Program pro dvanáct dětí z MŠ z Ohníče připravily dvě mladé ženy fandící lesním perspektivám. Michala Bečáková a Jarka Kománková od pondělí do pátku plní přání předškoláků. Tentokrát to byla týdenní hra na indiány.

„Před několika lety jsem se doslechla o aktivitách Jarky Kománkové z Vaňova, později jsme se potkaly v Německu na semináři k lesním školkám. Slovo dalo slovo já jsem přijala její pozvání na malou rodinnou farmu. Pracuji v malé školce v Ohníči, to je obec mezi Bílinou a Teplicemi, mám tam 20 předškoláků ve věku od tří do pěti let. Na spoustu profesních věcí máme stejný názor, tak jsem vyrazila na zkušenou. Děti spí společně venku v jurtě, hernu mají v indiánském stanu. Každý den jiný program, každý den po večeři indiánské bubny a vyprávění. Děti mají indiánská jména, dnes vyráběly čelenky a trička. Odpoledne hledaly poklad pod vodopádem," říká ředitelka MŠ v Ohníči Michala Bečáková.

VELKÝ BALVAN NAHRADIL STŮL

Děti poznávají domácí zvířátka, krmí je, pozorují. Při každé vycházce studují přírodu. „Včera jsme hromadně sbírali květy pampelišky, dnes budeme vařit med. Pro děti to bude zážitek. V pátek přijedou rodiče a jejich indiánské ratolesti jim předvedou, co se tady za tu chvilku naučily," říká paní Kománková.

Zajímavá byla středeční indiánská hra, která vedla zelenou stezkou až k Vaňovskému vodopádu. Nebyl sice plný vody, ale respekt si hned vysloužil svou výškou (12 m). Indiánům při pohledu na kamenné pole očividně vyhládlo, velký balvan posloužil jako stůl.

Po chvilce každý bojovník na místě složil barevného ptáka, kterého našel v úkrytu ve stráni a náčelník dal povel k ústupu do tábora. Nikdo nekňoural a pěkně dupal po kamenné stezce dál. Pro takové prcky solidní výstup. Večer to na poradě ještě jednou proberou. Ohnivou vodu tam nenajdete, bílý muž žasne, co všechno tihle indiáni umí. Vinnetou by měl radost.