nemyslete si, postavičky jsou dvakrát vypalované a vydrží i venku na zahradě," tvrdila Věra Kulhánková.

Vedle ní stála usměvavá Dana Staňková, která nabízela proutěné zboží. Teprve po důkladném průzkumu zájemce zjistil, že se jedná o papírové trubičky proplétané košíkářskou metodou a ošetřené speciálním nátěrem. Moc zajímavá technologie!

Obě přijely ze Skorotic. V dalším stánku to vonělo bylinkami. Nikola Svobodová už několik let doma vyrábí domácí mýdla a koupelové pěny. Zdeněk Škoda obsluhoval černé udírny, za dvě hodiny prodal s kamarádem kolem stovky makrel a pstruhů.

Jana Baštová dělá keramiku pouze několik měsíců doma v zimní zahradě a už je o ní velký zájem.

"Začínala jsem v Bílině mezi dětmi, abych si to vyzkoušela. Nyní mám doma solidní pec a plním si svůj velký sen. Nic neopisuji, všechno to jsou vlastní nápady. Největší postavička byla vysoká 70 cm, ta je neprodejná, mám ji doma za oknem," říká paní v červené bundě.

Kolem poledne tam bylo plno a všichni si přáli hezké svátky.