Tříčlenné odborné porotě předsedal dramaturg, scénárista, pedagog, vedoucí katedry mediálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praha Martin Štoll. Ředitelkou Střekovské kamery byla Alena Krejčová.

Na programu 54. ročníku amatérských dokumentárních filmů bylo sedm bloků, celkem 39 krátkometrážních filmů. Soutěžilo se v kategorii dokument, animace, hraný film, klip, experiment a reportáž. V pátek 15. října odpoledne vítal Zdeněk Krejčí šikovné hosty z Prahy, Plzně, Hradce Králové, Čelákovic, Náchoda, Říčan, Nového Města, Brna, Kroměříže, Chebu, Zruče nad Sázavou a Police nad Metují. Převaha mužů byla patrná, šest filmů představilo Ústí nad Labem. V sobotu 16. října soutěž pokračovala od devíti hodin dopoledne, vyhlášení výsledků bylo na programu před večeří. Vítězem hlavní kategorie dokument se stal Karel Tvrdík ze Zruče nad Sázavou za film nazvaný Nezapomínáme.

V rámci slavnostního zahájení soutěže vzpomněla Alena Krejčová dva muže, kteří stáli u základů Střekovské kamery. Odchod Wolfganga Beckera a Ivo de la Renotiéra do filmového nebe uctili diváci minutou ticha, mnohým se leskly oči, všichni je znali. V hledišti mezi diváky seděli dva zkušení muži, kterým patřil následující potlesk. Petr Špás a Pavel Trdla provázeli Střekovskou kameru v minulých letech a dojatá ředitelka jim hlasitě děkovala.

Závody série Inter Cars Cup 2021 v Chabařovicích
Autokros, exhibice a spousta diváků, závody v Chabařovicích se vydařily

První film Tomáše Junga nazvaný Dva životy Luňáka představil skvělou kameru v oblacích. Obratný kluzák hrál hlavní roli. Další film ukázal hrad Špilberg, soutěžící z Plzně Jiří Kotas představil město Jeruzalém, Nadia Kandová postavila před zvědavou kameru starého muže, který si splnil klukovský sen. Stal se námořníkem.

Skoro strašidelný byl snímek Jaroslava Kolčavy z Milovic, Jan Vačlena z Hradce Králové popisoval nevšední talent vtipného kreslíře, který rád zpívá, nejen o chytrých psech mluvil snímek Vladimíra Paslera z Říčan. Nebyly to dlouhé filmy, v průměru zabraly pár minut, ten nejdelší se jmenoval Jak čas běží a trval necelou půlhodinu. Pokud by náhodný divák vstoupil v průběhu promítání do malého sálu domu dětí a mládeže, nepoznal by hned, že se jedná o amatéry. Každý film byl originální, přinášel příběh, vyvolával emoce, nechyběl vtip i historická fakta. Porota to neměla lehké.

Výstava Naši Němci nabídne řadu unikátů.
Nejtěžší bylo připravovat výstavu během pandemie. Všichni ze dne na den zavřeli

Hned dvakrát se na bílém plátně objevilo jméno Krejčová. Danuše Kubátová z Čelákovic natočila dokument o ústecké amatérské legendě s kamerou, která má doma stovku různých cen. Alena Krejčová začínala vzpomínkou na svého dědečka, který bojoval v první světové válce. Dnes ji zná celá republika. Do letošní soutěže se přihlásila filmem, který mapoval fotografický talent její dcery Lenky. Ta vystavovala i v Japonsku. Tento snímek byl nakonec oceněn cenou Iva de la Renotiéra.

Celou sobotu se promítalo, v 15.30 předstoupili všichni soutěžící před přísnou porotu, každý film byl veřejně podroben kritice. Kamera nebyl problém, někde chyběl detail, jindy lepší zvuk, srozumitelnější zápletka. Odborníci vysvětlovali, napovídali, rozebírali scénu, chválili. "Tohle je vzácné seskupení lidí, kterých si člověk musí vážit. Za nemalé peníze nakoupí techniku, počítačové programy, mikrofony, volný čas věnují studiu tématu, aby zdarma soutěžili o přízeň diváků. Průměrný věk soutěžících ledacos naznačuje, doufám, že Střekovská kamera přežije rok 2050," komentoval situaci předseda komise. Zvláštní cenu poroty obdržel Kolektiv TS Večernice Praha za snímek Jak běží čas. Klasik by řekl "letošní Střekovská kamera skončila, vzpomínejte."