"Nejsem žádná slepice, jmenuji se Dudek. Pokut toho krásného ptáka neznáte, tak ho mám na tričku a dalšího mám vycpaného tamhle na stolku," zahájil parádní show upovídaný muž a hned zval děti k bílé tabuli. Kreslil, cvičil, vtipkoval, vyprávěl pohádky. Jeho milé obrázky můžete najít na pohlednicích, omalovánkách, mapách, ale hlavně v dětských knihách. Autogramiádou zakončil svůj veselý výlet na sever, každému do knihy napsal pár slov.

Samozřejmě se hlavně malovalo na speciální bílou plochu, šanci dostaly i maminky. Třeba pohádková princezna vznikala po částech jako hádanka pro neposedné diváky. Někdo dostal za úkol přikreslit k tělu ruce, jiný přidal nohy, další nasadil korunku. Děti se hlásily jako ve škole, každý chtěl předstoupit před své kamarády a ukázat, co umí.

Především rodiče překvapila pohádka O Šípkové Růžence. Úvod obstaral umělec, hlavní role prince však byla svěřena tatínkovi, který se ve třetí řadě stále smál. Nejprve dostal na hlavu papírovou korunu, moc mu slušela. Potom opakovaně předváděl dětem, jak se složitě prosekával k zakletému zámku houštinou růžových keřů. Bylo to jako ve filmu, kamera vrčela a herec zpomaleně předváděl složitou a nebezpečnou akci.

V další pohádce O Koblížkovi dostala šanci i paní Součková z místní knihovny. Při zpívání se pěkně zapotila. Jako odměnu za statečnost dostala od Adolfa Dudka krásný obrázek. Prostě to byla moc příjemná akce. "Já říkám, že jsem se životem promaloval. Momentálně mám hned několik veřejných programů, jsou určeny především dětem. Na dospěláky nezapomínám, dělám výtvarné semináře, nebo malování pro seniory. Žijeme v krásné zemi, tak si společně malujeme štěstí," tvrdil Adolf Dudek a já mu to věřil.

Miroslav Vlach

 

 

 

Miroslav Vlach