Týden se toulal po Ústí, žebral, mluvil s místními bezdomovci a dalšími lidmi v nouzi, v noci spal venku. V ledvince měl zašitou malou kameru. Co zažil a koho potkal, to natočil. Z desítek hodin záběrů sociálního pracovníka Filipa Jiříka sestříhala režisérka Tereza Vejvodová hodinový film s názvem Zdola. Tvůrci ho odpremiérovali na jihlavském festivalu dokumentárních filmů, o snímek se zajímají i v Německu, ve Francii či v Japonsku. 

Jiřík se vžívá do situace člověka, který se ze dne na den ocitne na ulici. Zaznamenává nákupy v supermarketu i ve večerkách, má sotva na nejlevnější balenou vodu a pár rohlíků. Na ulici v centru města, ale i na Klíši nebo na Skřivánku prosí o drobné i o tabák, aby si mohl ubalit cigaretu. Dostává se do konfliktu s bezdomovcem v parku kvůli pivu, jiní lidé v nouzi mu naopak pomáhají. Jiřík zachycuje i přespávání na různých místech venku, dobré rady strážníků i pomoc s jídlem od charity. Podobný experiment, tehdy ještě bez kamery, podnikl 24letý muž už v Brně. S lidmi na ulici přicházel i v dalších městech dlouhodobě do kontaktu jako zaměstnanec Armády spásy.

„V Ústí jsem nikdy nebyl, jen jsem tudy předtím projížděl do Německa. Vybral jsem si ho hlavně kvůli tomu, že ho neznám,“ popisuje Jiřík severočeskou volbu lokality pro jeho průzkum. Tentokrát už pro filmový projekt, kterým chtěl dát lidem z běžné společnosti možnost nahlédnout do emočního prožívání lidí, kteří se ze dne na den ocitnou v naprosto neznámém prostředí a bez prostředků. „Chceme zároveň podpořit veřejnost, aby s lidmi bez domova začala více komunikovat,“ dodává Jiřík.

Dokument zachycuje desítky setkání s Ústečany. Muž měl připravenou i legendu o tom, proč skončil na ulici. „Ale prakticky se mě na to nikdo neptal. Ani mě to nepřekvapilo, podle mých zkušeností z terénní práce se lidé bez domova bojí otevírat i začínat vztahy. Ty pak bývají bolestivé a ne úplně pevné,“ popisuje Jiřík. Na jeho žádosti o „drobák“ nebo „cigáro“ paradoxně reagují vstřícněji lidé, kteří mají zjevně hluboko do kapsy. „Mezi nízkopříjmovými lidmi funguje solidarita. Pokud lidé mají málo, už jim na tom málu tak nezáleží. Jsou pro ně důležitější jiné priority než majetek nebo peníze, právě proto, že je nemají,“ myslí si Jiřík.

Režisérku zaujal ústecký industriál i těkavost centra

Autorka snímku Tereza Vejvodová se v současnosti věnuje mnoha různorodým projektům, momentálně režíruje v Laterně Magice Národního divadla. Snímek Zdola prezentuje jako dokument, proto překvapí, že vystudovala hranou režii. „Mám s ní ale trochu problém. Chci být co nejblíž u člověka, bez konvencí i dramatických situací,“ popisuje 26letá tvůrkyně. I proto ani do Jiříkova projevu nezasahovala. A to i když celý týden, kdy chodil po Ústí, byla ve městě také. „Vídali jsme se jen, abych mu vyměnila baterky do kamery,“ směje se režisérka.

Na Ústí ji fascinovaly všudypřítomné trubky, roury a ocelová kolečka v industriálních zónách, zasahujících z periferie do obytných částí, skoro až do centra. „Narkomani, menšiny, nízkopříjmové skupiny i lidé bez domova vytvářejí přímo v centru docela těkavou atmosféru,“ všimla si v Ústí režisérka z Benešova. Film s Jiříkem a týmem točili v létě 2020. Původně chtěli spíše podzim nebo jaro, aby zachytili tvrdší podmínky při větší zimě. Ale po jedné vlně covidu raději natáčeli už v létě, aby to na podzim nezhatila další vlna.

Po premiéře snímku Zdola v Jihlavě následovala bouřlivá diskuze. Teď se tvůrcům ozývají distributoři a festivaly z Německa, Japonska i Francie. „Máme radost, vzhledem k tomu, že je to docela radikální formát,“ říká Vejvodová. Pokud totiž někdo v české či zahraniční kinematografii použije skrytou kameru, pak obvykle jen jako doplněk běžné kamery. V souladu s námětem by tvůrci chtěli film pokud možno promítat venku. A projekci i spojit s debatou s člověkem z místa, který má zkušenost s životem na ulici.

Do českých kin by měl snímek vstoupit příští rok, přímo v Ústí by ho tvůrci chtěli promítnout před Hraničářem. Jeho lidé jim totiž pomohli v roce 2020 s ubytováním v Ústí. Rádi by na projekci dostali i některé z řady těch, kteří si v něm „zahráli“. Někteří o tom dodnes nevědí. Ty nejdůležitější ale tvůrci kvůli tomu, že by se s nimi mohli dostat do konfliktu, už dříve v krajském městě dohledali. A nechali si kvůli právní akurátnosti napsat souhlas s uveřejněním záběrů, kde dotyční vystupují.