Pro někoho by to byl bláznivý nápad, on si však splnil sen. Historik a pedagog z univerzit v Plzni a Hradci Králové Jan Kilián koupil s partnerkou loni na jaře zámeček v Krásném Lese na Ústecku. Pro obec se rozhodl, protože se mu líbí příroda Krušných hor.

„Objekt v centru obce byl ve špatném stavu, má propadlé stropy, ale pro mě to je výzva. Nebavilo by mě investovat do památky ve skvělém stavu, kterou bych opravoval jen pár let. Rád ho zrekonstruuji,“ říká rodák z Prahy, který žil několik let i v Teplicích. Se zámečkem z počátku 18. století má zajímavé plány.

„Budova zažila víc majitelů, chci tu v historické expozici představit návštěvníkům šlechtické rodiny, které zámeček vlastnily. Pokusím se zřídit dobové pokoje odkazující na konkrétní historická období, představím zajímavou minulost objektu i tu temnou nucený tábor starších Židů z Ústí či krátké období pobytu dívek z Hitlerjugend a francouzských zajatců z druhé světové války,“ prozrazuje majitel.

„V zámečku také představíme zajímavé rodáky z Krásného Lesa, třeba historika Rudolfa Knotta,“ dodává.

SPOUSTA PRÁCE

Objekt poblíž německých hranic zná dlouho, vlastnit takovou budovu byl jeho sen. „Když přišel správný čas, koupil jsem ho a zkouším zámeček zachránit. Krátce jsem působil na nedaleké ústecké univerzitě i v Regionálním muzeu v Teplicích, po zajímavých památkách jsem se ale rozhlížel po celých Čechách. Měl jsem vyhlédnuté i objekty na Šumavě. Už teď vím, že tu na zámečku bude práce na spoustu let,“ podotýká.

Kilián do Krásného Lesa s partnerkou Janou přijel poprvé v březnu 2017. Majitel během loňského roku celý prostor vyklidil a objekt nechal staticky zajistit. Teď pracuje na novém krovu. „Dnes už je objekt v lepším stavu,“ je rád historik a vystudovaný němčinář.

Těší ho, že lze v okolí jezdit na kole, že jsou tu sjezdovky či běžkařské stopy a Německo je „za rohem“. „A pak je tu také pohnutá historie tohoto místa. I to je pro mne lákavé,“ nezastírá Kilián.

STÁLA TU TVRZ

O objektu se podle něj mluví jako o zámku od začátku 18. století. Ale už v 16. století tu stála tvrz či dvůr rytířů ze Sebottendorfu.

„Rod má zajímavou historii. Hned v prvním roce jeho vlády tu vypuklo ozbrojené povstání. Rytíři trápili své území do té doby zde neslýchanými požadavky, například navýšenou robotou. Po Bílé hoře jako luteráni o panství přišli, majetek jim byl zkonfiskován,“ připomíná historik.

„Zajímavou postavou i pro mne, neboť se věnuji období třicetileté války, byl majitel František Couriers, Valdštejnův důstojník. Zemřel bezdětný a jeho vdova se provdala za Mikuláše ze Schönfeldu, člena dalšího pozoruhodného rodu. Tento šlechtic se stal v Čechách nejvyšším mincmistrem, v 17. století tu byl poměrně známou postavou,“ líčí.

Dům pak zdědil jeho syn. Když zemřel, objekt na přelomu 17. a 18. století získali Vratislavové z Mitrovic. „Přebudovali tvrz či dvůr v zámeček. Budovu postavili v roce 1707 v podobě, v jaké ji známe dnes,“ popisuje majitel objektu.

Mitrovicové zámeček vlastnili skoro po celé 18. století. Po nich se tu majitelé střídali, už ho ani neměli šlechtici, ale třeba textilní podnikatel z Českolipska. V poslední třetině 19. století zámeček získala významná hrabata Westphalen zu Fürstenberg.

„Ta Krásný Les připojila k panství Chlumec, kde kdysi stával velkolepý zámek. Dnes nad Chlumcem zůstala jen kaple, pod kterou je hrobka tohoto významného rodu, se kterým jsem v současnosti v kontaktu. Stejně jako s majitelem jiného sebottendorfského zámku v německém Rottwerndorfu nebo se sdružením původních německých obyvatel z Petrovic,“ tvrdí Kilián.

POHNUTÉ OSUDY

Po vzniku československého státu zámek Krásný Les rod prodal městu Ústí nad Labem a to ho užívalo různě. „Smutnou kapitolou objektu je období, kdy tu vznikl mírnější pracovní tábor pro staré Židy z Ústí, který nelze srovnat třeba s Terezínem. Přesto zde řada lidí zahynula,“ líčí.

Po roce 1945 objekt přešel pod státní statek. „Bohužel tu nastala doba obrovského chátrání. Vznikla zde i dílna na opravu traktorů, jenže tu také prorazili nový vchod a narušili objektu statiku. Netuším, kolik měl zámeček po roce 1989 vlastníků, ale od poslední majitelky jsme ho loni na jaře koupili,“ shrnuje poslední události Kilián.

Intenzivně přitom objekt opravuje. „Nejde jen o to sehnat na opravu dotace a nějak objekt opravit. Rád bych mu dal původní podobu, vyhrál si s detaily. A aby co nejvíc odpovídal historii, spolupráce s památkáři tu bude opravdu úzká,“ těší se Jan Kilián.