Kolem stolu jich sedělo dvanáct, jako těch měsíčků z legendární pohádky, hlavní roli Marušky ochotně převzala Alena Hechterová, která dětem opravdu rozumí. "Před každou podobnou akcí to u nás vypadá docela podezřele, desítky zajíců v košíku, dva pytle zeminy, halda vrbových proutků a spousta slepičích výrobků různé kvality. Vystřihuji, skládám, popisuji, manžel mi dělá řidiče, asistenta a dokumentaristu. Předškoláci v Chlumci měli  v průměru 2 až 3 roky, ukázku velikonoční pomlázky doprovázela písnička, kterou znali především rodiče. Hody, hody doprovody, dejte vejce malované, nebo alespoň bílé, slepička vám snese jiné. Stručně jsem jim popisovala svátky, tradice, které má každý rád. Potom přišla na řadu výroba zajíce," vysvětluje situaci usměvavá dáma. 

Každý malý umělec nejprve dostal bílého zajíce, který se klepal zimou. Byl totiž nahý. Děti ho zabalily do hnědého kožichu, barva byla najednou všude a maminky zachraňovaly situaci ubrouskem. Pár minut vysoušení a následovaly detaily. Lepení očí, čumáčku a tlamičky. Bílá vata do uší, zelená travička pod nohy, dvě kraslice do tlapiček, nastříhaný provázek přišel na čumák. Panečku, takového zajíce by si každý myslivec zarámoval, na Střížáku jich moc nepotkáte.

Dokonce si domů odnášeli všichni v misce zasetou selanku, kluci si vyzkoušeli švih, děvčata zapózovala pro tisk. Teta Míla utěšovala Terezku, která nechtěla zpívat, krásné sluníčko bílou křídou na malou černou tabuli nakreslila dvouletá Vaneska. Vůbec se jí neklepala ruka. Velikonoce se kvapem blíží, budete si pomlázku kupovat, nebo ji zvládnete sami?

Miroslav Vlach