„Ježky nám nosí lidé, kteří je najdou v přírodě a většinou usoudí, že potřebují pomoc. Někdy je to zbytečné, protože ježek o váze zhruba 700 gramů má dostatečnou hmotnost k přezimování ve volné přírodě," vysvětluje mluvčí zoo Věra Vrabcová.

Každý bodlinatý nalezenec, kterého v zahradě přijali, prošel důkladnou veterinární kontrolou. „Byl odblešen, odčerven, a pokud to jeho zdravotní stav vyžadoval, tak i léčen antibiotiky. Pokud byly jeho váhové přírůstky přiměřené, tedy zhruba 50 až 80 gramů denně, přesunuli jsme ho po dvou týdnech k ostatním," popisuje chovatelka Jana Bárnetová. V zoo si ježci dopřávají pestrou potravu.

FANTAZIE KRESLÍŘŮ

„Patří mezi hmyzožravce, takže jedí kočičí granule, vařené kuřecí maso a vajíčka, ale i tvaroh či moučné červy. Nezbytným doplňkem jsou taktéž vitamíny a minerální látky. Nabodnuté jablíčko nebo hruška na ježčí bodliny je jen fantazií kreslířů dětských knížek," usmívá se Vrabcová s tím, že péče o ježky není levnou záležitostí. „Je to ovšem určitá morální povinnost," doplňuje Vrabcová.

Zpátky do přírody vypustí zoo celkem 24 ježků s jednou výjimkou, a to ježkem albínem. Ten prozatím v zoo zůstane, kvůli světlejší barvě by v přírodě zřejmě nepřežil. Čeká ho přesun do některé záchranné stanice pro živočichy. „Je to maximální pohodář a má i měkčí bodlinky. Nejraději bych si ho nechala," podotýká chovatelka Jana.